9. 5. 2007
Americké bestsellery, Ježíš a zabíjení všech nevěřícíchPonecháni napospas (Tim LaHaye and Jerry B. Jenkins, The Left Behind series, Tyndale House Publishers, 1995-2007) Tento měsíc v USA vychází zatím poslední díl nejpopulárnější řady románů, která kdy byla ve Spojených státech vydána (prodalo se více než 60 milionů výtisků). Je zajímavé podívat se, o čem tento bestseller, který dnešní Američané hromadně kupují a čtou, vlastně je. Hlavní hrdina (či spíše "zloduch") třináctidílné série s názvem Ponecháni napospas je generálním tajemníkem OSN. S pomocí Evropské unie ovládá globální sílu úderných jednotek (takzvané "mírové jednotky") a jejich prostřednictvím tyranizuje celý svět. Ve světě přes neúnavné úsilí slavných rabínů šířit křesťanství vládne víra ve falešného proroka, člena Kruhu Antikrista. Celý děj pak směřuje ke vzrušujícímu závěru, kterým není nic menšího než bitva u Armagedonu, druhý příchod Pána Ježíše Krista a zabíjení všech nevěřících. |
Můžeme být samozřejmě v pokušení považovat tyto podivné romány za okrajovou záležitost. Podle Michell Goldbergové a jejího článku na stránkách Salon.com by to však byla chyba. Goldbergová např. upozorňuje, že jeden z autorů, Tim LaHaye, je důležitým republikánským činitelem (je např. členem elitní Council for National Policy, mezi jejíž členy patří bývalý ministr spravedlnosti John Ashcroft). Druhý autor, Jerry B. Jenkins, se na románech podílel především psaním, zatímco LaHaye poskytl ideu a směr -- zdůrazňoval přitom, že smyslem celé série není jen pobavit výstřední "partajníky"amerického evangelického křesťanství. Podle Goldbergové může obsah románů dokonce pomoci porozumět některým politickým krokům Bushovy vlády, které jsou jinak ve světě považovány za podivné či bizarní. Goldbergová píše: "V době, kdy se USA chovají přezíravě k mezinárodnímu právu, kdy ignorují OSN a poskytují tichý souhlas neoprávněným záborům půdy izraelskými maximalisty, není bez významu, že nejpopulárnější romány v zemi jsou postaveny na příbězích, v nichž američtí křesťané bojují proti konspiraci organizované kosmopolity, kteří jsou zde vylíčeni jako klanějící se Satanovi, podporující právo žen na potrat a usilující o omezení práva nosit zbraň -- a v nichž se vše točí kolem svrchovanosti Izraele." Asi nikoli náhodou je v těchto románech (první byl napsán v roce 1995) hlavním Satanovým městem Bagdád. Co má Goldbergová na mysli, můžeme možná lépe pochopit, přečteme-li si stručný obsah edice: První román začíná letem Raymonda Steela, kapitána dopravního letounu na pravidelné lince přes Atlantik, do Londýna. Steelovo manželství prochází krizí, jejímž důvodem je podle Steela přílišná posedlost jeho ženy náboženstvím. Steele je sice také věřící, ale ne tak silně.. Frustrován svým manželstvím si pohrává s myšlenkou na milostný poměr s krásnou stevardkou, když se začnou dít záhadné věci. Někteří cestující beze stopy zmizí, zůstane po nich jen jejich oděv, náušnice, kontaktní čočky, prsteny apod. Všem nad tím zůstává rozum stát, ale Steele tuší... Od své manželky ví o druhém příchodu Krista. Sedm let před tímto druhým příchodem si Bůh k sobě vezme své věrné -- ne ty, kteří jsou křesťany jen naoko, ale ty, kteří jsou mu oddáni celým srdcem. Steele od manželky ví, že tato událost, nazvaná v Bibli "vytržení", zahájí sedm let dlouhé "utrpení", což bude podle Janova Zjevení doba nejrůznějších katastrof, jako jsou zemětřesení, povodně, hladomory, války. Světu bude vládnout Antikrist. V románech jsou tyto události nejen konkrétně popsány, ale také uvedeny do politických souvislostí. Ti, kteří byli jako Raymond Steele ponecháni na zemi, pak stojí před volbou. Buď se obrátí na víru v Ježíše Krista, nebo budou poslouchat uklidňující, levicové, multikulturní, ekumenické projevy Nicolae Carpathie -- bezvýznamného rumunského politika, který se během zmatení a chaosu, jež zavládlo po vytržení, narychlo stal předsedou OSN (ve skutečnosti je však Carpathie Antikrist). Zbytek příběhu pak sleduje dobrodružství malé skupiny křesťanů -- pravých křesťanů, tedy nikoli liberálních křesťanů nebo katolíků -- která se rozhodla postavit se proti Antikristovi a říkat lidem pravdu na rozdíl od oficiální, satanské propagandy OSN. V této skupině, která si říká "Bojovníci trýzně", je i Raymond Steele. Tito hrdinové se snaží křížit plány Carpathie (autoři o něm v románech často píší jako o "the evil one", tedy stejně jako George W. Bush mluví o Bin Ladinovi). Carpathie má kromě OSN a EU i podporu bankéřů, izraelské levice (svedl ji svým "mírovým plánem") a prezidenta Spojených států, který zaprodal vlastní národ (tím prezidentem je v knize ovšem demokrat). Ve světě plném nekajících se hříšníků však mají Bojovníci utrpení jen omezený úspěch. V 11. a 12. dílu série, které popisují bitvu u Armagedonu, je jich tedy jen hrstka ve srovnání s obrovskou armádou Antikrista, tzv. "Armádou jednoty". Bitva u Armagedonu se odehrává u Jeruzaléma a Židé, kteří zůstali, tvoří jednu z nejdůležitějších skupin v armádě Bojovníků utrpení (všichni ti Židé se samozřejmě obrátili na víru v Ježíše). Může se zdát překvapivé, že Židé dostali tak důležitou úlohu v románech, které napsali dva američtí křesťanští fundamentalisté -- ti totiž Židy obecně nemají moc v lásce. V podstatě však Židé v příběhu hrají tak důležitou roli proto, že existence státu Israel je základem teologie, která prostupuje celou sérii i myšlení mnoha amerických fundamentalistických křesťanů. Základem této teologie je víra v předtisíciletí dispenzacismu, což bylo jako interpretace biblické apokalypsy formulováno v 19. století anglickým vikářem Johnem Nelsonem Darbym. Podle Darbyho, podle něhož vznikne "na konci času" stát Izrael, na který bude zas a znovu útočeno. Pokaždé ale zasáhne Bůh a Izrael zachrání. Mezinárodní konfederace, vedená Antikristem (v románech je to OSN a EU) nakonec Izrael zničí a povraždí skoro všechny Židy v bitvě u Armagedonu. Potom se na zem vrátí Kristus, aby porazil Antikrista. Jelikož několik z Darbyových předpovědí bylo založeno na pravdě (např. vznik státu Izraele), přesvědčil mnoho fundamentalistů, že také jeho verze konce času je pravdivá, a dnes jsou mnozí z nich posedlí Izraelem -- návrat Krista je podle nich závislý na tom, že existuje svatá země, která musí vydržet drtivý útok. Není proto divu, že fundamentalisté podporují izraelskou obranu, ale silně odmítají jakýkoliv mírový plán. (Pravě proto řekl televizní kazatel Pat Robertson v televizi, že "mrtvice, kterou utrpěl Ariel Šaron, je boží trest za to, že Šaron nařídil odchod izraelských osadníků z pásma Gazy", BL, 6.1.2006). Vůbec to však neznamená, že tito fundamentalisté najednou mají Židy rádi: na konci doby trýzně jsou všichni židé buď zabiti, anebo se obrátí na víru v Ježíše. "Že něco takového může bez skandálu napsat důležitý republikánský aparátník,"píše Goldbergová, "na jedné straně ukazuje, že křesťanská paranoia v Americe je tak obecná, že si toho už nikdo nevšímá -- mimo kosmopolitní města --, a na druhé straně, že nikdo, kdo o knihách píše (tj. ti, kteří bydlí v kosmopolitních městech) tyhle romány nečte." (V tom má Goldbergová jistě pravdu. Poprvé jsem se o těchto románech dozvěděl právě z jejího článku v roce 2003, a v té době již vyšlo osm dílů). Od začátku série je však jasné, že křesťanští fundamentalisté nemají problémy jen s Židy, ale se všemi, jejichž srdce cele nepatří Ježíši (tedy jejich verzi Ježíše). Čtenář se může opakovaně dočíst, jak si samolibí nevěřící, nefundamentalističtí křesťané a také muslimové uvědomili, jak velkou chybu dělají, obrátili se. Ti, kteří se však neobrátí a nepřijímají fundamentalistickou verzi Ježíše, pak zakusí, jak mstiví a fanatičtí fundamentalisté jsou. Dvanáctý díl, který nese název Glorious appearing: the end of days (Slavný příchod: konec času), začíná pokračováním bitvy u Armagedonu. Armáda Antikrista snadno poráží mnohem menší armádu Bojovníků trýzně a připravuje se na konečné účtování, aby dobyla Jeruzalém, který je posledním útočiště věřících. V tom se však nebe otevírá a na bílém koni se objevuje Ježíš, jehož oči svítí jako oheň a jenž je oděn v dlouhé, oslnivě bílé roucho, na kterém je napsáno jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ. Pak ke všem promluvil (s. 204): "Já jsem Alfa a Omega, Začátek a Konec, ten, který byl a který přichází, vládce nade vším stvořením...""S těmito prvními slovy,"píše LaHaye a Jenkins, "desetitisíce vojáků Armády jednoty padly na zem mrtvé tam, kde stály, jejich těla ležela roztrhána v obrovském tratolišti krve." Ježíš však mluvil dál (s. 205): "Jsem Syn člověka, Syn Boží, Amen ... Lev z pokolení Juda", a s jeho slovy umírali další vojáci Antikrista: "...s každým slovem padli k zemi mrtvi další a další nepřátelé boha, roztrhaní na kusy. Koně panikařili a plašili se. Živí ječeli hrůzou a pobíhali jako šílení -- někteří na chvíli unikli, jiní padali se slovy Pána Krista ... mrtvoly vojáků Armády jednoty ležely na zemi na míle daleko." O tři strany dále pak: "meč vycházející z jeho úst, mohutné Slovo Boží samo, krájelo vzduch, sklízeje hněv posledního soudu Všemohoucího Boha." Po další téměř dvacet stran Ježíš stále ještě mluví a masakr nevěřících pokračuje (střídá se to s popisem blaha, které v Ježíšově přítomnosti zakoušejí věřící jako Raymond Steele). Na s. 225--226 se můžeme dočíst, jak vojáci Antikrista "explodovali tam, kde stáli. Vypadalo to, že Jeho slova sama stačí k tomu, aby se jejich krev přehřála tak, že vybuchuje a trhá jejich žíly a kůži ... jejich vnitřnosti jsou chrleny do pouštního písku, a když se ostatní vojáci snaží utéci, jsou také zabiti, jejich krev teče a zvedá se v nemilosrdném jasu Kristovy slávy."Na straně 249 zjistíme, že "ve velké armádě zavládl chaos, desetitisíce vojáků řvou hrůzou a bolestí a umírají. Jejich krev se z nich valí ve velkých vlnách, slévá se do řeky, která se rychle stává velkou bažinou." Konečně, na straně 288, bitva víceméně končí a Ježíš započíná "svůj poslední triumfální příchod do Jeruzaléma. Při jeho první návštěvě na zemi jel do Jeruzaléma na oslu, některými vítán, většinou zavrhován. Nyní přijel na majestátním, bílém oři a s každým slovem, které vyšlo z jeho úst, zbylí nepřátelé Boha--kromě Satana, Antikrista, a falešného proroka -- padali mrtví tam, kde stáli." Na konci románu, poté, co byl každý nevěřící zabit nebo hozen do pekla, Ježíš vítá věřící do Království božího na zemi, čímž je založen ideální křesťanský stát. Kdyby křesťanští fundamentalisté hráli v americké politice jen okrajovou roli, pak by takové romány byly zajímavé pouze v nějaké kulturní nebo sociologické souvislosti. Když si však uvědomíme, jak důležitou úlohu hrají fundamentalisté v současné americké vládě a v armádě, je třeba se ptát, jak ovlivňují směr americké politiky -- a není se v této souvislosti možné vyhnout starosti, že ten směr bude velmi nebezpečný (nebo se tak asi již stalo). Už jsem čtenářům BL představil názor (Britské listy 24. 2. 2004, "Vyrobeno v Texasu: George W. Bush a jižanský převrat americké politiky") několika politických komentátorů, kteří jsou přesvědčeni, že politici jako Dick Cheney a George W. Bush mají silný sklon k autoritářství. Podle těchto komentátorů jde o rozšíření autoritářství, které dlouho ovládalo jižní státy USA, za Bushe pak poprvé v historii prostupuje i federální vládu. Vyhlídka, že půjde o dlouhodobou tendenci, není příjemná. Alespoň však nejde o sklony totalitární. K autoritářství současné americké politiky se však může připočíst totalitární sklon křesťanských fundamentalistů. Z uvedených románu (a z teorie těchto fundamentalistů) je zřejmé, že jsou připraveni na lidech vynucovat víru, která je totální -- a to nejen víru v Ježíše, ale i v jejich politickou vizi Ameriky. Tyto romány však poukazují na možnost ještě něčeho jiného, co je -- v nejhorším scénáři -- dokonce horší než totalitářské sklony. Popisy násilí, které nastává, když člověk neuposlechne výzvy k obrácení se na víru, vznáší otázku možnosti nějaké hrůzovlády, jako nastolil v době minulé Pol Pot v Kambodži. Asi to zní jako velmi krajní názor (píšu přece o Americe, zemi svobody), ale ani v Mein Kampf Adolf Hitler nikdy nenapsal, že aby byl realizován ideální stát, musí být zabity davy lidí, a nikdy nenapsal fiktivní příběh, ve kterém krev jeho nepřátel "se z nich valí ve velkých vlnách, slévá se do řeky, která se rychle rozlévá ve velkou bažinu". Nebo máme doufat, že literární výplody fundamentalistů povedou k aristotelské katarzi a odplaví jejich hněv, nenávist a odpor k Židům, intelektuálům, homosexuálům, feministkám, a ke komukoli, kdo je "kosmopolitní"? Až budou mít fundamentalisté příležitost takový teror způsobit, nebudou pak možná muset vidět mrtvoly svých nepřátel jak "leží na zemi na míle daleko." |