Možná, že násilí začalo (Lhasa žije z nepodložených zpráv) tím, že policisté zbili dva tibetské mnichy.

Nepokoje se začaly šířit po poledni 14. března po hlavní ulici ve Lhase, po Pekingské třídě. Začaly před chrámem Ramoche, v blízké postranní ulici, poté, co dva mniši byli zbiti policií. (To si myslí Tibeťané; oficiální čínskou verzí je, že nepokoje začaly tím, že mniši začali na policii házet kamením.) Dav lidí demoloval ulici, někteří z nich hýkali a házeli kamením na obchody, vlastněné etnickými Číňany, a na taxíky, většinu z nichž ve Lhase také provozují Číňané.

Nepokoje se rychle rozšířily do křivolakých uliček ve starém tibetském městě jižně od Pekingské třídy. Mnoho těchto ulic je plných obchúdků, které většinou vlastní Číňané anebo Hujové, muslimská etnická skupina, která ovládá většinu trhu s masem ve Lhase. V mnoha částech této čtvrti se davy sešly spontánně. Rozbíjely netibetské obchody, vytahovaly zboží na ulici, hromadily ho tam a hromady zapalovaly. Na ohně se házelo všechno, od masa jaků až po prádlo. Demonstranti házeli do ohňů s nadšením plynové bomby a utíkali pryč, jak bomby explodovaly. Pár z nich volalo: "Ať žije dalajláma!" a "Svobodný Tibet!"

Po dlouhé hodiny neučinily úřady nic. Avšak mnoho Číňanů, kteří bydlí nad svými obchody v tibetské čtvrti, rychle uteklo. Kdyby neutekli, bylo by více obětí. Čínská vláda, přesvědčivě, tvrdí, že demonstranti usmrtili 13 lidí, většinou v ohních. Někteří Číňané, kteří zůstali na místě v bytech nad svými obchody, měli zhasnuto, aby se na ně nepřišlo ,a mluvili tiše, aby Tibeťané v ulicích neslyšeli jejich mandarínštinu. Jeden čínský mladík utekl do kláštera, kde si lehl na zem před tibetským opatem v červeném rouchu, který mu poskytl útočiště.

Ničení bylo systematické. Obchody, které vlastnili Tibeťané, byly označeny tradičními bílými šálami prostrčenými mřížemi. Těm se nic nestalo. Téměř všechny ostatní obchody byly zničeny. Brzo začalo být obtížné chodit křivolakými uličkami, protože to bylo rozházené zboží. Čili papriky, párky, hračky (ty začaly houfně rozkrádat děti), mouka, olej na vaření a dokonce i menší bankovky byly zadupány do země triumfálními Tibeťany a vznikl z nich kluzký koberec špíny.

Během noci úřady vyslaly hasičské stříkačky a podporu asi dvou ozbrojených transportérů s pořádkovou policií, aby uhasily největší požáry. Za úsvitu také odřízly tibetskou čtvrť kordonem vojáků s obušky. Avšak do uliček bezpečnostní jednotky nevstoupili a tam ničení pokračovalo ještě druhý den. Obyvatelé uvnitř bezpečnostního kordonu zaútočili na těch několik čínských obchodů, které ještě nebyly zničeny, a mezi hromadami trosek rozdělali nové ohně.

Číňané ve Lhase byli zmateni a rozzuřeni pomalou reakcí úřadů. Tisíce lidí pravděpodobně přišly o většinu, ne-li o celé, své živobytí (většina malých podniků ve Lhase nemá pojištění, a už vůbec ne proti násilným nepokojům). Avšak úřady byly zjevně ochromeny politickým rizikem. Kdyby násilí potlačily razantně, vyvolalo by to mezinárodní apely požadující bojkot Olympijských her. Namísto toho nechaly násilníky dál ničit a pak postupně utáhly smyčku.

15. března došlo konečně k systematičtějším pokusům vyprázdnit ulice. Polovojenské jednotky začaly vstupovat do uliček a občas střílely: nikoliv dlouhé salvy, ale jen jednotlivé, úmyslné výstřely, pravděpodobně více výstražné než s úmyslem zabíjet. Šířily se nepodložené zprávy, že bezpečnostní jednotky usmrtily několik Tibeťanů v jednotlivých incidentech během předchozích násilných akcí, ale nikoliv během konečné akce, jejímž cílem bylo získat kontrolu nad městem. Podle čínských norem (ty nejsou příliš vysoké, jde-li o potlačování demonstrací), tato akce byla relativně uměřená.

Pozdě večer 15. března byly uličky zase tiché. Občasné výstřely hlídek způsobily, že nikdo nešel na ulici. Západní studentka byla svědkem brutálního zatčení šesti tibetských chlapců, kteří byli zbiti policií a odvezeni pryč autobusem. Tibetská čtvrť je nyní plná obav, že dojde k rozsáhlému zatýkání.

17. března se ukázalo, jak velké byly nepokoje. Terčem útoků se staly četné čínské obchody i mimo tibetskou čtvrť. Některé budovy byly zcela zničeny ohněm. Brána hlavní mešity ve městě byla poničena ohněm a okna strážnice u Tibetského deníku, regionálního listu komunistické strany, byla rozbita.

Čínské úřady byly nepokoji v Tibetu tak silně překvapeny proto, že se Tibeťané nechovají jako Číňané jinde. V jiných částech Číny rychlý hospodářský růst a bohatnutí obyvatelstva, jak se zdá, zcela odstranilo nebezpečí politických protestů. V Tibetu čínská vláda vydává v posledních letech velké peníze do modernizace infrastruktury, zejména postavila do Tibetu železnici, která byla otevřena roku 2006, a tak region ročně už sedm let dosahuje hospodářského rústu více než 12 procent. V roce 2007 dosáhl hospodářský růst Tibetu 14 procent, o dvě procenta více než v ostatní Číně. Rostou také rychle příjmy. Činitelé předpovídají, že letos se obyvatelům venkova zvýší příjmy o 13 procent, obyvatelům měst se loni zvýšily o 24,5 procent. Zvýšené příjmy jsou ale nevyrovnané. V posledních letech vznikla ve Lhase nová střední třída. Avšak na to, co si Tibeťané myslí o politice, to vliv nemělo.

Podrobnosti v angličtině ZDE