Petr Fiala To, za čím liberálové stojí, je přesvědčení, že sledování vlastních cílů vede k harmonii a všeobecné prosperitě, avšak pouze v případě, že nedochází k porušování vlastnických práv a svobod jednotlivců. Cíle různých lidí se mohou výrazně lišit a nelze s objektivní platností tvrdit, že např. cíl vzdát se svého majetku ve prospěch chudých je "vznešenější" , než cíl péct a prodávat chléb a naopak. Autor pro své tvrzení ztěží najde oporu ve filozofických pojednáních takových velikánů liberalismu jako byli Adam Smith, Frederic Bastiat, Gustave de Molinari, Ludwig von Mises, F.A. Hayek, Murray N. Rothbard a mnozí další.

2. Liberální řád zakládá své vlastní sebezdůvodnění -- "jsem to, co mám". Tato eticky nepřijatelná teze je do značné míry pravdivá: v kapitalistické společnosti "nemít" může znamenat "nebýt". Základní a nezbytnou podmínkou liberálního řádu je úcta k vlastnickým právům jednotlivce. Jedná se o nezcizitelné vlastnické právo na vlastní tělo a všechny statky, které daný jednotlivec nabyl nenásilnou cestou (vlastní výrobou, směnou nebo darem). Z toho vyplývá, že nikdo nemá právo iniciovat násilí proti osobě nebo majetku kohokoli jiného. Použití násilí je tedy možné pouze v případě sebeobrany. Každá lidská bytost je výlučným vlastníkem svého těla a tudíž vystupuje jako reálná existující entita- nemůže tedy "nebýt".

3. Od této pravdy je pak kousek k měšťáckému vidění, že mít více znamená být více. Liberalismus je výchova člověka k sobectví, ovládání a zneužívání druhých k podpoře vlastních sobeckých zájmů.

"Mít více, znamená být více" může samozřejmě být názorem nebo viděním světa některých lidí. Není však jasné, proč by měl právě liberalismus být viněn z toho, že někteří lidé vyznávají takové hodnoty. Může to být zrovna tak přesvědčení lidí žijících v socialistických, fašistických, komunistických nebo nacistických režimech.

Jak již bylo řečeno, filozofie liberalismu stojí na vlastnických právech a svobodě jednotlivce. Takovým principům odpovídá pouze nenásilné a dobrovolné jednání. Dva lidé spolu uskuteční směnu (služeb nebo hmotných statků) pouze tehdy, pokud oba touto směnou získají. Pokud jeden z nich bude přesvědčen, že je pro něj směna nevýhodná nebo má lepší alternativu, směna se neuskuteční. Každý z nás denně neuskutečníme miliony směn, o kterých si myslíme, že jsou pro nás nevýhodné. Princip dobrovolnosti a nenásilí tím není porušen. Nikdo nemá právo nutit nás kupovat služby či statky, které nechceme. A naopak, my nemáme právo chtít získat statky nebo služby jiného jedince, pokud je on nechce dobrovolně směnit či nabídnout. Opakem by byla krádež. Toto je filozofie liberalismu. Kde zde dochází k ovládání a zneužívání druhých k podpoře vlastních sobeckých zájmů?

4. Jenže liberální egoista chce všechno pro sebe, je tím víc, čím větší část celku má v osobním vlastnictví. Musí tudíž chovat nepřátelské city vůči druhým -- svým zákazníkům, které chce podvádět, svým konkurentům, které chce zničit, svým dělníkům, které chce vykořisťovat. Nemůže být nikdy uspokojen, "musí závidět těm, kdo mají více, a bát se těch, kdo mají méně".

Tyto výroky spíše vypovídají o nenávisti pana Víta vůči liberalismu a jeho neschopnosti nalézt logické argumenty pro podporu svých tvrzení. Proč právě liberál musí chovat nepřátelské city vůči výše jmenovaným? Proč právě liberál nemůže být nikdy uspokojen? Takovéto výlevy emocí lze jen těžko komentovat.

5...dokonce je to konec historie jak říká guru liberálů profesor Fukuyama.

Pan profesor Fukuyama v žádném případě není guru liberálů. Člověk, který tvrdí, že současný systém světového hospodářství, kde státy ve vyspělých zemích přerozdělují skoro polovinu veškerého bohatství vytvořeného obyvateli daného území, je vrcholem ekonomického vývoje v dějinách světa, nemůže být ani omylem povážovan za guru liberálů. Toto tvrzení jednoduše není pravdivé.

6. Vlivem propagandy si lidé neuvědomují, že je Amerika zemí, kde jsou lidi tragicky a trvale rozděleni podle toho, kolik vydělávaj.í

Lidé jsou už od narození "tragicky a trvale" rozděleni podle pohlaví, vzhledu, inteligence, podle výchovy rodičů, podle místa, kde žijí, podle lidí a přátel, s kterými vyrůstají...Rozdíly v platech jsou pak jen logickým vyústěním těchto nastíněných podmínek, z nichž některé jsou dány a některé je možno ovlivnit. Ani ryze totalitní stát nemůže vytvořit všem naprosto rovné podmínky. Byl to právě liberalismus, který zrušil středověké kastovní rozdělení obyvatel a umožnil, aby se i z těch nejchudších s trochou štěstí a velkou dávkou píle mohli stát bohatí. Spousta zakladatelů firem dnes světoznámých značek, zejména potom z USA, začínala prakticky od nuly- mezi těmi, které by Karel Marx nazval dělnickou třídou.

7. Existuje tedy nějaký rozdíl mezi nacismem a liberalismem? Ano, liberalismus není rasistický. Liberál rozlišuje jen majetné a nemajetné. Ti druzí jsou untermänsch. Liberál dělá všechno proto, aby bohatí byli ještě bohatší a tím pádem budou chudí ještě chudší. Ochrana a zachování majetku získaného jakýmkoli způsobem je jejich prioritou.

Z již uvedených postulátů liberální filosofie je jasné, že liberál se nezabývá tím, zda je někdo majetný či nikoli a už vůbec nemá potřebu rozdělovat lidi na majetné a nemajetné. Pan Vít kritizuje všechno možné jen ne liberalismus. Vytvořil si vlastní definice liberalismu bez ohledu na to, jaké jsou doopravdy filozofické základy tohoto myšlenkového směru. Liberál je člověk jako každý jiný, má své preference a zájmy, proč by se měl zrovna liberál snažit o to, aby byli bohatí ještě bohatší? Liberál může klidně odcestovat do Tibetu a žít pokorně jako místní mnich.

Bohatí na svobodném trhu nezískávají na úkor chudých. Jejich bohatství plyne ze schopnosti uspokojovat přání a potřeby lidí lépe, než to dokážou jiní. Bohatnou tak, že poskytují lidem produkty a služby, které jsou na trhu nejvíce poptávány. Jak již bylo řečeno, ke směně dojde pouze tehdy, pokud je oboustranně výhodná- nikdo nesměňuje, pokud je přesvědčen, že na takovém obchodě "prodělá". Při dobrovolné směně tedy nelze "zchudnout".

8.Právo na práci a spravedlivou odměnu je sprosté slovo, které musí zmizet. Proto ani není v nové ústavě Evropské unie.

Právo na práci je ovšem v rozporu s liberálními principy, tak jak byly jmenovány. Je totiž v protikladu s principem dobrovolnosti a nenásilnosti v lidských vztazích. Pokud je právo na práci uzákoněno, znamená to, že aby takové právo bylo vykonáváno, musí být někdo nedobrovolně přinucen zaměstnat a platit někoho, koho by jinak nezaměstnal a neplatil. Porušení vlastnických práv je zde naprosto evidentní.

Jaká odměna je spravedlivá? Taková, kterou určí pan Vít? Soused odnaproti? Moudrý politik? Žádné objektivní kriterium spravedlivé odměny neexistuje. Náklady a výnosy jsou subjektivní veličiny, které vnímá každý jinak. Pro někoho je 15 000kč měsíčně za určitou práci málo, někdo jiný by se s takovou mzdou spokojil. Pojem spravedlnost je aplikovatelný pouze na chování jednotlivce, nikoli na stav věcí. Nemá smysl bavit se o tom, zda je spravedlivé, že se Země točí kolem Slunce. Odměna za práci bude taková, na jaké se dobrovolně dohodnou obě strany smluvního vztahu- tedy zaměstnanec a zaměstnavatel. Pokud si jeden z nich bude myslet, že taková směna je nevýhodná nebo bude mít lepší alternativu, směna se neuskuteční.

9 .Moderní průmyslová společnost začíná mít problémy. Armáda nezaměstnaných se každým rokem rozšiřuje. Ve všech zemích přibývá lidí, kteří nejsou schopni již mnoho let najít práci. Stoupající produktivita vyrábí kromě zboží další nezaměstnané. Ti nemají prostředky, aby mohli kupovat zboží, které vyrábí stále menší množství lidí. To nutí k omezování výroby a dalšímu propouštění. To všechno roztáčí kolotoč nezaměstnanosti, ze kterého nelze vyskočit. Má tato situace řešení? Jak dlouho bude trvat než někdo řekne : zabíjejte chudé!!

Stoupající produktivita práce vůbec nesouvisí s nezaměstnaností. Kdyby tomu tak bylo, existoval by velmi jednoduchý recept na snížení nezaměstnanosti- stroje a počítače bychom mohli nahradit ruční prací, tužkou a papírem, místo užívání aut bychom mohli chodit pěšky, letadla by nahradila pouze lodní doprava, zboží by se nemuselo vozit v kamionech, ale přepravovat na zádech kurýrů, kteří by chodili pěšky atd. To vše by nepochybně razantně snížilo produktivitu práce a zaměstnalo více lidí. Fakticky by to znamenalo, že vysoké zaměstnanosti lze dosáhnout pouze ve stavu totální chudoby- razantním snížením produktivity práce. To je samo o sobě dost nelogické, protože každý člověk se snaží práci si usnadňovat- tedy dosáhnout nejvyššího užitku s vydáním co nejmenšího úsilí. Proč lézt po zemi a několik hodin vybírat smítka z koberce, když je možné použít vysavač a stejnou práci udělat za několik minut? Znáte někoho, kdo bude raději lézt po zemi, aby se více "zaměstnal"?

Produktivita práce začala velmi razantně stoupat od počátků průmyslové revoluce ve Velké Británii na konci 18. století. Pokud by platily výše citované výroky pana Víta o vztahu mezi rostoucí produktivitou práce a nezaměstnaností, musela by současná míra nezaměstnanosti ve vyspělých zemích činit 99% práceschopného obyvatelstva. Je třeba si také uvědomit, že počet obyvatel v Západní Evropě a USA byl na počátku průmyslové revoluce pouhým zlomkem počtu současného. Jak je tedy možné, že lidé při tomto do té doby nevídaném populačním růstu, dokázali vůbec nalézt zaměstnání a uživit se, když je rostoucí produktivita práce měla odsoudit k masové nezaměstnanosti?

Množství práce není ničím omezené, dokud budou existovat neuspokojené potřeby lidí. Ty budou existovat tak dlouho, dokud budou existovat sami lidé. Nezaměstnanost není důsledek kapitalismu, ale je typická pro tzv. státy blahobytu, které vyvlastňují a přerozdělují ohromné množství bohatství, regulují úrokové sazby, ceny práce (mzdy), výrobků a služeb. Příkladem takovýchto zemí je např. Německo, Francie a Itálie. Taková politika je nutně v rozporu s uvedenou definicí liberalismu. Žádná země nesplňuje podmínky pro to, abychom ji nazvali "čistě liberální". Nicméně země, které se tomuto podmínkám blíží více než jiné, dosahují vyšší míry hospodářské prosperity.

10. Liberální teorie tvrdí, že pouze malá elita, intelektuální společenství, může chápat obecné zájmy, to, oč nám všem jde, a že tyto věci "široká veřejnost nechápe". Tento názor existuje stovky let. Ve skutečnosti má blízkou podobnost k leninské koncepci, že avantgarda revolučních intelektuálů převezme státní moc, využívajíc lidovou revoluci jako sílu, která je přivede k státní moci, a poté povede tupé masy směrem k budoucnosti, kterou si sami nejsou schopni ani představit.

Liberální teorie nikdy nic takového netvrdila. Cílem liberálního hnutí bylo a je omezit despotickou moc státu nad jednotlivcem a ponechat mu možnost svobodného rozhodování v tom, jak naloží se svým majetkem a vlastním tělem. To se v žádném případě neslučuje s tvrzením že: "avantgarda revolučních intelektuálů převezme státní moc, využívajíc lidovou revoluci jako sílu, která je přivede k státní moci, a poté povede tupé masy směrem k budoucnosti, kterou si sami nejsou schopni ani představit." Snahy liberálního hnutí byly přesně opačné. Spočívaly ve snaze osvobodit masy od despotických panovníků a ponechat každému možnost, aby rozhodoval o své budoucnosti sám dle svého uvážení.

11.Otázka je daleko širší. Zní, zda chceme žít ve svobodné společnosti, nebo jestli chceme žít v něčem, co se fakticky rovná dobrovolné totalitě, kde je zmatené stádo marginalizováno, jeho pozornost je zaměřována jiným směrem, je zastrašováno.

Pan Vít ve svém příspěvku ale příliš nenaznačil jak by měla vlastně vypadat jeho "svobodná" společnost. Má to být vláda moudrých nadlidí, kteří zbaveni špatných vlastností prostých pozemšťanů, budou cíleně vést a organizovat společnost, určovat spravedlivé mzdy a ceny, aniž by podlehli mocenským choutkám? Společnost založená na již mnohokrát zmíněných principech liberalismu, je dle názoru pana Víta společností totalitní. Připomíná to trochu orwellovský jazyk, kde svoboda znamená otroctví a otroctví znamená svobodu.

12. Člověk není dokonalý -- ale DOKONALOST ČLOVĚKA MUSÍ ZŮSTAT IDEÁLEM, CÍLEM, SMYSLEM POLITIKY

Opět se dostáváme k problematice objektivního stanovení definice dokonalého člověka. Kdo tedy má vlastně zůstat ideálem? Kdo má vytyčit ideál dokonalého člověka? Proč by zrovna cílem politiky měl být jakýsi ideál dokonalého člověka? Pan Vít opět zapomíná podat bližší charakteristiku toho, koho on nazývá dokonalým člověkem. Snaha o vytvoření ideálu dokonalého člověka byla chrakteristická zejména pro budovatele totalitních režimů. Lidé mají různé ideály a různé názory na to, co je dokonalost. Proč jim vnucovat jediný "správný" ideál dokonalého člověka?

Závěr

Článek pana Josefa Víta s názvem "Co je liberalismus?" je tak zavádějící a nepravdivý, že si alespoň kratší reakci zaslouží. Pan Vít ve svém příspěvku úmyslně či z naprosté neznalosti podsouvá liberalismu nesmyslná a neobhajitelná tvrzení, na základě kterých si připravuje půdu pro "zdrcující" kritiku. Na některé názory ohledně filozofie liberalismu, i ty, které prý "existují stovky let", jsem se ve svém příspěvku snažil reagovat. Zajisté se nejedná o vyčerpávající analýzu, ale to také nebylo cílem.

Pan Vít obviňuje kapitalismus z šíření propagandy a přitom jeho samotný článek je psán v propagandistickém duchu toho nejhrubšího zrna. Liberalismus je obviněn snad ze všech špatností světa. Výroky typu: "Liberalismus je výchova člověka k sobectví, ovládání a zneužívání druhých k podpoře vlastních sobeckých zájmů. / Musí tudíž (liberální egoista) chovat nepřátelské city vůči druhým -- svým zákazníkům, které chce podvádět, svým konkurentům, které chce zničit, svým dělníkům, které chce vykořisťovat. Nemůže být nikdy uspokojen, "musí závidět těm, kdo mají více, a bát se těch, kdo mají méně". / Liberál rozlišuje jen majetné a nemajetné. Ti druzí jsou untermensch. Liberál dělá všechno proto, aby bohatí byli ještě bohatší a tím pádem budou chudí ještě chudší. Ochrana a zachování majetku získaného jakýmkoli způsobem je jejich prioritou. / Zatím nevraždí (liberálové) své chudé nepřátele. Za prvé je potřebují, za druhé ještě na to není připravená doba. Proto je zabíjejí jen psychologicky", jsou ukázkou toho, co se stane, když nenávist zaslepí rozum a místo seriózních argumentů se útočí na emoce a nejnižší lidské pudy.

Pokud si čtenář chce ověřit pravdivost zde předkládaných tvrzení, není nic jednoduššího, než sáhnout po dílech výše jmenovaných autorů- tedy těch, kteří dávali obsahu slova liberalismus smysl a zasloužili se o prohloubení a šíření liberálních myšlenek ve svých pojednáních o ekonomii, filozofii a historii.