Úvodem se redaktor Robert Malecký ve svém Mediálním diáři svěřuje s váháním při porovnávání významu kontroverze spojené se Štěpánem Kotrbou a té, jež se pojí s jakousi schůzkou zástupců sociální demokracie s ředitelem Novy. Dobře, dál.

Následující odstavec v podobě zestručnělé do několika otázek rekapituluje podstatná obvinění, která v kauze padla. Podrobněji se zabývá svou poněkud surrealistickou představou, kterou v něm podezření vznesená proti radnímu vyvolávají, a konstatuje, že pak je na místě konec "Kotrbovy éry". Logika říká, že následovat by měl rozbor varianty vycházející z obhajoby Š. Kotrby. Tomu by odpovídala i dikce další věty: "V autorovi těchto řádek ale hlodá červík pochyb."

Pochyby se ale, jak vzápětí zjistíme, netýkají neprokázané viny obviněného radního, nýbrž hrozby, že "matador Kotrba" určitě zase nějakou podobnou funkci v budoucnu získá, neboť si k tomu vlastním odstoupením "ponechal doširoka otevřená dvířka". Takové obavy nasvědčují, že vůči prohnanému matadorovi existují skutečně drtivé důkazy.

Jak se pak ovšem vyrovnat s přiznáním samotného autora, že podstata sporu kolem Českého rozhlasu je mu samotnému nepřehledná? Dychtivě tedy čtenář pokračuje, aby zvěděl, jaké rozuzlení mu redaktor předloží.

Nu a katarze má podobu žertu s bankovkou na provázku, kterým se škubne před nataženou rukou. V závěru své zdařilé úvahy autor konstatuje, že lhostejno, zda Kotrba rozhlas normalizoval, či naopak nyní dochází k normalizaci Rady Českého rozhlasu odstraněním jejího nepohodlného člena, politické strany ovlivňují veřejnoprávní média prostřednictvím svých zástupců v mediálních radách. To vše uvozeno nevině znějící větičkou: "A tím se vracíme zpět ke Štěpánu Kotrbovi.".

Víme tedy, co si o celé záležitosti myslet a můžeme být spokojeni, alespoň do té doby než nás napadne otázka, proč že si to vlastně máme myslet. Pokud kdokoli porušuje zákony a ohrožuje nezávislost médií, pak zcela jistě nepatří do rad veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Znamená to ale, že pouhé vznesení takového obvinění znamená i jeho potvrzení? Lidové noviny v tom mají jasno.

Půvab nechtěného má v této souvislosti i poněkud nekonzistentně zakomponovaný oddíl onoho mediálního diáře pojednávající nově zřízenou blogovou rubriku serveru aktuálně.cz. Jízlivá slůvka: "Mimořádně vtipný způsob, jak nakládat s nevyžádanými tiskovými zprávami, politickými projevy a nejrůznějšími reakcemi politických sekretariátů, našli v internetovém deníku aktuálně. cz. Z toho, co je jinak v redakční poště spamem, udělali vlajkovou loď. Říkají tomu redakční blogy." totiž vedou k zamyšlení, jaké postavení má vlastně v Lidových novinách pravidelná páteční analýza mediálního dění, pokud je na úrovni politicky či osobně zaujaté dojmologie, která je typická a tudíž legitimní v žánru zvaném blog. Z té páteční se mi podařilo zjistit, že Lidové noviny zaprvé nevědí, jak to vlastně bylo s odvoláváním Štěpána Kotrby, a zadruhé nemají rády Štěpána Kotrbu.