Nyní je situace -- vzhledem k aktuálním událostem -- jiná. A proto se také vyrojila celá řada diskutujících -- více či méně znalých poměrů, historie. Jedním z argumentů, proč by se Tibeťané neměli zasazovat o žádnou formu samostatnosti je "čínský protektorát v Tibetu už od roku 1727".

Vytržení jednoho data, jednoho časového úseku z bohatých dějin země je "zajímavá" argumentační metoda. Zkusme obdobný experiment -- třeba porovnání dějin dvou zemí.

Velká éra v tibetských dějinách nastala v sedmém století, kdy se narodil panovník Songcän Gampo. Jeho ženou se stala nepálská princezna a po porážce Číny i vnučka čínského císaře. Tibeťané se v té době zmocnili také Horní Barmy a v roce 640 obsadili Nepál. V té době vzniká v Evropě nejstarší známý slovanský státní útvar na českém území. Zaujímá povodí dolního Labe, Čechy, Moravu, Polabí a západní Slovensko a nazývá se Sámova říše. V průběhu slovanského povstání proti avarskému kaganátu se okolo r. 624 do jeho čela postavil franský kupec Sámo, který byl zvolen králem nově vzniklé říše.

V druhé polovině 8. století působili v Tibetu indičtí mistři, v roce 794 vítězí v Tibetu buddhismus ve slavné náboženské debatě v Samjä. V roce 863 přichází věrozvěstové Cyril a Metoděj. Křesťanství teprve nyní začíná být v českých zemích vyučováno a kázáno slovanským jazykem.

Zhruba v polovině devátého století nastává rozpad starého tibetského království vraždou krále Langdarmy. Koncem 9. století zaniká Velkomoravská říše.

Po sjednocení mongolských kmenů pod Čingischánem se tibetští světští vládcové podrobili jeho moci. V roce 1254 mocný chán Kublajchán vydává mnichovi Phagpovi pověřovací listinu, jíž mu zajišťoval nejvyšší autoritu nad celým Tibetem. V tomto období vládne velký český panovník Přemysl Otakar II. (1233 -1278). Rakouská šlechta jej prosadila jako svého vévodu. V době největšího rozmachu spadaly pod jeho svrchovanost české a rakouské země, Štýrsko, Korutany i Kraňsko.

Po svržení Mongolů byla založena dynastie Ming s čínskými císaři. V Tibetu vzniká institut dalajlamů. Dochází ke koncentraci moci náboženské i světské. Po krátké občanské válce v roce 1728 je ve Lhase zřízen úřad "císařského místodržícího" a rozmístěna vojenská posádka. Nastalo období jakési tibetské verze " dvousetletého temna". Nešťastné údobí skončilo roku 1913. V Číně se rozpadla mandžuská dynastie Čching a 1.3. 1913 je vyhlášena "Deklarace nezávislosti" Tibetu. Češi prochází obdobím třistaleté národní poroby. Samostatnost si vybojují v roce 1918.

Když za nevlídných březnových dní v roce 1939 obsazuje německá okupační armáda ČSR, čeká Tibet podobný osudový okamžik přesně za dvacet let -- 10.3. 1959. Dva nevelké národy s agresivními sousedy, kteří mají ten "jediný správný návod" na uspořádání světa...

Čas běží rychleji, i ty paralely padají jedna za druhou. Devastace Tibetu kulturní revolucí v šedesátých letech, normalizace českého národa v sedmdesátých letech. Prosinec 1989 -- demokratická volba československého prezidenta. Jiná hlava země (která však není již půl století na mapách světa) dostává ve stejný čas Nobelovu cenu míru. O pár měsíců později se poprvé setkají - Václav Havel a o rok starší J.S. Dalajlama.

Výčet několika podobných historických momentů si neklade za cíl evokovat nějakou teorii spřízněnosti dvou kulturně, nábožensky a geograficky tak vzdálených zemí. Autor si pouze vytrhnul pár údajů z dějin dvou národů. Jednoho v srdci Evropy, druhého na střeše světa.

Autor je členem občanského sdružení M.O.S.T. a aktivistou Protibet.org