Máchovo postavení v české literatuře se vždycky zdálo být kontroverzní - jako by jeho dílo nemělo absolutně nic společného s tradicí české poezie z devatenáctého století. Existenciální motivy, úvahy o nicotě, smrti, časnosti, vině a trestu jsou nesmírně moderní, jako by patřily nejméně do dvacátého století. Hudební struktura Máje, založená na integraci všech vrstev jazyka básně (jak to ukázal ve třicátých letech dvacátého století Jan Mukařovský) je neuvěřitelně složitá a nepřeložitelná do jiných jazyků.

Loupežník Vilém není český literární typ, napsal Josef Jedlička. Ani jeho družka Jarmila jím není. Přesto - nemůžeme Máchu jen tak beze všeho obejít. Vyjádřil za nás cosi skrytého a zapíraného a cosi z jeho díla nám přešlo do krve, třebaže jsme o to dvakrát nestáli a vůbec jsme to nefedrovali.

Jedlička pokračuje:

Žijeme zajisté v podivné době. Ale která z tech minulých nebyla podivná? O tom mimo jiné svědči dvě zajímavé historie uvedené níže:

V loňském roce jsem četl v Literárních novinách anketu, ve které byly kladeny otázky dětem narozeným v roce 1989. Dotazovaní tedy měli 17 let. Zaujaly mě tři otázky -- co vám říká jméno Lenin (nikomu nic), co vám říká VŘSR (pouze jeden, zřejmě velmi kreativní student, napsal, že to je Veřejné ředitelství slovenských rozvoden) a poslední otázka -- co vám říká 1. máj. Všichni dávali 1. máj do souvislosti s časem lásky a Máchovou básní.

Jsem přeci jen poněkud starší, takže vím, jak prvomájové oslavy probíhaly v minulém režimu. Jako malému dítěti mi utkvělo v paměti zejména jedno heslo z prvomájového průvodu ve Zlíně. Myslím, že to bylo v roce 1953, v době války v Koreji a ono heslo bylo namířeno proti "imperialistům a jejich bakteriologickým zbraním". Tehdy lékaři zdejší nemocnice v prvomájovém průvodu volali: "Naše medicína udusí imperialistické virusy!"

<<Zlín, 1. máj 1931, ředitel B.Albert, primátor F.Račianský, šéf T.Baťa

Události 1. května roku 1886 v americkém Chicagu znamenaly krok, který změnil tvář světa. Změnil i dnešek, neboť považujeme osmihodinovou pracovní dobu za něco samozřejmého, zač není potřeba demonstrovat, stávkovat, a nebo snad dokonce i umírat. May Day je snad doopravdy reliktem předminulého století, zaprášenou relikvií těch, kteří nevnímají změny, k nimž došlo na přelomu milénia v procesu, který dnes nazýváme globalistickou postindustrializací. Snad. Snad, kdyby nebylo snah po návratu některých nenažraných podnikatelů do dob grunderského kapitalismu, kdy bylo dovoleno vše. Snad, kdyby se s pádem socialismu neotevřela Pandořina skřínka všeho, co vousatí klasikové proletářské emancipace pojmenovali, ale co nedokázali předat jejich následovníci jako poselství příštím generacím. Někteří dnešní politici se nestydí liberalizovat pracovní zákonodárství tak, aby nebránilo zaměstnance, ale posilovalo moc zaměstnavatelů. Někteří dnešní politici se nestydí rušit ve vztazích zaměstnavatelů a zaměstnanců vše, za co bojovali a umírali jejich otcové a dědové - na celém světě. Odpovědnost společnosti, států, vlád. Sociální smír. Důstojnost těch, kteří se sami bránit nedovedou. Na celém světě, protože italský či francouzský dělník má dost podobné problémy jako zaměstnanec český

Procento společnosti tento stav projektuje a politicky prosazuje. Desetina společnosti na něm bohatne a hájí jej. Třetině společnosti tento stav vyhovuje, protože na něm tak či onak participuje a nebo se na něm přiživuje. Polovina společnosti se s ním z těch či oněch důvodů smířila. A ta druhá polovina ho zaplatí. A kvůli ní na celém světě slaví ateisté První máj jako Svátek práce, následovníci Nazaretského pak jako Svatý den Josefa Dělníka. Sexuálně žádostiví v Čechách poté od konce 19. století pozdní večer oslavují jako lásky čas, kdy hrdliččin zval ku lásce hlas.

Barva toho svátku je rudá. Jako krev. Jako krev šesti amerických dělníků a anarchistů z 3. května 1886 .

Mladí sociální demokraté jsou znepokojeni akcí, kterou pořádá Národní sjednocení a Vlastenecká Fronta 1. května na Střeleckém ostrově pod názvem "Uctění památky bojovníků proti levicovému terorismu". Akce má připomenout údajné zavraždění chicagských policistů při tzv. "nepokojích na Haymarket Square" v roce 1886. MSD jsou takovýmto překrucováním dějin pobouřeni.

První máj a jeho tradice VÍCE INFORMACÍ

Již od počátku tohoto roku se česká ultrapravice snaží znovu zaujmout veřejnost. Čerstvý pokus, jak se prodrat z politického suterénu naziskinheadských hospod a chuligánských kotlů na fotbalových stadionech (tj. jejích přirozených základen), se soustřeďuje na pořádání mnoha, úzkostlivě legálních, shromáždění a pochodů. Nyní si chtějí vykračovat i na Prvního máje.

Jakubova epištola 2,1-14

Jan Kriso mne správně upozornil na nepřesnost v mém textu z minulé neděle, ve kterém jsem napsal: „V církvi byl přijat názor o spasení jen některých“. Pan Kriso píše: „Církev však přiznává spásu lidem mimo církev, dokonce i věřícím mimo křesťanskou tradici, ba i mimo abrahámská náboženství. Tento koncept byl oficiálně přijat již během 2.vatikánského koncilu. Jistěže se jedná o naprostou marginálii, avšak v našich, tak protinábožensky naladěných luzích a hájích páchají takové drobné nepřesnosti mnoho škody“. Jan Kriso má pravdu – Druhý vatikánský koncil skutečně přijal nejen tuto formuli: "Církev je nutná ke spáse...Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh...založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat“ , ale řekl také: "Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí". Omlouvám se tímto za zkratku, která se mohla římskokatolických bratří a sester dotknout a děkuji panu Krisovi za upozornění.

Jenže...

První máj a jeho tradice VÍCE INFORMACÍ

Na jednej z antiglobalistických prvomájových demonštrácií sa raz objavil transparent s heslom: "Zrušme kapitalizmus, nahraďme ho niečím milším!" A naozaj. On by to nebol zlý systém. Je výkonný, produktívny, dynamický. Prináša neustále nové techniky, spája zdroje do stále nových kombinácií, vymýšľa nové druhy tovarov. Chyba je len v tom, že k ľuďom vie byť milý iba náhodou. Človek je pre tento systém podstatný len ako nástroj, výrobný vstup, zdroj, ktorý možno šikovne využiť. Systém má len jeden druh spätnej väzby: tok peňazí.

S "Prvním májem" se to má u nás podobně jako s "dělnickou třídou", "soudruhem", s odbory, rudým praporem, "buržoazií", "vykořisťováním", "kapitalismem" a "poslední bitvou, která vzplála". Při vyslovení těchto slov se lidem nejspíš zjeví přízrak prokurátora Josefa Urválka, jak na filmu z padesátých let mává pěstí a skřehotá, že "je potřeba i s kořeny vytrhnout hlízu zrady", na otupělou masu, jak se povinně plouží kolem tribuny se starci a na rozpadající se šmejd v obchodech s oprýskanou fasádou. Přitom uvedené, kdysi výstižné pojmy a symboly a od nich se odvíjející ideologie před 100-150 lety představovaly pro početnou složku společnosti ne zamřížovaná okna kriminálu a kulturní a materiální nuzotu, ale naději na lepší život než je střídání spánku v pavlačových barabiznách na městských periferiích a roboty v továrních halách, kde hučení strojů střídalo tak maximálně řvaní šéfa.

tisková zpráva

Čeští fašisté se nyní pokoušejí překroutit historii ve svůj prospěch -- policii potlačující dělnické protesty nazývají bojovníky proti teroristům, dělníky bojující za svá práva pracujících pak označují za levicové teroristy.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V Rusku dnes dochází k velmi zvláštnímu a znepokojujícímu vývoji, řekl Václav Havel v rozhovoru pro Sueddeutsche Zeitung, ZDE, jako kdyby tam vznikal svého druhu nový typ postkomunistického autoritářského systému, který používá nové, rafinovanější metody než byly ty, které si pamatujeme z komunismu. Musíme to velmi pečlivě sledovat a především říkat otevřeně, co si o tom myslíme.

Jsem jednoznačně toho názoru, že tento [americký] radar musí u nás být postaven. Mám pro to celou řadu důvodů. Zdá se mi, že tento projekt přináší posílení bezpečnosti. Naše země se sice členem aliance NATO, což je z hlediska bezpečnosti velmi dobré, ale z hlediska bezpečnosti není ještě plně zakotvena. Projekt radarového deštníku je pro bezpečnost státu velmi dobrý, je to velmi dobrá obrana před budoucími možnými hrozbami. Kromě toho nás to nic nestojí a posiluje to česko-americké vztahy. Je vždycky dobré, když je Amerika v Evropě tak trochu zakotvena. Protože největším nebezpečím pro Evropu je Evropa samotná.

Sueddeutsche Zeitung: Ale v Čechách je proti radaru ostrý odpor.

Havel: Když se proti tomu u nás zdvihají hlasy, jsou to skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké hlasy, protože ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků totalitního státu a nikdo proti tomu nikdy neřekl ani hlásek. A když lidé mají svobodu, začnou reptat proti radarové kouli v Brdech. Mně to připadá tak čecháčkovské, tak pokrytecké a tak smrduté. Teď se k tomu chce každý vyjadřovat, jestli tyhle rakety také trefí ty rakety, které mají trefit, kolik to bude stát daňového poplatníka a zda ten celý systém není přebytečný. Dělají si starosti, aniž by museli za to zaplatit jedinou korunu. Tento systém se vyvíjí už patnáct let a když na něj Američané vydali své miliardy, tak taky bude fungovat. Ale víc než tyto odborné věci mě zajímá morální stránka tohoto českého postoje, tato tradice - zda vždycky budeme těmi, kteří pokaždé čekají, jak věci dopadnou, anebo se budeme na všeobecné bezpečnosti a obraně podílet. A nejzajímavější je, že někteří politikové přicházejí s tímto nedovařeným argumentem: souhlasili by, kdyby byl radar součástí obrany NATO. Protože je to ale jen bilaterální záležitost, tak s tím souhlasit nemohou. Je to ale technická záležitost, že tento systém zatím nelze včlenit do systému NATO. Nejvíc mě ale baví, že se na NATO vymlouvají lidé, kteří předtím byli proti členství České republiky v Severoatlantické alianci. Teď se jim NATO hodí.

Kompletní rozhovor v němčině ZDE

Zdroj v němčině ZDE

Když poprvé reagoval Vladimír Putin na záměr vybudovat americkou raketovou základnu v České republice a v Polsku, Mirek Topolánek z toho asi měl radost, Condoleezza Ricová se divila. Topolánek tehdy asi byl rád, že naštval Rusáky, jiný důvod nemohl mít, proč by měl Američanům povolit, bez souhlasu NATO a EU, aby si v ČR postavili radarový systém.

Bývalý prezident Havel ve svém rozhovoru silně paušalizuje, když v podstatě všechny odpůrce radaru označuje za komunisty, kterým nevadila víc jak dvacetiletá okupace sovětskou armádou nebo sovětské rakety rozmístěné v tehdejší ČSSR v osmdesátých letech, píše Vladimír Neckář.

Nepochybně mezi těmi kdo proti radaru vystupují jsou i takoví lidé. Na jeden případ upozorňuje Jiří Schauer a na akcích proti radaru se podílí i stalinistická organizace mladých komunistů, kteří ač vzhledem k věku těžko mohli protestovat proti sovětské okupaci nebo raketám, dost možná zastávají názor, že 21 srpen 1968 byl nutný krok k oddálení "kontrarevolučního puče" ke kterému došlo v listopadu 1989, nebo že sovětské rakety SS byly logickou reakcí na americké Pershingy.

Ovšem většina lidí, která podepsala petici NeZákladnám by zřejmě byla proti podobnému zařízení i kdyby jej na území České republiky chtělo instalovat SSSR nebo dnešní Rusko popřípadě nějaká jiná země.

Ty kritiky Vaclava Havla, co otiskujete, jsou podle mého nazoru vic nez hloupe. Úplnou perlou je pan Řezáč z Plzně. Jen tak plácne, že existuje nějaká paralela mezi Havlem a Napoleonem III. či Castrem (jaká a proč?) - a končí úvahou nad tím, že možná lituje toho, že se zasadil o propuštění nekonformního disidenta z komunistického kriminálu... Bylo pro pana Řezáče ono sbírání podpisů za propuštění V. Havla z vězení otázkou principu (čili disidenti nemají být vězněni jako zločinci bez ohledu na to, že jejich názory jsou v rozporu s tím, co zastávají ti, kteří se podepisují za jejich propuštění) nebo otázkou jakési milosti, kterou signatář petice vezme zpátky v okamžiku, kdy se mu propuštěný disident znelíbí? Možná by Řezáč, jak naznačuje, byl dnes raději, kdyby Havel ještě seděl v kriminálu. Tím se ovšem hodně dozvídáme o Řezáčovi a nic o Havlovi. Já osobně s Havlovými názory na radar souhlasím téměř bez výhrad.

Začínám mít opravdu obavy o duševní integritu V. Havla, když je v interview schopen říct tohle:

" Když se proti tomu u nás zdvihají hlasy, jsou to skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké hlasy, protože ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků totalitního státu a nikdo proti tomu nikdy neřekl ani hlásek."

Kdo jiný, než on by si měl pamatovat, že v době, kdy "ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků" se proti nim dost dobře žádné hlasy zvednout nemohly, resp. i když se zvedly, tak byly totalitní mocí zamlčeny a posléze umlčeny. Právě proto je mi blízký názor, že občané, kteří o úmyslu instalovat u nás radar diskutují, ať z té či oné strany, jen využívají svého demokratického práva, a hlasy, které je obviňují z nedůvěryhodnosti a pokrytectví právě tyto vlastnosti reprezentují. A je mi hrozně líto, že je mezi nimi i hlas člověka, o kterém jsem se domníval, že svoboda slova a názoru i demokracie jsou pro něj hodnotami nejvyššími.

Jak to, že V. Havel nepozvedl hlas proti onomu poslanci ODS, který zpochybnil veskrze demokratický institut referenda? Platí i pro něj "čí chleba jíš, toho píseň zpívej"? Je mi teď hrozně smutno, píše Antonín Konečný.

Právě jsem dočetl rozhovor Václava Havla pro Sueddeutsche Zeitung z 27.4.2007. Po přečtení mi stoupla hladina andrenalinu v krvi natolik, že se musím se svými pocity podělit, píše Jiří Šlouf.

Václav Havel byl pro mne dlouhá léta více méně vzorem slušnosti a jakési životní moudrosti. Poprvé jsem o něm zapochyboval v okamžiku kdy se přimlouval za bombardování Srbska. Jsem starší generace a slovo bombardování pro mne není prázdný výraz, zažil jsem nálet na Vysočany v roce 1945 jako desetiletý kluk a mám dosud v paměti vystavenou řadu mrtvých obětí.V roce 1954 jsem navštívil Drážďany.

Pane Havle, prosím Vás, mlčte. Již jste v trapnosti srovnatelný se starým Napoleonem III., o Castrovi nemluvě. To, co se děje proti radaru, není čecháčkovství, ale Vámi tolik chtěný projev občanské společnosti, o níž jste hodně mluvil a nic pro ni neudělal. Kdysi jsem sbíral podpisy za Vaše propuštění z vězení a byl proto sledován StB. Mám toho litovat? ptá se František Řezáč z Plzně.

Děkuji za "otištění" poučného komentáře s nadpisem "Děsivá nekritičnost a naivita", plného co do osobních útoků, prázdného, co do faktů. Pěkný příspěvek do diskuze, zda jsou Blisty více objektivním a intelektuálně náročným internetovým deníkem (jak se rády chlubí), anebo hlásnou troubou jedné frakce jedné politické strany. Především považuji za originální ten vynález, přetisknout z internetové diskuze jednoodstavcový osobní útok jen proto, že konvenuje redakci, píše Jan Petrov.

Už se "těším", až si v novinách pod rozhovorem s Paroubkem přečtu "Vybíráme z internetové diskuze: Autor: Franta, Nadpis: Pablbek, Text: Paroubek je kokot."

O Havla, Paroubka, ani Klause tu nejde. Narozdíl od kvality žurnalistiky a veřejné diskuze.

Pozn. JČ: Reakce jsem přeložil právě proto, že jsou svou úrovní značně odlišné od toho, co se dočteme na čtenářských fórech českých deníků. Mimochodem jsou to reakce všechny, některé jsou zestručněné. Zveřejnil jsem je nikoliv proto, že názorově "konvenují redakci" (to si pan Petrov vážně myslí, že v BL publikujeme propagandu? Nevidí to množství příspěvků, které s případnými názory listu nemají vůbec nic společného, kromě toho, šéfredaktor například na umístění amerických raket v ČR názor vůbec nemá!) , ale abych zprostředkoval názory Němců na tuto problematiku.

Jsou skutečně názory např. čtenáře "Esperanza77" "prázdné co do faktů"? viz:

Čteme oba tentýž text? Divím se.

(PPS JČ: Jan Petrov dodává, že si původně nepřečetl článek celý, viděl jen perex, tedy jeho komentář byl založen na omylu.)

Pohlaví v magii. Toť veliký drak ryšavý o sedmi hlavách a deseti rozích a na sedmi jeho hlavách sedmero diadémů. Byl-li počátek okultních kultů zbaven jakékoliv špíny v ritech orientu a mysteriích antiky, je pozdní --- křesťanstvím vytvořené --- zrození čaroděje ve stínu Satana podloženo z největší části erotickými výstřednostmi. Vždyť Bodin ve své Demonomanie de Sorciers praví, že není dokonalého čaroděje, který by nevzešel z otce a dcery, nebo matky a syna. Sabat byl vyhledáván ne pro svou chmurnou krásu, ne pro moc, již dával nad dušemi, ale pro volnou a ničím neomezenou možnost ukojení všech normálních i zvrhlých vášní. A kdo se již jednou odvážil na Sabat, musel jej dokonale užíti! Charakteristickou je stať ze Silvestra Prierase, neúmyslného erotologa satanského, v níž vypráví o ďábelském inkubu, jehož úd tak hrozně se zvětšil, že se do ženy nemohl ani vejíti. Hle, co nejvíce čarodějnice na Sabatu žádaly! Rys pohlavního dráždění a často předráždění je pro středověkou i novější magii typickým. Je páteří všech knih pro i proti čarodějství.

* * *

Lidstvo potřebuje šílenství. Aby dokázalo že je "lidské" zmítá se a rozněcuje, baží a dychtí po jiném ještě světě, po světě vytržení a sladkého šílenství, po hlubinách "tam dole", jak řekl Huysmans. Ano, lidstvo potřebuje šílenství nejen pro rozptýlení, ale pro důkaz své vlastní velkosti. Oškliví si každodenní ochablost, otroctví, práci, vyřizování všedních záležitostí, spánek a obvyklé radosti. Kousajíc, zpěněné zběsilostí, samo sebe, pozdvihuje náhrobní kámen, jímž je drtí strašlivá Nuda. Nuda věčně svět dráždí a podněcuje k výbuchům a lidstvo se jí brání dobrodiním hrozných záchvatů hysterie. Nuda galvanisuje dřímající a svou reakcí probouzí ohromující epileptické křeče lépe, než staré nespravedlnosti a dlouho tajená zášť. Národy nesnesly nikdy normální život. Jsou mrzuté, ospalé, náhle se však vzchopí, rozčileně a neuralgicky sebou zmítajíce. Lidé milují v hloubce svých bytostí jen lesk a nádheru křečí a chybí-li jim k nim energie, volají na pomoc Satana, jedy, bouřící krev a drogy, vzbuzující horečky. Oh! morfium mozku a hašiš srdci! ta krása umělého ráje, po němž touha je zakořeněna hlouběji, než po pravém, zde dole však nepřítomném, který ukazuje knězova ruka tak daleko, oh, tak daleko, že uniká žhavým tužbám a neurčitým žádostem. Aniž by se namáhali trmácením se k těžce dosažitelnému nebi, hle, jak se oddávají snadno dostupným hrůzám pekla.

Sabat je kolektivním opojením pudů, uvolněním špíny, mučivou a radostnou obětí těla. Pokusím se o vysilující práci. Vylíčím obluzující a sladkou, bolestnou a zuřivou chorobnost slavného obřadu jenž nezanikne, pokud budou lidé živi.

Hlad po vědění se vždy zmocní čtenáře, když prostřed rozevřených novin či časopisu narazí na téma, které ho osobně zajímá, které je aktuální, které si spojuje s vlastním nedostatkem informovanosti, jež má být odstraněna článkem pod slibně znějící titulkem. Tak jsem se i já zaradoval, když jsem v pátek prolistoval vcelku pusté Lidové noviny a došel k nadpisu "Od Kotrby k Paroubkovi a zpět.

Takže Lidové noviny a případ nepohodlného radního Rady Českého rozhlasu. Kombinace slibovala kritický článek s ambicí ovlivnit svými argumenty čtenáře. Příslib se nakonec vyplnil jen zčásti.

Dovolím si menší polemiku s názory pana Štědrého Americké zabíjení v kontextu amerického zabíjení. Řecko bojovalo za 2. světové války na straně spojenců, bylo ostatně obětí agrese nejdříve Itálie a později i nacistického Německa. Fašismus nebyl v této zemi ani před válkou, a tím méně mohl existovat po ní. Vládnoucí režim byl konzervativně monarchistický s některými autoritativními prvky. Hodnoceno dnešními měřítky, byl poměr tehdejší řecké vlády k demokracii jistě nedokonalý, nicméně nesrovnatelně vřelejší než u povstaleckého hnutí, jehož páteří byli řečtí komunisté. Po ukončení občanské války se koneckonců v Řecku rozvíjela demokracie, na které se podílela i reformistická levice, a to až do vojenského puče v druhé polovině 60. let.

Městský soud potvrdil 27. 4. 2007 pokutu, udělenou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání České televizi ve výši 200.000 korun za její "reportáž" Jakuba Knězů pro Události 25. 6. 2006 v 19:15 o poslanci za ČSSD Kostovi Dimitrovovi. ČT podle Rady neudělala vše pro to, aby ověřila jednozdrojovou informaci, která se ukázala být nepravdivá, a proto porušila zákonnou povinnost nabízet objektivní a vyvážené informace. Svinsky útočná, cílené prefabrikovaná dezinformace nadutého a přitom neuvěřitelně diletantského zpravodajství České televize tak obdržela vysvědčení od soudu. Kdy obdrží vysvědčení i ředitel zpravodajství? Mezi zpravodajstvím a propagandou pod jeho vedením vede snad až příliš tenká hranice.

26. 6. 2006 Kdy se omluví za "investigativní" pomluvy Česká televize? ZDE

Británie je v nebezpečí, že spáchá "pomalou společenskou sebevraždu", jestliže se sledovací techniky jako policejní kamery a nahrávací zařízení rozšíří do všech aspektů života lidí, varuje zpráva Richarda Thomase, komisaře britské vlády pro informatiku, která bude zveřejněna tento týden.

Veřejnost musí být větší mírou varována, že dochází k postupnému omezování občanských svobod v důsledku monitorování emailů, policejních kamer, umístěných skoro všude na veřejnosti, a počítačového zaznamenávání toho, co lidé nakupují.

Thomas je zvlášť znepokojen používání speciálních odposlouchávacích zařízení, která lze umístit do stožárů veřejného osvětlení a na jiné pouliční objekty. Toto zařízení se už nyní široce používá v Holandsku v boji proti zločinnosti a antisociálnímu chování.

Pět Britů s těsnými styky s atentátníky ze 7. července 2005, kteří plánovali v Británi atentáty prostřednictvím hnojiva, bylo v pondělí odsouzeno na doživotí.

Velmi znepokojující skutečností je, že britské bezpečnostní služby sledovaly hlavního spiklence, Omara Khyama ve společnosti atentátníků ze 7. července před těmito londýnskými sebevražednými útoky déle než rok, ale nezasáhly. Kdyby nebylo tohoto selhání, k útokům ze 7.7. 2005 by bývalo nedošlo a nikdy by nezahynul.

Příbuzní osob, usmrcených atentátníky ze 7.7. 2005, se dožadovali vysvětlení, proč policie proti těmto atentátníkům nezasáhla, i když o nich věděla a při jedné příležitosti dokonce nahrála jejich rozhovor o terorismu.

"Důsledkem této nekompetentnosti bylo, že můj syn přišel o život. Je to opravdu strašné," řekl Graham Foulkes, jehož dvaadvacetiletý syn David byl 7.7. 2005 při londýnském atentátu usmrcen.

Opoziční konzervativci a liberální demokraté požadovali, aby bylo v této věci zahájeno plné vyšetřování, avšak ministr vnitra John Reid to odmítl, aby "nebyla policie rušena při své důležité práci."

Podrobnosti v angličtině ZDE

V tomto nabitém čase zemřel ve věku 89 let předposlední z našich předválečných a válečných herců, Svatopluk Beneš. Z jeho generace zbyla už jen Zita Kabátová. Rodina Svatopluka Beneše vlastnila do roku 1948, a opět od roku 1990 dům na pražských Vinohradech, do nějž se narodil a v němž celý život prožil můj otec a v němž i já mám své trvalé bydliště. Pan Beneš, v době našeho narození řadový nájemník ze stejného podlaží a manžel babiččiny celoživotní sousedky a přítelkyně, nás oba znal "od plenek" a jak šel čas, dědili jsme po něm jeho obnošené obleky a boty. Díky této "průkazce" a dobrozdání pana Beneše, že mám novinářský talent, jsem měl na přelomu tisíciletí možnost vést sérii rozhovorů se "starou gardou" českého divadla a filmu, z nichž některé byly rozhovory posledními. Následující rozhovor, pocházející z roku 2000, byl prvním z nich. Jeho uveřejněním skládám hold vynikajícímu sousedovi, domácímu, a především herci, jehož osmdesát rolí a sedm desetiletí čítající filmová kariéra se rozprostřela mezi Svatoplukem Innemannem a Ondřejem Trojanem.

Původně vyšlo v časopise Dobrá adresa č. 6/2001.

Váš deník uveřejnil, bez jakéhokoli komentáře, článek "Vojáci proti válce varují", který není dílem novináře, ale vyjádřením občanského sdružení Vojáci proti válce. Zaujali mě signatáři dopisu, členové o. s., kteří se označují za příslušníky ozbrojených sil ČR mimo službu, píše Jiří Schauer.

Generálplukovník Karel Rusov - náčelník Generálního štábu ČSLA (armáda komunistického Československa), plánující válku proti USA a NATO (USA = po desetiletí, ve dne v noci, hlavní nepřítel).

Občané České republiky oprávněně nevěří oficiálním tvrzením o nebezpečí ze strany "darebáckých států" a to také po zkušenostech s Afghánistánem, Irákem a jsou přesvědčeni, že se jedná o další lži současné administrativy USA.

My níže podepsaní generálové a vysocí důstojníci ozbrojených sil České republiky mimo službu, jsme se rozhodli vyjádřit své znepokojení nad přístupem vlády ČR k úmyslu USA vybudovat část systému protiraketové obrany Spojených států na území našeho státu. Toto opatření je nepravdivě vydáváno za posílení bezpečnosti ČR i dalších evropských států proti ohrožení ze strany potenciálního, hypotetického nepřítele. Ve skutečnosti existence jakékoliv základny jako součásti tohoto systému na našem území by podle našeho přesvědčení vedla k vážnému ohrožení suverenity a bezpečnosti České republiky, k ohrožení životů, zdraví a majetku občanů našeho státu.

V březnu 2007 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17,722.82 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.3. 2007 částku 259,913.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.