Velmi nezodpovědné je například Klausovo zacházení se slovem "environmentalista". Environmentalista panu presidentovi splývá s příslušníkem (parafrázuji) nadnárodního politického hnutí, globálního levicového uskupení, jehož soupeřem byl a je svobodný svět a jenž neusiluje o nic jiného, než o 'pokračování války proti svobodnému světu jinými prostředky'. Otázkou zůstává, co má pan president na mysli, použije li ve svém projevu slovo "svoboda". Je nasnadě, že ve světě ovládaném "svobodným" trhem splývá často tato "svoboda" s výstižným biblickým obratem "svévole". Nicméně, chtěl bych pana presidenta upozornit, že ač jsem environmentalistou již z titulu mnou studovaného oboru - Humanitní environmentalistiky - necítím se být členem nějaké temné internacionály usilující o okleštění svobody občana Klause, ani nikoho jiného. Naopak se jako občan Havelka cítím být poškozen a ostrakizován podobnými výroky, natož pocházejí li z úst "mého" presidenta. Tato, přestože poněkud osobněji laděná výtka, je signifikantní pro Klausovo ne vždy zcela vhodné nakládání s pojmy.

Poněkud méně zřejmým, ale o to závažnějším momentem v profesorových rétorikách je snaha o diskreditaci environmentálně orientovaného přesvědčení jako "metafyzické ideologie a světonázoru, který nemá s přírodními vědami a klimatem absolutně nic společného (...) a nemá nic společného ani se společenskými vědami a stává se módou dnešní doby" (což pana presidenta děsí). Odhlédnu li od faktu, že mnou studovaný obor vyučovaný na fakultě sociálních studií zřejmě má něco společného se sociálními vědami, zůstává vcelku zarážejícím, že si profesor ekonomie s neobyčejně bystrým úsudkem (samozřejmě bez ironie) neuvědomuje, že jeho neoliberální přesvědčení a světonázor vychází z poznatků přírodních věd zhruba stejně jako světonázor "environmentalistický". Jako religionista mohu zodpovědně říci, že Klausova oblíbená "neviditelná ruka trhu" je obratem ještě více než ideologickým a tíhne přímo k jakémusi druhu kryptonáboženství (pro podobné jevy má religionistika termín "super-human agency"). V této souvislosti není bez zajímavosti, že Klaus jako jeden ze znaků "environmentalismu" vyzdvihuje doslova "nevíru v moc neviditelných rukou volného trhu" (projev na CATO institutu ve Washingtonu D.C. z 9. března)!

Pan president dále často napadá "environmentalisty", respektive "zelenou internacionálu" z ideologického překrucování vědeckých faktů a jejich zneužívání pro "krátkozraké a navýsost přízemní politické cíle" (rozhovor pro CEP z 19. února). Jsem přesvědčen, že autor tohoto výroku zná dnes již klasické monografie z oblasti teorie vědy (a nemusí jít právě o autory postmodernistického ražení), ve kterých je vážně zpochybněna samotná existence něčeho jako "objektivního vědeckého faktu". Nerelativizuji "tvrdá" empiricky zjištěná data, ale poukazuji na ve vědecké obci značně rozšířené přesvědčení, že "objektivita" každého faktu je zásadně podmíněna stávajícím paradigmatem, které je dále podmíněno kulturně. Všechna vědecká data jsou data interpretovaná -- způsob jejich interpretace je vždy v posledku otázkou interpretova ideologického přesvědčení. Tvrdit tak, že s vědeckými poznatky ideologicky manipulují jen "environmentalisté" je prostým nesmyslem. Záleží jen na úhlu pohledu, ze kterého problematický jev (např. globální oteplování, že?) sledujeme a na korektnosti, se kterou s fakty pracujeme. Míra akcentování právě těch faktů a úhlů pohledů vhodných pro daný světonázor je, soudím, obdobná mezi environmentalisty i anti-environmetalisty (tedy kým? - kapitalisty? neoliberalisty? demokraty?). Lze jen doufat, že na vědeckou korektnost nemá pan president stejný názor jako na korektnost politickou, o níž se vyjadřuje jako o "jedné z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, [která] je stejně děsivá jako marxismus" (rozhovor pro Hospodářské noviny z 9.února).

V antienvironmentalistických článcích uveřejněných v poslední době s potěšením kvituji jedinou věc. Tou je zřejmý přesun poněkud hysterizující, nevěcné a v zásadě přízemní rétoriky na stranu odpůrců environmentálně laděné části společnosti. Výrazným znakem těchto výstupů jsou stále se stupňující osobní injektiva a bagatelizace argumentů druhé strany. Není tento rádoby vtipný anebo naopak šovinisticky silácký tón průvodním jevem ideologizace debaty a zároveň rostoucí nejistoty ve vlastních argumentech? Dříve byl takto nepřiměřený projev, bohužel, příznačný pro "zelenou" část názorového spektra.

Při pročítání Klausových rozhovorů a projevů se mne zmocňuje jemné chvění. Není mi právě nejlépe uvědomuji-li si, že president demokratického státu veřejně kriminalizuje značnou část obyvatelstva, která se "proviňuje" jen odlišností názoru v otázkách ochrany životního prostředí (krajiny, osvětí, domova) a jiným než Klausovým přístupem ke světu vůbec. Vlastníků pravdy - "já mám pravdu...!" (rozhovor pro Hospodářské Noviny z 9.února) -- už bylo mnoho, stejně tak jako honů na živly nebezpečné pro "naši lidskou společnost a naše hodnoty vůbec" (projev na CATO institutu ve Washingtonu D.C. z 9. března).

Na závěr si neodpustím citát svého starého učitele hebrejštiny, starozákonníka: "Vy nemáte pravdu. Pravda má Vás!", pane presidente.

PS: Pan president shrnul své názory na "environmentalisty" v nedávných odpovědích na písemný dotaz jedné z komisí kongresu USA. V tomto shrnutí se neobjevuje žádný posun v Klausově myšlení. Uspokojivým je fakt, že zahraniční média tomuto pamfletu nevěnovala téměř žádnou pozornost.

(Autor je studentem religionistiky a humanitní environmentalistiky na MU v Brně)