Dobrý den, dovolte malou poznámku k článku Mgr. Bartošové, píše Pavel Drs.

U mluvčí vlády bych předpokládal určitou jazykovou úroveň, pan Topolánek si ale zřejmě vybírá své mluvčí osobně.

Průměrně vzdělaný člověk zná rozdíl mezi standartou (=prapor) a standardem (=norma). Z uvedené věty článku bych usuzoval, že premiér s vládní mluvčí rozjařeně šlapali po vlajkové výzdobě hospody.

Mluvčí vlády by si měla zopakovat gramatiku, případně se vyhnout cizím výrazům, u kterých si není jistá jejich přesným významem.

Může ji ale uklidnit, že větší ostudu si většinou působí členové vlády, v čele se svým předsedou, sami.

V létě 1992 jsem byl na prvé misi OBSE v Kosovu. Vedl ji kanadský velvyslanec David Peel a mimo mne a jednoho pracovníka sekretariátu OBSE byli všichni členové mise vojenští experti, většinou ze zemí NATO. Zadáním mise bylo zjištění, zda Srbové neposilují policejní a vojenské síly v Kosovu. K tomu jsme měli dostatek možností i poskytnutých prostředků provést důkladné celoprostorové prověření, ale i možnost rozhovorů s osobami, které mohly podat relevantní informace. Srbové i ostatní strany a osoby, které jsme kontaktovali, byli velmi vstřícní a plně spolupracovali, a to včetně kosovských Albánců. O misi byla zpracována podrobná zpráva za trochu zvláštních až dramatických okolností. O tom ale níže. Cesta trvala asi 2 týdny.

Komentář k výše uvedenému dokumentu.

Dr. Ibrahim Rugova, charismatický vůdce a nově zvolený prezident Kosova již v počátku devadesátých let, to je v období, kdy byl přerušen jakýkoliv kontakt ze strany kosovských Albánců s vládou v Bělehradu, si byl vědom hledání nutného kompromisu. Proto požádal československého zástupce (spolu s kanadským velvyslancem při OBSE) o důvěrné zprostředkování jednání se Srby. Toto jednání bylo československou stranou odmítnuto (Havel, Schwarzenberg, Vondra - poradci, Ruml -- ministr vnitra a Černý s Půčikem -- šéf a zástupce čs. rozvědky). Jak později bylo vysvětleno, na základě zásahu německé strany.

Andrej Bažant napsal přednedávnem v reakci na chystaný proces se skupinou Ztohoven článek "Plastici dneška?" , v němž české výtvarníky přirovnal k legendární undergroundové kapele (nejen) sedmdesátých let. Byl to trochu kýč -- a ocenění Národní galerií a ČEZem i včerejší osvobozující rozsudek signalizují, že tudy hranice tolerance českého establišmentu nevedou. Ztohoven si svou svěží akcí určitě zasloužili sympatie a podporu, ne už ale podobný typ přehrávání a dramatizace. Máme-li už sáhnout k podobným (vždy zavádějícím, ale někdy také něco objasňujícím paralelám), řekněme rovnou: Zajímal-li někoho soudní proces s undergroundem dneška, měl se přijít o necelý týden dříve podívat na soud s mládežnickou komunistickou organizací. Tam by spatřil to, co naše společnost opravdu vylučuje a nechce přijmout. Tam by viděl represivní diskurz v akci. A ovšem, tam by viděl i opravdový současný underground, byť zbavený romantické idealizace. Spatřil by rovněž, jak moc jsme znormalizovaní.

Vše souvisí se vším a vždy jde jen o to najít a rozkrýt tu souvislost, kterou protékají společné informace a přečíst, co je na obalu. Vždy jde o to, do jaké míry jde o přání a do jaké míry jde o pochopení. Nepřeju si žádné souvislosti mezi omezeností showbusinessu a omezeností politiky, udělování zlatých sošek na podporu revitalizace hollywoodského "těžkého" průmyslu však indikuje schopnost vlastního sebeurčení v jiných otázkách do té míry, že nelze nechápat spojení těchto nádob. Jinými slovy, když chudá česká dívka dostane Oskara a když česká vláda "dojedná" umístění prvku planetárního militantně mocenského systému na českém území, má to významného společenského jmenovatele: neschopnost sebedefinice bez posvěcení nějaké "vyšší" autority.

BL v poslední době uveřejnily několik materiálů, k nimž by se měli čtenáři trpělivě vracet.

Na předním místě je třeba zmínit Topolánkův projev k výročí nezdařeného pokusu pravice rozvrátit v roce 1948 vládu, která se jim nelíbila. Ani v době, kdy představitelé české politiky trpí cimrmanovským únikem mozkových buněk do pohlavních žláz, nelze totiž zavrhovat vše, co říkají.

Bývalý prezident pan Václav Havel v obsáhlém rozhovoru v ČT s panem Moravcem opět obhajoval umístění U.S. radaru v Brdech. Přitom použil opakovaně argumentů, k nimž bych se rád vyjádřil, i když jsem tak již učinil. První jeho argument bych vyřídil na úvod a krátce. Pan Havel znovu říkal, že ti, co nyní protestují proti radaru, mlčeli k přítomnosti sovětských vojsk. To je buď omyl nebo vědomá lež.

Nebudu zde argumentovat svou osobou, jejíž život byl protestem proti sovětské okupaci poznamenán do té míry, že protest proti U.S. radaru je jen logickým pokračováním, chcete-li, názorovou konzistencí.

Svým postojem jsem strhnul ve svém okolí dost lidí, za jejichž osud jsem se pak cítil spoluodpovědný. Mně bylo třiadvacet a musel bych si naplivat do tváře, kdybych jednal jinak. Jenže ti ostatní byli tátové od rodin, jejichž děti se pak za jejich postoj třeba nedostaly do školy.

Tito obyčejní lidé, kterých bylo hodně, možná statisíce, jak říká Havel, nesli následky svých postojů, které nikdy neodvolali, tiše a hrdě až do listopadu 1989 a pak přišli na náměstí se svobodně vyjádřit i k přítomnosti cizích vojsk. O jejich skromném hrdinství se nepíší romány a nemluví se o nich v pražských kavárnách. Ale ať se o ně nikdo alespoň neotírá.

Mám problémy s dobře vyresearchovanými články Štěpána Kotrby, poukazujícími na to, že veškerá hnutí za svobodu jsou faleš a klam jen proto, že jich "strategicky zneužívají Spojené státy".

Navzdory excesům za vlády současného, nyní dosluhujícího, amerického prezidenta George Bushe, jsou Spojené státy pluralitní, demokratickou společností, v jejímž veřejném diskursu se svářejí nejrůznější protikladné názory vynikajících elit. Toto je za normální situace korektivem touhy sobeckých jednotlivců i korporací po moci. Ať se nám Spojené státy jakkoliv nelíbí, moc je tam podřízena zákonem, sdělovacími prostředky i opozicí daleko tvrdší veřejné kontrole než v Číně (která je uprostřed procesu složitého, rozporuplného a často velmi krutého procesu směrem k modernizaci) nebo v Rusku (kde probíhá obdobný proces směrem k modernizaci, méně překotně, a tedy do jisté míry méně krutě).

Asi jste si toho všimli sami, ale to co píše kolega Matěj Kastner z MOSTu v reakci na Jana Čulíka, je vyložená pitomost..., míní Pavel Zoch.

Cituji: "Tyto informace si můžete ověřit např. na stránkách www.freetibet.org nebo tibetské exilové vlády www.tibet.net." Aha, takže si můžeme ověřit informace na propagandistických stránkách tibetských aktivistů. A ty jsou apriori vždy nezávislé?? Naivita (doufám že nic více) mi občas přijde skutečně nekonečná.

Česká média v současnosti informují o Tibetu se zpožděním a velká část obrazového zpravodajství je přejímána z oficiální čínské (a státem kontrolované) tiskové agentury Nová Čína. Je zřejmé, že tyto záběry jsou tendenční a neukazují situaci v Tibetu a dalších čínských provinciích v celé své šířce. Žádáme o aktivní informování veřejnosti, také z dalších zdrojů.

Uživatelům internetu v Číně byly zpřístupněny léta blokované stránky internetového zpravodajství BBC v angličtině, a to i o nepokojích v Tibetu. Stránky BBC v čínštině však zůstávají nadále blokovány.

Statistiky uvádějí, že počet přístupů na zpravodajství BBC z Číny je nyní daleko vyšší než obyčejně. Normálně četlo zpravodajství BBC z Číny jen asi 100 počítačů, od úterka stoupl tento počet náhle na více než 16 000. Komentáře od čínských občanů se nyní objevují na internetových stránkách BBC z celé Číny, mnohé z nich z čínských počítačů, jejichž uživatelé získávali přístup na stránky BBC tak, že své počítače propojili s počítači mimo Čínu.

Čínské úřady přislíbily před Olympijskými hrami větší míru svobody pro novináře, avšak pozorovatelé podle BBC poukazují na to, že v důsledku nedávných nepokojů v Tibetu bylo pro ně tento příslib obtížné dodržet.

Během nepokojů v Tibetu byl přístup na některé britské internetové deníky v Číně blokován, například na listy Times a Guardian. Tento týden zorganizovaly čínské úřady pro zahraniční novináře cestu do Tibetu, avšak žádost BBC o účast na této cestě byla odmítnuta.

Stránky anglického zpravodajství BBC byly v Číně blokovány téměř deset let, čínské zpravodajství BBC je tam blokováno od jeho vzniku r. 1999.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nemám moc chuť ani čas polemizovat s celým článkem pana Polreicha, nicméně mne, mimo jiné, zděsila konstrukce, kdy autor srovnává úroveň vzdělanosti obyvatel, hospodářskou úroveň obou zemí, úroveň "demokracie" v Tibetu a Číně před invazí a ospravedlňuje tím okupaci "méně vyspělé" země tou "vyspělejší", píše David Štindl.

Podle jeho logiky je tedy legální okupace druhé země na základě vyšší technické, technologické úrovně, vyšší úrovně vzdělání atp.? Podle něj je tedy legální okupace Iráku na základě toho, že USA jsou hospodářsky a průmyslově mnohem vyspělejší než Irák? Byla legální okupace Iráku proto, že Iráku vládl diktátor Husajn? Bylo legální napadení SSSR během II. světové války, protože Německo bylo zjevně hospodářsky vyspělejší?

Toto není zbořeniště, ale jedna ulic v Lhase po řádění výrostků. Grab z čínské televize CCTV provedla 19.3. 2008 agentura Reuters. ▼

Aktivity dalajlámy a jeho tibetské vlády v exilu, která se dnes dovolává "nestranného vyšetřování" veřejnosti a západních novinářů, lidských práv a svobod v Tibetu, nejsou pochopitelné potom, co násilničtí výrostci chtějí nikoliv jako dalajláma větší míru kulturní a náboženské autonomie, ale dožadují se nezávislosti Tibetu. Násilím. Státní převrat se dělá poněkud profesionálněji než s bandou pubertálních aktivistů, nedočkavých výtržníků. Dnešní miniaturní vybavení umožňuje obrazové zpravodajství kdekomu, čínskými policajty počínaje, tibetskými aktivisty konče. Fotografovat a filmovat se dá i na velké vzdálenosti s 300 násobným přiblížením. To se pak hloupě lže. I v dobré víře naivků z okruhu českých, ať už si říkají M.O.S.T., Lungta, Potala, Namasté Nepál, anebo jakkoliv jinak.

Dalajlámovi výrostci nepáchají násilí jen v Tibetu, ale i v sousedním Nepálu, v Dharmasale, v Dilí a na dalších místech v Asii i Evropě. Policie zasáhla všude. To, český tisk většinou ignoruje obrazové záběry světových agentur, neznamená, že neexistují. Reuters, AP, AFP přinášejí dostatek materiálu.

Velmi násilný zásah indické policie proti průvodu 500 Tibeťanů a jejich příznivců. Nenásilní protestující mniši většinou nenosí trička s nápisem "DIVERSION"... Krev netekla po tibetské silnici, ale po indické. 24. 3. 2008 ZDE

Štěpán Kotrba: Koordinace tibetských protestů proti olympiádě - minulost a přítomnost agenta CIA v roli dalajlámy ZDE

Chcete vidět nahou Carlu? Jistě, nikdo se takto nezeptá, ale přesně o tohle jde. Nová, v pořadí třetí, manželka Nicolase Sarkozyho, bude totiž nahá -- a to rovnou na prodej. Zlomyslnost, kterou publikoval francouzský týdeník Le Nouvel Observateur ale jenom vytváří promotion pro dubnovou aukci Christie's v New Yorku, kde bude fotografie Carly Bruni-Sarkozy z dílny Michela Comta k prodeji: za pouhých 4 000 dolarů.

Podruhé se v Německo dozvědělo, že jedna firma podporovala finančně nový odborový svaz, aby získala vliv na politické a podnikové rozhodovací procesy. Před rokem to byla firma Siemens, která vybavila AUB - Arbeitsgemeinschaft Unabhängiger Betriebsangehöriger (Pracovní sdružení nezávislých podnikových pracovníků) penězi, aby tím prý umožnila hlavně vnitropodnikovou existenci protiváhy proti známému a vlivnému odborovému svazu IG Metall.

Pod svěží komentář Hany Tomšů o feministické lingvistice (BL 25.2.2008) bych se také podepsal. Zažil jsem to na vlastní kůži. Když jsem připravoval do tisku poslední vydání anglicky psané příručky Management Consulting, dvě jazykové redaktorky/korektorky mi nepomáhaly zvýšit eleganci stylu (jak jsem je žádal), nýbrž hlavní náplní jejich práce bylo hlídat, aby "he" nezůstalo někde tam, kde by ony chtěly mít "he and/or she" nebo jednoduše "they". Byla to úmorná tahanice, kterou jsem úplně neprohrál. Nakonec jsme do předmluvy připsali kompromisnickou omluvu, že z čistě stylistických důvodů se v textu místy omezujeme na mužský rod v singuláru, ač dobře víme, že mezi konzultanty, podnikateli i manažery je stále větší procento žen.

Ten mladík, který se snažil překazit ceremoniál zapalování olympijského ohně pro letní hry v Pekingu, který se konal v řecké Olympii, byl Čech Stanislav Sedláček. S vlajkou Tibetu. Aktivista newyorské organizace Students for Free Tibet. Spolu s ním bylo zatčeno dalších osm osob, včetně jeho manželky Kláry Vrbové z Brna a Tenzina Darjee, zástupce šéfa pro-tibetské organizace, kterého řecká tajná policie sledovala hned po příjezdu. Ne náhodou.

Chtěl bych se postavit na stranu pana Jana Kadubce. To, co říká, je výsměch, opakovaný na adresu křesťanství těmi, či oněmi po staletí. Já považuji za Boží dar, že tento výsměch existuje a že neexistuje nic jako povinná úcta k Bohu nebo úžeji ke Kristu. Křesťanství tu není proto, aby bylo normální, aby ho bylo možno vyznávat jen tak ze zdravého rozumu a z dobrého úmyslu. Ono je mnohem náročnější. Křesťanský apologeta Tertullianus už kdysi řekl: Credo, quia absurdum (věřím, protože je to absurdní).

Rád bych jen ubezpečil pana Kadlubce, že to, čemu se vysmívá, nehlásá jen katolická církev, ale i církve ortodxní, protestantské, evangelikální a vlastně všichni křesťané (v pojmu "křesťan" existují ovšem různé odchylky: to, co pan Kadlubec má za směšné, je ortodoxní učení, od něho se odchylují ariáni, nestoriáni, monofyzité, unitáři... - ale všichni zastávají nějakou absurditu, které se lze, pro dobré trávení, vysmát). A nakonec: minimálně z mých článků pro Britské listy může každý vidět, že nečtu jen Bubera... vyznám se v teologii, a nejen západní, docela dobře.

Neumím si vysvětlit božskou moc bohyně Bastet. Existuje proto? Prohlášení kočky za svaté zvíře - vtělení dávné egyptské bohyně nějakou sektou uctívaček koček je předpokladem k tomu, abychom byli donuceni psát slovo Kočka s velkým K, strkat mléko za dveře a špižírnu vydat všanc myším, aby měli kočky přirozený zdroj potravy. A útulky pro osiřelé kočičí babičky včetně ošetřovatelek financovat z veřejných zdrojů. Až tam může zajít představa o tabu, vážící se k uznání jakéhokoliv náboženství. Představa, že média budou respektovat tabu jednotlivých věrouk a podporovat jejich asertivitu v přesvědčování o "jejich jediné osvícené pravdě", kterou ostatní nevidí, i když existuje, je směšná.

Scifacon 2008 se bude konat 29.3. 2008. Informace - mapu jak se na SciFaCon dostanete a podrobný program naleznete ZDE

Na SciFaConu máte možnost naučit se hrát Go, vidět souboj robotků - zápasníků sumo... otestovat si své IQ, ale i se více dozvědět o výrobě šperků a šití kostýmů na orientální tanec... můžete zde osobně položit otázky známým představitelům české sci-fi literatury..., bude mít možnost nechat si dozimetrem změřit donesené předměty a zeptat se vědců z Akademie věd například na cesty do kosmu, a také cestovatelů na jejich osobní zážitky z Tibetu ... Vystoupí Ondřej Neff, František Novotný, Františka Vrbenská, Jeny Nowak, Ivo Šmoldas, Vlado Ríša, lektorka orientálního tance Raha Nur, prof. Mirko Navara, Vlastislav Toman, Václav Fořtík Scifacon 2008 se bude konat 29.3. v jednom z křídel Základní školy Květnového vítězství 1554, která sídlí na Praze 4. Začátek bude od 10.00h a konec v 22.00h. Vstupné 100,- Kč

V souvislosti s vyjádřením Václava Havla si dovoluji opakovaně uveřejnit schema dosahu radaru z Brd. Odstup kružnic je 1000 km, červeně vyznačeny hlavní ruské kosmodromy a směr k čínskému. Pokrytí evropského Ruska je jednoznačné. Exprezident Havel by snad udělal lépe, kdyby se koncentroval na přípravu premiéry své hry.

iDnes: Exprezident Havel: Američanům umístění radaru dlužíme ZDE

3. 1. 2008 Miroslav Polreich : Globální válečná hrozba základny USA v ČR a naše odpovědnost ZDE

USA a SSSR během studené války nashromáždily jaderný arzenál, dostačující ke zničení civilizace a celé biosféry. Od 80. let probíhají složitá jednání, která umožnila výrazně snížit počet strategických zbraní ve světě. Americká snaha o vybudování protiraketové obrany, jejíž součástí má být i radar v Brdech, maří výsledky odzbrojovacího procesu. Strana zelených by proto měla z principiálních důvodů základnu odmítnout. Pokud tak Zelení učiní, riskují krátkodobé oslabení své pozice ve vysoké politice. Jestli základnu podpoří, ztratí strana voliče a v příštích parlamentních volbách se Zelení nedostanou do Poslanecké sněmovny. Ať už se Zelení rozhodnou jakkoli, za ztráty potrestají svého předsedu. Martin Bursík osobně by tedy měl hlasovat v souladu se svým svědomím, bude potom lépe snášet svůj neradostný osud.

Přijde skin do romské hospody, postaví se k výčepu, na tričku má nápis Nesnáším Romy ze tří důvodů. Co to má znamenat, zeptá se jeden. První důvod je, že neumíte číst, odpoví skin. Cos to řekl, ptá se výhružně jiný. Druhý je, že nerozumíte česky. Další se na skina žene s nožem. A třetí, že taháte kudličky tam, kde se bude střílet.

Dobrý vtip, stručný, s překvapivou přímočarou gradací a dotaženou pointou. Krystalicky vyjadřuje základní vzorce představ gádžské většiny o vztazích s romskou menšinou. Vzorec arogance, s níž si bílý skin může beztrestně dovolit desavuovat Romy uprostřed jejím teritoria, vzorec nadřazenosti, která mu nad nimi v každém okamžiku poskytuje spolehlivý náskok, vzorec civilizační převahy, vyjádřený účinnější výzbrojí, vzorec ubezpečující, neboť Romům v závěru nezbývá, než svou podřízenou roli uznat, konečně i vzorec hodnotový, podle něhož má ponižování lidské důstojnosti pro české gádže hodnotu kratochvilnou – lepší interpretaci alespoň nenabízí.

Po 11. září 2001 se neproměnil pouze postoj státních institucí, propagandy a následně i veřejnosti k terorismu. Změnu postoje provází i změna vnímání a u mnohých autorů i autorit došlo i k posunu definice terorismu. Takovéto metamorfózy ovlivňují i hledání psychických kořenů terorismu, neboť není zcela jasné kořeny čeho vlastně hledáme. To platí o terorismu obecně a mezinárodním terorismu zvláště. Názorným příkladem může být proměna zachytitelná v oficiálních dokumentech vlády USA o terorismu.

Sice se o té události učí děti ve školách, ale vcelku se na ni zapomíná. Husitství si s sebou nese nepříjemné připomínky účelové propagandy a zneužití v 50. letech. Nyní, za nového režimu, je skoro módou přebírat nekriticky negativní a nesnášenlivé výpady z pozic dusného, konzervativního katolicismu. A tak bývá "módní" vysvětlení i hodnocení docela jednoduché: byli to lupiči a vrazi, a ten jejich vůdce? Lapka, loupežník, hrdlořez a vrah! Ovšem ono to je - jako obvykle - poněkud složitější a na místě není ani naivní glorifikace, ani zlobné zatracování, ale jen poctivá snaha pochopit, co se vlastně dělo a proč.

Před citací článku z New York Times bych chtěl říci, že česká vláda dělá svým mocenským vlivem na české sdělovací prostředky z New York Times undergroundový plátek, který si ještě dovoluje vyjadřovat západní humanistické myšlení z konce minulého století. New York Times v editoriálu "Mise dosud nedokončená" napsaly:

"Uplynulo pět let od doby, kdy Spojené státy zaútočily na Irák a svět v hrůze sledoval jak se to, co vypadalo jako rychlé vítězství moderních vojáků a zbraní 21. století proměnilo v noční můru narůstajícího násilí, sektářských válek, povstání, výbuchů nastražených aut a děsivých poprav. Irácká ekonomika byla zničena a pověst Ameriky byla rozcupována v mučírnách Abu Ghraibu, základny na Guantánamu a tajných vězeních CIA.

Prostor, který americká média věnují válce v Iráku, se zmenšoval už od pádu Husajnova režimu. Nyní se však pozornost věnovaná konfliktu snižuje rekordním tempem. Richard Pérez-Peña se v listu New York Times pokouší přijít na to, proč. Dělá to však metodou "vlož do šejkru deset dostupných názorů a pořádně protřepej". Článek "Válka trvá, ale kde jsou média?" (The War Endures, but Where's the Media?) v závěru prezentuje tvrzení, že nezájem médií úzce souvisí s vysokou úrovní násilí vůči reportérům v Iráku. Průměrně nesoustředěný čtenář si patrně zapamatuje názor vyslovený jako poslední. Ten však ve vztahu k úvodní otázce vysvětluje jen málo.

Feministická lingvistika je snahou o cílenou úpravu jazyka, jejímž účelem je prý pomoct ke zrovnoprávnění žen. Podobně je tomu v případě jazyka politicky korektního. Ten se snaží odčinit křivdy páchané na různých etnických menšinách, handicapovaných apod. Oba zásahy do jazyka svému cíli víc škodí než prospívají. To, že černocha přestanu nazývat černochem (přestože nemám v úmyslu ho urazit), ale příslušníkem etnické menšiny, mi ho nijak nepřiblíží. Naopak, utvrzuje mě to v přesvědčení, že černoch je někdo nenormální a že si před ním musím dávat pozor na pusu. Navenek ovšem nové označení působí líp. Nikdo mě nemůže obvinit z urážky a já si můžu myslet, co chci.

Pekingský korespondent britského hospodářského týdeníku The Economist byl náhodou ve Lhase, když tam propukly nepokoje. Svědčí o tom v aktuálním vydání tohoto časopisu zajímavě takto:

Etničtí Číňané, majitelé obchodů ve staré tibetské čtvrti v Lhase věděli lépe než bezpečnostní jednotky, že se město stalo sudem prachu. Jak se 14. března rychle rozšířily úzkými uličkami informace, že dav hází kamením na čínské obchody, stáhli rolety a utekli. Úřady, překvapeny, zůstaly v nečinnosti a město pohltily dosud největší protičínské protesty za dlouhá desetiletí.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.