1. Na prvním místě občan, na druhém místě stát.

2. Pravidla nikoli vymyšlená Výborem pro veřejné blaho, ale vyrostlá zdola na základě práva zvykového čili obecného smyslu pro fair play (to je to, co nám po těch čtyřiceti letech chybí nejvíc).

3. Nejprve produkce, pak až přerozdělování (jinak není co přerozdělovat).

4. Absolutní rovnost v právech a v lidské důstojnosti, (přirozená) nerovnost v úspěšnosti.

5. Trh bez zvyklostmi a státem garantované vysoké míry fair play není trh, nýbrž džungle.

6. Parazitovat na práci jiných je nepřípustné (pomoc nemohoucím je ale naprosto nutná).

7. Má-li být produkce a prosperita, je třeba zajistit motivaci a svobodu trhu i společnosti (svobodná tvorba a výměna idejí zakládá racionalitu).

8. Realista musí být racionálním oportunistou (čili fakta jsou víc než sny).

9. Maximální otevřenost a veřejná kontrolovatelnost veřejné služby.

10. Respekt ke každé jinakosti, která nechce pluralitu jinakostí potlačit.

Malá poznámka: mohlo by se zdát, že pro Česko není liberalismus dobrá cesta, když ten stojí na předpokladu fungujících zvykových norem... ale je třeba si uvědomit, že žádné kvalitní zvykové normy nevzniknou bez liberalizace, neboť k jejich zrodu a pěstění je zapotřebí, aby lidé vzali zodpovědnost za svůj život především na sebe.

A na závěr zdůrazňuji: tohle není sofistikovaná a úplná výpověď o mém liberalismu, je to jen odpověď na reakci pana Konečného: prostě to, co bych mu řekl u piva.