"Musíme na státní úrovni jasně říci, že váš boj v roce 1944 byl bojem za svobodu Estonska," uvedl na mítinku veteránů estonský ministr obrany Jürgen Ligi. Ministr J. Ligi rovněž vyjádřil názor, že je nutné neodkladně postavit těmto veteránům památník. Na tomtéž shromáždění dále poslanec estonského parlamentu Trivimi Velliste, v minulosti ministr obrany a zahraničních věcí, vyjádřil názor, že "nakonec bude přijat zákon, který uzná Estonce bojující v řadách německé armády za bojovníky za svobodu."

Otevřené estonské vojenské spolupráci předcházela od jara 1941 příprava estonských dobrovolníků ve středisku Abwehru ve Finsku, ti pak byli po napadení Sovětského svazu nasazeni v týlu Rudé armády. Od léta 1941 vznikaly dobrovolnické oddíly pomocné policie a jednotky pro boj s partyzány nasazované také v Rusku nebo na Ukrajině. Samotné estonské jednotky Waffen SS byly na základě dobrovolníků formovány od roku 1942. Není potom bez zajímavosti, že po drtivých porážkách na východní frontě se zbytky jejich příslušníků ocitly v roce 1945 v Čechách, částečně byli jejich příslušníci zajati Rudou armádou u Mělníka, zbytky se probily do amerického zajetí. Celkem na straně Německa bojovalo v různých formacích asi 90 tisíc Estonců.

Estonci dnes rádi tvrdí, že jejich boj na straně německých fašistů byl veden za svobodu a proti stalinskému Sovětskému svazu. Skutečnost je ovšem poněkud komplikovanější. A to nejen tím, že vlastně bojovali na straně druhého signatáře paktu Ribbentrop - Molotov, kterým Německo uznalo zájmy SSSR v oblasti Pobaltí. Z "hrdinského boje za svobodu" stojí také za připomenutí podíl na vyvražďování Židů. V lednu 1942 se estonští představitelé chlubili, že jejich stát je Judenfrei. Estonci dokonce stihli na svém území zlikvidovat i tisíce Židů z jiných zemí, mimo jiné zde byli vražděni i občané Československa. V září 1942 dorazil totiž do Kalevi-Liiva u Tallinnu transport českých Židů z Terezína v počtu osmi set osob a šest set z nich, podle rozhodnutí neschopných práce, bylo nahnáno do písčité kotliny, kde byli postříleni. Vražedné akci veleli příslušníci estonské bezpečnostní policie A. Laak a R. Gerrets.

Nejen s ohledem na podíl estonských fašistů na vyvražďování také občanů Československa by bylo na místě, aby se česká politická reprezentace začala konečně fašizujícími tendencemi v Estonsku, a také dalších státech Pobaltí, vážně zabývat. Zcela jistě by to patřilo do agendy lidských práv, která ministr Cyril Svoboda považuje za prioritní součást české zahraniční politiky.