27. 3. 2007
Klausův antiekologismusVáclav Klaus tvrdošíjně lpí na svých protiekologických názorech. Naposled to potvrdil při své poslední návštěvě Ameriky. Největší hrozbou dneška je prý "ambiciózní enviromentalismus". Zatímco relevantní evropští státníci začali chápat krizi, v níž se nachází lidstvo vlivem činnosti člověka, který stále pokračuje v nepřiměřeně dobyvatelské činnosti vůči přírodě, a usilují o redukci vypouštění oxidu uhličitého a dalších škodlivých látek do ovzduší, Klaus jako by nevnímal realitu: jde mu jen o stupňovaný růst ekonomiky. |
Neptá se vůbec, kam může vést taková zběsilost ekonomistního lartpourartismu -- že vposledku může vést k zničení přírody a k popření samotné existence člověka. Klausovo pojetí člověka zjevně vězí v novověce osvícensky optimistickém přístupu ke světu: být stupňovaným descartovským pánem a vlastníkem světa a přírody. Dnes, kdy začínáme poznávat limity, které nemůžeme překročit, jestliže nechceme zničit sami sebe, náš ideolog brojí proti ekologům, environmentalistům a těm, kteří jako Al Gore dávno prozřeli a snaží se něco udělat pro poslední možnost záchrany lidstva. Václav Klaus nepřestává vidět skutečnost jen z hlediska ekonomie, z hlediska ekonomického růstu. Určité omezování zběsilosti generované nespoutaným ekonomismem není ochoten připustit, takže se dnes jeví vskutku jako ultrakonzervativec, který lpí na dogmatu volné ruky trhu, který nechce připustit sebenepatrnější regulaci, jež by omezova neustálý růst (pro růst) a vystupňovanopu ziskovost bezohledných ekonomik. Není ochoten připustit argumenty a výsledky bádání vědců, kteří otevřeně poukazjí na souvislost antropogenní činnosti člověka a klimatu, růstu globálního oteplení. Nepříjemnou pravdu nechce vnímat, raději razí svůj ničím nenarušitelný osvícenský optimismus. Starost o přírodu je však vsktku bytostně konzervativní myšlenka: kon-servovat znamená uchovávat, pečovat, starat se o příznivý a přiměřený chod čehokoli. Snad už i Bush v Americe začíná obracet a chápat situaci, že o přírodu a člověka v ní je třeba pečovat tak, aby vztah člověka a přírody byl harmonický. Dnes jde o zcela konkrétní (politická) opatření, jež je třeba uvádět v život, aby se naplnila myšlenka nové aliance s přírodou. Od malička by se měli děti učit šetrnějšímu přístupu k přírodě, novému vztahování se k přírodě a světu, kdy přestává působit dobyvačnost pána a vlastníka. Dostat se z této osvícenské metafyziky je naším prvotním úkolem a pravdou, kterou je třeba konkrétně-prakticky uskutečňovat. Svoboda a prosperita se dnes dá naplňovat jedině zapnutím onoho nedobyvačného a přívětivého přístupu ke světu a přírodě (k bytí vůbec). Tajemnická prosperita pro prosperitu vede jen do pekel, to je dnes víc než zřejmé. Noví poradci snad probudí prezidanta z dogmatického spánku a přivedou ho k ekologičtějšímu pohledu na svět. Zatím působí, jak říká Martin Bursík, "neinformovaně". Snad se ještě zavčas "obrátí", prožije si svůj obrat k citlivějšímu chápání skutečnosti. I T. G. Masaryk psal, že "řád vštípený přírodou je volnější než hospodářský kalkul"; pravá svoboda tedy vzchází z naladění se na přírodu a její potřeby, nikoli ze stupňovaného ekonomismu. Z toho pro nás plyne, že pouze "ekologického" prezidenta by stálo za to volit znovu. |