Zda se setkání uskuteční, má dnes v důsledku operace kubánského vůdce více neznámých, než si účastníci setkání před deseti měsíci mysleli.

Daniel Ortega jako koordinátor devítičlenného vedení Sandinovské fronty národního osvobození (FSLN) byl protagonistou svržení dědičné diktatury rodiny Somozů v červenci 1979. Té rodiny, o jejímž zakladateli Anastasio Somozovi (1896-1956) prohlásil Franklin Delano Roosevelt slavnou větu -- "je to z kurvy syn, ale je to náš z kurvy syn", aby tak na mnohá desetiletí formuloval politiku USA vůči latinskoamerickým diktaturám.

Vítězné tažení FSLN v mnohém připomínalo postup barbudos z kubánského Hnutí 26. července. Vývoj po svržení diktátora se však ubíral jinak. FSLN se nekonstituovala jako jediná politická síla v zemi. I po vítězství FSLN ve volbách v roce 1984 byl v zemi zachován pluralitní politický systém a svoboda působení sdělovacích prostředků. Vládnutí sandinovské fronty a šestileté prezidentství Daniela Ortegy (1984-1990) probíhalo ve skutečnosti za válečného stavu. "Kontras", podporovaní Spojenými státy, pronikali na území Nikaraguy ze sousedních středoamerických zemí a udržovali vládu v Managui v permanentním napětí.

Vřelé vztahy sandinovců s Kubou a nakažlivý příklad Nikaraguy pro revoluční hnutí ve středoamerických zemích (např. Hnutí Farabunda Martího v Salvadoru) byly přílišným nebezpečím jak pro USA, tak i pro tradiční mocenské struktury latinskoamerických států.

Nenaplněná očekávání nejchudších vrstev, slabý hospodářský pokrok, ale i odhalené případy zneužívání moci v sandinovských strukturách tak usnadnily vítězství Violety Chamorrové v prezidentských volbách v roce 1990. Kandidáti Konstitucionalistické liberální strany zvítězili i v dalších volbách v letech 1996 a 2001.

Daniel Ortega vítězí v předvolebních průzkumech ale ve volbách samotných prohrává. Ani letos nemá vítězství jisté. FSLN již není tou jednotnou disciplinovanou organizací jako před šestnácti lety. Voliči levice mají na výběr Ortegovu FSLN, ale i Hnutí sandinovské obnovy (MRS), které se od FSLN odštěpilo. Toto hnutí vedl do voleb bývalý starosta Managuy Herty Lewites, který před dvěma měsíci zemřel na infarkt. Jeho pozici převzal Edmundo Jarquín jenž původně kandidoval na viceprezidenta. Jarquín je zetěm exprezidentky Chamorrové a jeho nevýhodou je skutečnost, že posledních 25 let de facto nežil v Nikaragui. Za vlády FSLN byl velvyslancem v Mexiku a ve Španělsku a v letech 1992-2005 byl zaměstnancem Meziamerické rozvojové banky v USA. Tvůrcem předvolební kampaně Jarquína je nový kandidát na viceprezidenta Mejía Godoy, autor revolučních písní FSLN. Jednu z nich může český divák slyšet v úvodu a v závěru filmu Příběhy opravdového šílenství jako doprovod záběrů Fidela Castra.

Podobně rozštěpená jde do voleb i pravice, která tradičně deklaruje liberální orientaci. Kandidátem konstitucionalistické strany je José Rizo a za nově vzniklé Liberální spojenectví kandiduje na prezidenta Eduardo Montealegre, který zatím v předvolebních průzkumech obsazuje po Danielu Ortegovi druhé místo.

Vyhraje-li volby levice, pak zcela jistě nedojde k recidivě politického vývoje Nikaraguy z osmdesátých let. Může však být dalším posílením politické orientace Latinské Ameriky, jak je reprezentována Hugo Chávezem, Evo Moralesem, Lula da Silvou či Michel Bacheletovou.