23. 3. 2008
S kým se (ne)baví TopolánekTopolánkův trapas ve Vietnamu nijak nepřekvapuje. Je nejenom jedním řady důkazů o jeho buranství, ale také dokladem toho, že česká imigrační politika prakticky neexistuje. Když předseda české vlády v přátelsky naladěném prostředí české restaurace v Ho Či Minově Městě prohlásí, že "se s těmi tajtrlíky" přece bavit nebude, činí tak na adresu lidí, kteří nejsou svázáni ideologickými klišé a spolupracují přes názorové i etnické hranice. Vietnamská přítomnost v ČR je stará už více než padesát let. Tisíce Vietnamců se u nás vyučilo. Přestože máme z jejich tonálního jazyka legraci, jen málokdo jej jakž takž zvládl; z druhé strany je to přes propastnou rozdílnost jazyků výrazně lepší. |
Česko, resp. Československo, znamená pro obyčejného Vietnamce Západ, "klondajk", do něhož se snaží dostat, aby vydělal, zabezpečil sebe a širokou rodinu. Z měsíčního platu v Česku může žít jeho rodina ve Vietnamu několik měsíců. Na vízum do České republiky, jejíž hospodářství strádá nedostatkem pracovních sil, čeká dnes deset tisíc Vietnamců, řada z nich má v ČR příbuzné, známé, sousedy. Konzulární oddělení české ambasády v Hanoji však přijímá týdně pouze sto žádostí. Na víc nemá kapacitu. Poslední Vietnamci z dnešních zájemců tak přijdou na řadu za dva roky. To je pro korupci přímo tropický skleník. Jejich krajané v Česku tvoří specifickou komunitu, jež čítá na padesát tisíc hlav. Třetí největší vietnamská komunita v Evropě. Přesto nejsou národnostní menšinou ve smyslu zákona, protože jen výjimečně jsou Vietnamci českými občany. Problémů je s komunitou relativně málo, často zmiňované podvody se značkovým zbožím eliminuje ČOI a celníci. Loni se začalo složení migrantů výrazně měnit, ze stánků směřují do výrobních závodů. Vietnamská strana migraci pracovní síly oficiálně podporuje, protože pro ni nemá doma umístění. Rozumná politika, jejímž výsledkem je příliv zahraniční měny a také zvyšování odborné úrovně vracejících se migrantů. Vládní agentury (jiné v zemi ostatně nejsou) připravují budoucí migranty jak jazykově, tak odborně. V Česku na ně toužebně čekají tisíce volných pracovních míst. České ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo loni s hurá projektem "zelených karet", který měl vízovou proceduru zrychlit a přivést do Čech mj. i Vietnamce. Projekt se zadrhl na nepřipravenosti (zejména legislativní) a malé ochotě zejména ministerstva zahraničí, do jehož agendy "nabírání" žádostí žadatelů o pracovní a jiná víza patří. Topolánkova vláda -- třebaže není v tomto směru průkopníkem -- tak táhne dílem hot a dílem čeho. Českým firmám to nepomáhá ani zbla. Kdyby se Miroslav Topolánek "s těmi tajtrlíky", kteří ho vítali jako představitele země, k níž mají vřelý vztah, nejen bavil s respektem a náležitou úctou, ale jeho vláda vykazovala v tomto směru i praktické kroky, zemi, jíž s dopuštěním dvou bezskrupulózních zákonodárců vládne, by to mohlo poměrně výrazně pomoci. Vietnamská ekonomika roste, prostor pro české firmy je značný. Předseda vlády země, k níž mají Vietnamci tradičně dobré vztahy, by z toho měl mít upřímnou radost. Zjevně mu v ní brání ideologická zaslepenost a zřejmě i neschopnost složitěji uvažovat. Druhá generace Vietnamců k nám má svými hodnotami, kulturně, i po stránce jazykové vybavenosti mnohem blíž. Nadto jsou mladí Vietnamci ctižádostiví, pilní a houževnatí. To všechno jsou vlastnosti, jichž bychom si měli nejen vážit, ale umět je i v dobrém slova smyslu využít. Tupý přístup státu svěcený "inteligentními" výroky jeho předsedy, ale svědčí o tom, že něco takového je jen zbožným přáním a neurovnaná a nekoordinovaná migrační politika znamená jen vodu na mlýn různým národoveckým xenofobům. Příznačné je, že strana Mirka Topolánka k nim nemá daleko.
|