Jde o 12,3 procenta obyvatel, z čehož pět procent ( 420 tisíc) jsou na hranici bídy. V porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie je tak Rakousko na čtvrtém místě s obdobným procentem chudobných jako Dánsko a Finsko. Před ním je Švédsko s devíti procenty, překvapivě Česká republika s deseti procenty, následována Nizozemskem o procento horším počtem. To vyplývá ze statistik Eurostatu, instituce Evropské unie. Daleko horší situace je pak ve srovnání s jiho- a východoevropskými zeměmi, kde ohrožení z chudoby dosahuje až pětinu populace. Ta podle definice Evropské unie nastává, když osoba má k dispozici méně jak 60 procent průměrného příjmu v té či oné členské zemi při započítání všech příjmů, důchodů a sociálních dávek při odečtení daní.

Ministr Buchinger jako politický cíl velké koalice sociálních demokratů s lidovci přitom vyhlásil přitom snížení hranice chudoby pod 11 procent. Hlavním nástrojem pro prosazení tohoto cíle je podle jeho názoru dosažení "plné zaměstnanosti a sociálního zabezpečení, které je otázkou srdce nové rakouské spolkové vlády". Přitom upozornil se zřejmou narážku na předchozí, lidovci vedenou vládu, že ve srovnání s předcházejícími léty se skoro nic nezměnilo. Z čehož jednoznačně vyplývá závěr, že Schüsselův kabinet nenašel žádná účinná opatření proti chudobě. Důležité jsou proto i sociální jistoty, protože pokud nedojde k přerozdělování prostředků, pak by bylo ohroženo chudobou 43 procent obyvatel. Z toho největší počet by činily domácnosti důchodců, a osob blížících se důchodovému věku, kdy bez sociálního transferu by bylo ohroženo chudobou třicet procent Rakušanů. Přitom rozdíly v průměrných příjmech v zemi jsou zřetelně menší než v unijní pětadvacítce.

Bez sociálních opatření by spodní hranice příjmů vůči nejvyšší, které činí desetinu dosáhly pouhou jejich pětinu . Takto však dosahují alespoň jedné třetiny. Buchinger přitom upozornil, že výše příjmů je přímo úměrná šancím na získání vzdělání, která však vyplývá ze sociálního postavení rodiny. Osoby jejiž rodiče mají akademické vzdělání sami téměř z poloviny dosáhly stejného postavení. Vyplývá to především z dobré finanční situace těchto rodin, které tak byly schopny zafinancovat vzdělání svých dětí z nichž čtvrtina dosáhla vysokoškolského vzdělání a pouhá necelá desetina základního. V porovnání s chudými domácnostmi je rozdíl zcela zřetelný protože zatím co u movitých 40 procent má možnost navštěvovat vyšší školská zařízení u nemovitých pouhá polovina tohoto počtu. Akutně postižených chudobu je pak v Rakousku podle úřední statistiky na 420 tisíc osob. V roce 2005, kdy se tato statistika zjišťovala šlo o domácnosti s jednou osobou, která měla k dispozici 1.500 euro měsíčně, což je 18 tisíc ročně. Podle ministra sociální péče jedná se především domácnosti s mnoha dětmi, migrujícími rodinami a zdravotně postiženými. Opatřením nové spolkové vlády, které nedávno uplynulo sto dní od svého vzniku, je více investovat do obeslati sociálních jistot. Generální kolektivní smlouvou se mají zabezpečit nejnižší měsíční příjmy ve výši 1 000 euro.

Nejdůležitější však považuje ministr Buchinger dosažení plné zaměstnanosti a zde došlo k dohodě se svým lidoveckým protějškem ministrem hospodářství Martinem Bartensteinem soustředit se i na migrující rodiny. Nutně je přitom před postupující chudobou ochránit i střední třídu, protože v současné době pětina je těsně nad její hranicí. Zatímní bilance obyvatelstva lze hodnotit že 67 procent není chudá, dalších dvacet je stále ještě nad hranicí chudoby. Pod ní kleslo již 12 procent, které má k dispozici méně než 900 euro měsíčně. Pět procent pak nemá prostředky, aby si mohla zajistit pro dnešní civilizaci samozřejmé věcí jako dostatečné teplo v domácnosti, nové šatstvo, měsíční dovolenou, mobilní telefonní přístroj, zdravotní péči nebo důstojný byt. Týká se to především samoživitelů, rodin s více jak dvěma dětmi, cizinců a osob jejiž rodiče mají nízké příjmy.

Statistik Austria ještě charakterizuje akutní chudobu, která se projevuje platební neschopností v oblasti bydlení, topení a ošacení jakož pozvat alespoň jednou za měsíc své přátele k obědu. . Zelení, kteří tradičně slaví 30.dubna "Den nezaměstnanosti", obvinili ústy svého mluvčího pro sociální záležitosti Karl Öllingera, že ministr sociálních věcí problémy chudoby se snaží zastřít růžovými barvami.

Upozornil, že o proti číslům Evropské unie používá vlastní statistiku, která zahrnuje do této oblasti daleko méně lidí než ve skutečnosti. Zelení žádají zavedení zákonné minimální hodinové mzdy nejméně ve výši sedm euro což by činilo alespoň 1 280 euro měsíčně. Opírá se přitom o skutečnost, že již pěti zemích byla taková mzda zavedena , takže na příklad ve Velké Británii kde činí 1 300 euro měsíčně mají s ní pozitivní zkušenosti. Navíc takto určená minimální mzda má pozitivní účinek i na šedou ekonomiku, která je nucena se přizpůsobit tomuto trendu.