Ty dvě dámy nebyly žádné neúprosné sufražetky, jen dělaly svou práci a řídily se tím, co se právě považuje za politicky korektní. To se jim stalo hlavním kritériem, důležitějším než duch jazyka a styl. Tlak na politicky korektní vyjadřování (bez ohledu na to, co se opravdu děje) se přitom nejen v angličtině, nýbrž dnes už i ve francouzštině, v češtině a v dalších jazycích mísí se změnami, které přináší přirozený vývoj společnosti a jejího jazyka. Proto není vždy snadné posoudit, která změna je nepřirozená a do jazyka násilně zanášená. V mnoha případech to zřejmě ukáže teprve čas. Bohužel je třeba se smířit s tím, že po čase přivykneme některým termínům a obratům, které se nám zpočátku právem jevily jako zbytečné a nežádoucí komolení jazyka.

Napadat a předělávat generická maskulina je ovšem stejně hloupé jako předělávat generická feminina. Vadí snad někomu, že tak společensky významné termíny jako je "osoba", "posila" nebo "autorita" jsou v češtině ženského rodu? Může někomu vadit, že ve francouzštině je vojenský rekrut, tj. "la recrue", jen ženského rodu? Každý jazyk má přitom své zvláštnosti a problémy např. podle toho, zda zná určitý a neurčitý člen a jak může vyjadřovat a odlišovat rody.

Nezapomínejme, že politika je dnes ve všem, chce ovládat všechno, a jazyk do toho patří proto, že politika prochází jazykem a jazyk jí slouží jako fantasticky pružný a účinný nástroj. George Orwell to vysvětlil už ve své studii z roku 1946 "Politics and the English Language" a několikrát se k tomu vrátil. Z dnešního hlediska je nejen zajímavé, nýbrž přímo nezbytné, vidět politické motivy a cíle za upřednostňováním nebo zavrhováním určitých termínů a jazykových konstrukcí. Jazyk je i dnes základním nástrojem politické lži, bývá však nesnadné to rozpoznat a prokázat.