Chtěl bych se postavit na stranu pana Jana Kadubce. To, co říká, je výsměch, opakovaný na adresu křesťanství těmi, či oněmi po staletí. Já považuji za Boží dar, že tento výsměch existuje a že neexistuje nic jako povinná úcta k Bohu nebo úžeji ke Kristu. Křesťanství tu není proto, aby bylo normální, aby ho bylo možno vyznávat jen tak ze zdravého rozumu a z dobrého úmyslu. Ono je mnohem náročnější. Křesťanský apologeta Tertullianus už kdysi řekl: Credo, quia absurdum (věřím, protože je to absurdní).

Rád bych jen ubezpečil pana Kadlubce, že to, čemu se vysmívá, nehlásá jen katolická církev, ale i církve ortodxní, protestantské, evangelikální a vlastně všichni křesťané (v pojmu "křesťan" existují ovšem různé odchylky: to, co pan Kadlubec má za směšné, je ortodoxní učení, od něho se odchylují ariáni, nestoriáni, monofyzité, unitáři... - ale všichni zastávají nějakou absurditu, které se lze, pro dobré trávení, vysmát). A nakonec: minimálně z mých článků pro Britské listy může každý vidět, že nečtu jen Bubera... vyznám se v teologii, a nejen západní, docela dobře.