Znárodňování

Znárodňování energetického průmyslu bylo jedním z Moralesových předvolebních slibů. Po několika měsících ve funkci se nový prezident rozhodl svůj slib splnit a v symbolický den Svátku práce, 1. května, oznámil program znárodnění energetického průmyslu. Tento sektor má pro zemi klíčový význam, jelikož Bolívie má po Venezuele druhé největší zásoby zemního plynu v Latinské Americe. Při této příležitosti prezident zdůraznil, že se jedná o "...historický den, kdy Bolívie získá absolutní kontrolu nad svým přírodním bohatstvím." Na obsazení nalezišť a těžebních zařízení povolal dokonce i armádu.

Znárodnění vyvolalo velký odpor zahraničních těžařských společností. Nejhlasitěji protestovaly firmy Repsol ze Španělska (který vlastní téměř třetinu tamních zásob plynu), dále pak i státní Petrobras z Brazílie, francouzský Total, British Gas, Exxon ze Spojených států amerických a další. Tyto společnosti dostaly od prezidenta lhůtu 180 dní na to, aby podepsaly novou smlouvu s Bolívií nebo opustily území státu. Smlouva je měla zavázat k prodeji nejméně 51 % akcií jejich divize v zemi bolivijskému státu. Dnes spravuje těžbu zemního plynu státní společnost Yacimientos Petrolíferos Fiscales Boliviano (YPFB).

Ve stejné době Morales oznámil, že jeho vláda v budoucnu znárodní i další sektory. Nacionalizace by se měla týkat všech přírodních zdrojů, zejména pak dolů na cín a uhlí.

Na konci října se přiblížil konec stoosmdesátidenní lhůty, kterou dostaly zahraniční společnosti k reakci na prezidentovu výzvu k prodeji podílů. Krátce před jejím uplynutím, investoři přistoupili na podepsání nových smluv s bolívijským státem. Pokud by nepřistoupili na smluvní ujednání, museli by opustit Bolívii. Na druhou stranu začaly postupně na veřejnost prosakovat informace o tom, že státní firma YPFB není schopná efektivně spravovat těžbu zemního plynu. Někteří analytici tvrdí, že nemá potřebné zkušenosti ani finance na správu tak rozsáhlého komplexu. Znárodňování zároveň vyvolalo dočasné zhoršení vztahů s Brazílií a Španělskem.

Změna ústavy

I změna ústavy patřila mezi hlavní Moralesovy předvolební sliby. Na začátku července se konaly volby do Ústavodárného shromáždění. Hlasování vyhrála prezidentova strana Hnutí k socialismu (Movimiento al Socialismo -- MAS), která obsadila na 135 mandátů z 255 členného shromáždění. Jako druhá skončila opoziční strana Podemos se ziskem 60 křesel. Dvanáct míst obhájila Unidad Nacional. De facto ale Moralesova strana nezískala potřebné dvě třetiny hlasů (tj. 170 křesel), aby mohla prosadit změnu konstituce.

Paralelně s volbami do shromáždění se konalo i referendum o otázce autonomie jednotlivých regionů. V referendu se 58 % voličů postavilo proti prohloubení autonomie jednotlivých celků. Pokud se zaměříme na výsledky v jednotlivých provinciích (celkem je jich devět), uvidíme, že bohatší regiony, kde se nachází i většina nerostného bohatství (jako je Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija) se postavily za prohloubení autonomie. Oproti tomu, chudší provincie jako Oruro Chuquisaca, La Paz, Cochabamba a Potosí hlasovaly proti.

V srpnu se poprvé sešlo i nově zvolené Ústavodárné shromáždění. Jeho předsedkyní se stala žena indiánského původu Silvia Lazarte ze Santa Cruz.

Proti změně ústavy, která by mj. vedla k větší centralizaci země, zavedla možnost ucházet se o druhý mandát pro presidenta a posílila vliv původního obyvatelstva na chod státu, se postavily bohatší regiony na východě a jihu země, které prosazují, aby změna ústavy byla schvalována dvěma třetinami hlasů a ne prostou většinou hlasů, jak to požaduje vláda. Představitelé těchto provincií také dlouhodobě požadují prohloubení autonomie. Někteří opoziční představitelé již vyhlásili hladovku na podporu své politiky a požadují, aby budoucí ústava respektovala širší autonomii provincií.

Morales si je vědom, že prosazení nové ústavy bude i rozhodující měřítko úspěchu jeho vlády, proto se nechal slyšet, že v případě neschvální ústavy ve Shromáždění, předloží ústavu lidovému hlasování. Guvernér Santa Cruz Ruben Costas otevřeně mluví o zamítnutí dokumentu, pokud bude třeba ke schválení ústavy pouze prostá většina hlasů.

Celá problematika spojená právě s otázkou ústavy ukazuje na separatistické tendence prosperujících provincií. Zatím se podobnému scénáři snaží všichni předejít, nicméně je patrné, že události z poslední doby odštěpenectví spíše podporují. Provincie v čele se Santa Cruz požadují posílení autonomie, aby mohly více rozhodovat např. o zdravotnictví, vzdělávání a výstavbě infrastruktury. Dlouhodobě je v těchto regionech zakořeněna i myšlenka, že jsou to právě ony, kdo platí rozvoj chudších provincií. Pokud by ale došlo k pokusům o vyhlášení nezávislosti, Morales již v minulosti nevyloučil použití vojenských prostředků pro udržení integrity státu.

Koka nebo kokain?

Morales je prvním politikem z řad původní indiánské populace, který kdy vyhrál bolivijské prezidentské volby. Již před volbami jako bývalý pěstitel koky prohlásil, že se postaví proti ničení políček.

Koku Morales považuje za součást tamního kulturního dědictví, tuto rostlinu používali při svých obřadech již dávní Inkové. Podle Moralese koka představuje pro chudou indiánskou populaci jednu z možností jak přežít, protože tamní půda je velmi neúrodná a hodí se pouze na pěstování této nenáročné rostliny. Koka má všestranné užití, je bohatá na některé minerály (např. vápník) a zmírňuje potíže způsobené vysokou nadmořskou výškou. V poslední době se Moralesova vláda zaměřila i na rozšíření jejího průmyslového využití.

Na druhou stranu se Morales staví proti vyrábění a prodeji kokainu. Z jeho pohledu je tedy třeba striktně rozlišovat mezi kokainem a kokou. Podle posledních informací plánuje současný prezident podpořit rozšíření plochy, na které se koka pěstuje, až na 20 000 hektarů. V tomto případě se ale střetává s postojem Washingtonu, který dlouhodobě podporuje politiku likvidace kokových políček v celé Latinské Americe.

Pozemková reforma

I otázka pozemkové reformy patří mezi Moralesovy předvolební sliby. V létě oznámil, že do konce svého mandátu v roce 2011 plánuje přerozdělit na 200 000 km2 půdy. Z tohoto kroku by nejvíce měla těžit indiánská komunita a tamní zemědělci. Tato politika čelí i velké opozici. Proti se ihned vyslovily některé provincie (jako např. Beni a Santa Cruz) a vlastníci velkých půdních ploch. Morales uvedl, že dojde k "vyvlastění neproduktivní země, která nemá žádnou ekonomickou ani sociální funkci". Podle prezidenta se jedná o odčinění "historické nespravedlnosti", která spočívá ve skutečnosti, že pouhých 50 000 bolivijských rodin vlastní na 90 % půdy.

Agrární reforma musela projít schválením bolívijským parlamentem. První se kladně vyjádřil Kongres (dolní sněmovna), který schválil přerozdělení až 20 milionů hektarů půdy patřící soukromým vlastníkům. Poté se jednání o agrární reformě přesunulo do Senátu, kde, na rozdíl od Kongresu, neprobíhalo projednávání již tak klidně a hladce. Proti reformě se postavila opozice a vyzvala odpůrce k masovým protestům. Ve městě Santa Cruz, kde je půda nejúrodnější, se poté sešly tisíce protestujících -- zejména pak místních zemědělců. Odpovědí na protesty byla celá řada demonstrací na podporu pozemkové reformy. Reforma byla schválena na konci listopadu 2006.

Stejně jako před rokem, i dnes Evo Morales a jeho politika zemi rozděluje na dva velké do značné míry nesmiřitelné tábory. Mezi latentní výzvy pro prezidenta nadále patří riziko separatismu spojeného s hrozbou občanské války. Blízký postoj Moralese k venezuelskému kolegovi Hugo Chávezovi ještě více podněcuje obavy obyvatel východních provincií země z dalšího vývoje v zemi.

Klíčová otázka, která jistě ovlivní další směřování země, spočívá v nalezení potřebného konsensu ohledně nové ústavy, hlavně pak o počtu hlasů nutných k jejímu schválení. Zda-li se to Moralesovi podaří uvidíme v nejbližších měsících.

Autorka působí v Pracovní skupině pro Jižní a Severní Ameriku VC AMO. Zdroje:

Infolatam: http://infolatam.com/noticia.php?id=2424

Latinreporters: http://latinreporters.com/boliviepol02052006.html

http://latinreporters.com/mexiquepol30062006.html

International Herald Tribune:

http://www.iht.com/articles/ap/2006/12/16/america/LA_GEN_Bolivia_Autonomy_Protests.php