27. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 3. 2007

Konfuciův ústav a lidskoprávní globalizace

Před nedávným časem se na Britských listech objevila řada článků o roli ČLR v současném, a hlavně budoucím světě. Chtěl bych na ně navázat z možná trochu nezvyklého soudku. Zároveň bych rád, aby mnou vykreslený obraz posloužil i jako zrcadlo pro nás, a zvláště pak ty, kteří jsou neochvějně přesvědčeni o nutnosti prosazování současných evropských hodnost do celého světa. Čínská civilizace je ostatně vynikajícím zrcadlem v mnoha ohledech: můžeme na ní testovat, zda nejsou naše univerzální soudy přece jen trochu sebestředné, ať už jde o třeba o jazyk, společnost či náboženství. A to tím spíše, že ČLR si dnes činí nároky na globální spoluvládu a nechce za nikým, ani za USA či EU, zaostávat. Vytváří proto a snaží se prosazovat vlastní alternativy k tomu, co v současné době platí za globální kulturu (a co je ve skutečnosti mdlým odvarem kultur anglofonních).

V posledních několika letech věnovala vláda ČLR značné úsilí zakládání tzv. Konfuciových ústavů. Tyto instituce, přivěšené na zahraniční univerzity, nyní rostou ve všech koutech světa jako houby po dešti. V cizojazyčných materiálech se dovíme, že se jedná o jakousi obdobu British Council nebo Goetheho institutu. V nejobecnější rovině mají tyto ústavy podporovat výuku čínštiny v daném místě a přibližovat místním lidem čínskou kulturu. Ponechám stranou složitou otázku, který by vyžadovala pečlivé studium právního a peněžního ukotvení Konfuciových ústavů -- totiž nakolik jsou skutečně podřízeny univerzitám, pod jejichž hlavičkou působí, a nakolik plní zadání pekinského ústředí, nebo aspoň jaké možnosti do budoucna budou v tomto směru mít. Podle neoficiálních informací, které kolují v evropských sinologických kruzích, se zdá, že role ústavů je skutečně sporná a že rozhodně nejde jen o čirý akt čínského altruizmu (ač jsou to "neziskové" organizace).

Jak už to bývá zvykem, jsou čínské zdroje mnohem krotší v cizojazyčných verzích než na domácí půdě. Pan Čulík se v jednom ze starších příspěvků, na které jsem shodou okolností narazil, zhrozil, že existuje vysílání CRI (Chinese Radio International) v češtině a že čínská propaganda je tak hlásána i u nás (doporučuji ostatně také stránky pražského čínského velvyslanectví). Ve skutečnosti je rétorika uveřejněných článků slabým odvarem toho, čeho se lze dočíst v čínském tisku, případně na stránkách nejrůznějších čínských institucí. Číňané jsou příliš chytří na to, aby "vynášeli špinavé prádlo přes práh svého domova". Bohužel, západní sdělovací prostředky se tím dávají oklamat (nemluvě už vůbec o české RRTV). Stejně se to má i s Konfuciovými ústavy -- čínské veřejnosti jsou představovány přece jen trochu odlišně než zbytku světa. Jak, to se budu na základě za pomoci jednoho článku z roku 2004 v krátkosti nastínit. Ostatní články, na němž jsem kdy narazil, jako by tomuto z oka vypadly. Ostatně, kdyby čtenáři Britských listů projevili vážnější zájem, jsem ochoten tu a tam některý přeložit.

Čínské zdroje uvádějí zakládaní Konfuciových ústavů do souvislosti z celosvětovou vlnou zájmu o čínštinu. Odhadují, že v současnosti převyšuje číslo lidí, kteří se učí čínštinu coby cizí jazyk, sto milionů. Ústavy nemají být běžným univerzitním pracovištěm, mají sloužit k aktivnímu šíření čínského jazyka a čínské kultury. Jejich pojmenování po Konfuciovi má vyjadřovat nový vzestup čínské tradiční kultury. V první vlně je zamýšleno vybudovat 100 ústavů, ale tento počet rozhodně nemá být konečný (dočetl jsem se jinde, že někteří činitelé odhadují, že by jich časem mohlo být i tisíc).

"Konfucianizmus, který Konfucius založil, je stále pilířem tradiční čínské kultury, a my musíme Konfuciovo myšlení [přesná obdoba Maova myšlení=maoizmu, pozn. autora] šířit do světa," říká ředitel Pekinské jazykové univerzity Čchü Te-lin. Internetový čtenář k tomu dodává, že to znamená rozšířit do celého světa čínskou tradiční kulturu a konfuciánské pojetí světa -- "jednotu člověka a Nebes", "hodnoty humánnosti a obřadnosti", "svornosti" a "lidské politiky", což může být inspirací pro celý svět. A další odborník doplňuje: ať žijí potomci Žlutého císaře kdekoliv, v jakémkoliv společenském zřízení, jejich úcta k tradiční kultuře, jejímž středobodem je konfucianizmus, je stejná.

Rozšíření konfucianizmu by tudíž mohlo mít vést k tomu, že se Číňané žijící po celém světě spojí. Pomohlo by to rozvoji duševních obzorů čínského národa, zlepšení morálky občanů a udržení celosvětového míru. Zakončuje naprosto nesoudnou, leč velice rozšířenou tezí (holubičí povaha!): "Podíváme-li se na dějiny čínského národa, málokdy najdeme záznamy o tom, že by podmaňoval jiné země, dobýval na jiných bohatství a zabíral cizí území silou zbraní. Proto kromě vnitřních rozbrojů docházelo na vojenský střet jen vždy, pokud se Číňané bránili cizí agresi. Čína vždy podporovala mírové soužití národů -- to je národní povaha Číňanů."

Vidíme tedy, že Konfucius je nyní už pár let opět velkým učitelem, pedagogem, filozofem (a já nevím co ještě), po dlouhých letech, kdy byl největším nepřítelem nové čínské kultury. Zdá se, že nyní tradiční, "feudální" kultura byla znovu vzata na milost. Ve skutečnosti její selektivně profiltrovaný odvar nyní slouží tvůrcům veřejného mínění jako ona esence čínskosti a jinakosti, z níž má současná Čína vycházet při svých velmocenských plánech. Během nejrůznějších modernizací 20. století (a nakonec i 19. století) totiž Čína programově svoji minulost odhodila a bezhlavě se vrhla na kopírování západních vzorů, a nyní, ve víru globalizace, najednou zjišťuje, že pokud chce vystoupit jako svébytná velmoc, ne jako klon USA, a obhájit svou jinakost, včetně jinakosti v pohledu na uspořádání společnosti a lidská práva, a zařídit si věci (svět) po svém, musí se vrátit zpátky. V opačném případě by musela splynout se stávajicí globální kulturou, jíž ovšem neudává tón ona sama, nýbrž zatím stále Západ. A musela by přistoupit i na společné hodnoty a nakonec i vzorce myšlení. Nové pojetí tradiční kultury a její role v současné ČLR je také výbornou živnou půdou pro vzmáhající se šovinizmus, s nímž se setkáte v Číně na každém kroku, včetně odborných publikací (především humanitních oborů), a pro nějž budou prvním větší manifestací olympijské hry v Pekingu 2008. To je však téma samo o sobě.

Konfuciovy ústavy dobře zapadají do soudobého čínského myšlenkového rámce. Mezi mnoha čínskými intelektuály a samozřejmě i politickými funkcionáři je rozšířený názor, že jediným účinným lékem na nešvary světa, který se ocitnul ve slepé uličce díky tomu, že je řízen Západem, je konfucianizmus, případně obohacený o taoizmus -- v každém případě svět před záhubou zachrání čínská tradiční učení se svými hodnotami. Na toto téma se konají mezinárodní konference, články s podobným obsahem najdete v nejrůznějších cizojazyčných informačních brožurkách čínských institucí. Já nepochybuju, že Konfuciovy ústavy jsou předsunuté bašty celosvětového tažení za šíření konfuciánských hodnot. Za stávajících okolností by podle mě bylo čirou naivitou si myslet opak.

Není zde místo na opakování čínské filozofie, dnes máme dost seriózních publikací, kde se lze poučit o konfucianizmu. Co je třeba však zdůraznit, je skutečnost, že stejně jako snad všechna tradiční učení je konfucianizmus v ostrém rozporu s moderním pojetím lidské existence tak, jak se vyvinulo v Evropě a jak vyústilo do Listiny práv a svobod. Základním modelem fungování lidské společnosti je u Konfucia patriarchální rodina s jasně vymezenou a přísně dodržovanou hierarchií. Společenské role jsou zde daleko nejdůležitější a zájem a osoba jedince jsou vytlačeny na okraj v co největší míře, dokonce jsou ostrakizovány. Ne nadarmo lze překládat jediné čínské slovo ve starých textech (s') jako "soukromý" a "sobecký" -- tyto dva pojmy ve středním proudu čínského myšlení tak, jak bylo institucionalizováno za císařství, v zásadě splývaly. Konfuciáni mimo jiné také prosazovali fundamentalistický tradicionalizmus (Mistr pravil: "Já jen předávám, nic netvořím." -- Nedejbože aby něco původního vytvořil či zavedl nějakou novotu!). O roli žen v tradiční konfuciánské společnosti myslím všichni víme, nebo aspoň tušíme. Nechci zde předkládat zjednodušený obraz tohoto významného myšlenkového produ, najdeme v něm i z dnešního hlediska kladně pojímané hodnoty, ale to, co jsem uvedl, je tresť, která v každém případě leží ve středobodu konfuciánského pojetí společnosti. Chceme, aby takové pojetí společnosti Číňané šířili do celého světa a prosazovali tak bytostně čínské hodnoty? Je to shodou okolností podobné jako návrat k podivně osekané církevní tradici v evropském kontextu, o které hovoří Boris Cvek ve svém příspěvku o EU, s jehož většinou jinak zásadně nesouhlasím.

Ve světle informací, které jsem tu předložil, se blyští ono pomyslné zrcadlo. Nepřipomíná vám trochu něco ono šíření konfuciánských hodnot, které mají spasit svět? Evropské pojetí lidských práv mi připadne samozřejmě veskrze hezké -- ale kdybych ho měl začít šířit ohněm a mečem, jako to dělají USA a část EU, musel bych se sám sebe zeptat: Jak by se líbilo mně, kdyby Číňané prohlásili konfucianizmus za ten jediný správný myšlenkový vzor, a všude, kde by lidé byli neposlušní rodičům, odmlouvali nadřízeným, nechali si vládnout ženy atd., by vojensky zasáhli? Kdyby řekli (jak se naprosto běžně děje), že evropská společnost je zvráceně liberální, individualistická (ta slova mají v čínštině povětšinou negativní konotace), nezná žádnou slušnost ani pokoru, a proto že nás musí naučit, jak se civilizovaně chovat? U mně toto zrcadlo vyvolává hluboké dilema -- jsem sice přesvědčen, že naše pojetí lidských práv je správné a že by si je zasloužili i čínští občané, ale na druhou stranu jak vím, že si je chtějí nechat vnutit, případně že se jim líbí také, a hlavně, kde mám jistotu, že jsou to ty jediné správné a univerzálně platné hodnoty, které jsem oprávněn násilně šířit pro dobro ostatních i přes jejich případný nesouhlas? Číňané přece tvrdí to samé o konfucianizmu! Až se tedy někdo bude ohánět globalizací lidských práv, měl by si uvědomit, že ta vyvolává podobné otázky a problémy jako globalizace ekonomická.

                 
Obsah vydání       27. 3. 2007
27. 3. 2007 Blair chce bombardovat Súdán
27. 3. 2007 Greenpeace: Jsme znepokojeni
27. 3. 2007 Kauza Uzunoglu: Pokračující řetězec taškařic Zdeněk  Jemelík
27. 3. 2007 Der Spiegel: Americká protiraketová obrana je kontroverzní v mnoha aspektech
27. 3. 2007 MZV ČR: "Nechte nás, my CHCEME lézt Američanům kamsi!" Jan  Čulík
26. 3. 2007 Informace o pokračování jednání o případném umístění komponentu Štěpán  Kotrba
27. 3. 2007 Klaus souhlasil, ale asi jen na několik hodin, aneb Berlínská deklarace jako fraška ve třech dějstvích Uwe  Ladwig
26. 3. 2007 Berlínská deklarace
27. 3. 2007 Otec v zahradě Petr  Španger
27. 3. 2007 Unie potřebuje odvahu Oskar  Krejčí
27. 3. 2007 Německo "se spiklo s Ruskem" kvůli energiím
27. 3. 2007 Zemřel rozhlasový režisér Jiří Horčička
27. 3. 2007 Čunek hodlá vymýtit soudní ochranu nájemníka Stanislav  Křeček
27. 3. 2007 Perly sviním Zdeněk  Bárta
27. 3. 2007 Ještě jednou o Mongolech v Blansku Lukáš  Zádrapa
27. 3. 2007 Konfuciův ústav a lidskoprávní globalizace Lukáš  Zádrapa
27. 3. 2007 Oskar Lafontaine dosáhl svého cíle - nové levicové strany v Německu Richard  Seemann
27. 3. 2007 Pohrdání soudem v České republice
27. 3. 2007 Je environmentalista nebezpečný levičák? Rudolf  Havelka
27. 3. 2007 Klausův antiekologismus Jiří  Olšovský
27. 3. 2007 Z oken Pražského hradu ničení planety vidět není Ondřej  Rut
27. 3. 2007 Zimbabwe: vítejte zpět špatné vzpomínky! Mesfin  Gedlu
27. 3. 2007 Vlastimil Balín o Mostecké stávce
27. 3. 2007 Noční klid? Pouhý sen!
26. 3. 2007 Nemáme ani přístup do médií, ani miliony na informační kampaň Milan  Valach
26. 3. 2007 EU ve věku Abraháma Boris  Cvek
26. 3. 2007 Marx prorok rozhodně nebyl Milan  Valach
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007

Čína RSS 2.0      Historie >
27. 3. 2007 Konfuciův ústav a lidskoprávní globalizace Lukáš  Zádrapa
19. 3. 2007 Příliš mnoho peněz, aneb Nebezpečí globalizace dnes Uwe  Ladwig
20. 1. 2007 Stane se Čína i vojenským pánem světa?   
20. 1. 2007 Západ zuří, že Čína sestřelila satelit   
18. 1. 2007 Chceme čínskou Evropu? Martin  Kunštek, Štěpán Kotrba
17. 1. 2007 Rusko a globalizace Georgij  Veljaminov
12. 1. 2007 Čínská propaganda Jan  Čulík
10. 1. 2007 Rakety a jejich dvojí politická funkce Miroslav  Polreich
9. 1. 2007 Současná Čína: Sebevědomá, rozporná a šovinistická Lukáš  Zádrapa
8. 1. 2007 Dokáže Čína překonat svou krizi?   
6. 1. 2007 Čína a Rusko spolupracující jako nikdy předtím   
4. 1. 2007 Závěrečná bilance vlády režimu Saddáma Husseina a možná východiska z krize Jaroslav  Bureš
4. 1. 2007 Miloš, Gert, Milan, Frau A a vize budoucnosti Miloš  Pick
3. 1. 2007 Novoroční zamyšlení Egon T. Lánský