14. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 10. 2004

Che Guevara: revolucionář jako komerční artikl

Karlova ulice je součástí nejfrekventovanější turistické trasy v Praze. To má samozřejmě za následek vysokou koncentraci obchodů se vším, co se hodí pouze a jen turistovi k tomu, aby si později, až zakoupený suvenýr náhodou objeví při domácí inventuře, vzpomněl na tu krásu středu Evropy, kterou na vlastní oči viděl. Vzhledem k šířce ulice a rychlosti chodeckého tempa slepce je téměř nemožné necítit se touto nabídkou obklopen a zaujat. Suvenýry je možné dělit různě, ale z hlediska jejich odkazu se jedná o předměty s typicky českou či spíše pražskou tématikou, např. Švejk, Karlův most, Pražský hrad, Kafka a předměty, které mají jakýsi univerzální charakter a jejich přítomnost je dána vrtochem globálního trendu.

Sem patří různé atrapy afrického a asijského přírodního umění, stříbrné šperky s obdobnými motivy, tradiční oděvy a taky různé sezónní hity, které se periodicky vracejí na scénu, když už se na ně dostatečně zapomnělo. Tedy to, co ve stejnou dobu naleznete minimálně na všech ostatních evropských turisticky oblíbených místech. A právě do této kategorie spadají i trika osvobozená portrétem revolucionáře par excellence, Ernesta Che Guevary. Che v baretu s rudou hvězdičkou juká na turisty z výlohy obklopen matrjoškami, v očích budoucnost revoluce a revoluci budoucnosti, aniž by nebožtík tušil, že trh slaví své další vítězství, neboť dokáže bez nejmenších obtíží konzumovat ikonu zosobňující zapřísáhlé ideologické nepřátelství. Che se tak jako symbol ocitá již ve druhé etapě své posmrtné, leč stále pozemské existence.

Revoluce vítězí, invaze v Zátoce sviní je odražena a Kuba se stává důkazem správnosti dialektického přístupu k dějinám jako Ostrov svobody. Jak to v podobných případech bývá, situace se stabilizuje totalitní formou vlády, kterou však Kubánci většinově s velkým nadšením přijímají, což mnohým vydrželo dodnes. V té době málokdo, včetně Castra samotného tuší, že El Comandante bude u moci ještě čtyřicet let poté. Revoluce se účastní také argentinský lékař Ernesto Guevara, řečený Che. Po několikaletém působení ve vrcholných funkcích se rozchází s kubánským revolučním vedením a "vrací se na pěšinu se svým emblémem na paži". Nejprve do rovníkové Afriky a pak do Bolívie. Chce být věrozvěstem revoluce a rozšiřovat ji mečem i slovem po jihoamerickém kontinentu, což ve stavu revoluční euforie jistě vypadá jako maličkost. Jenže záhy dochází k zjištění, že sociální revoluce, byť je impozantně teoreticky vystavěna a podepřena kubánským vítězstvím, nešíří se stejně dobře jako svého času křesťanství. Mít takhle více toho meče...Jenže to je pouhé kdyby. Smrt popravou našla Guevaru v bolívijském pralese, aniž by dosáhl něčeho pro revoluci podstatného.

Revoluce tak zůstala na Kubě, kde se časem úplně zakonzervovala, aby po pádu sovětského bloku započala proces rozkladu a totéž se týká jejího vůdce. A v tom právě tkví zásadní rozdíl mezi někdejším symbolem odporu proti establishmentu - dnešní sice charismatickou, ale v podstatě prázdnou postmoderní ikonou -- a Fidelem Castrem, který byl sice v revoluci první, ale zůstal jím také v dobách, kdy revoluční nasazení dřelo už jen a pouze pro diktaturu. Guevara se sice také podílel na upevňování krutého "revolučního" režimu na Kubě, jenže na rozdíl od Castra odchází ze země, která se stala jeho soudruhům dočasně zaslíbenou a nese prapor s nápisem "Cuba libre", aby jej doplnil o názvy dalších zemí. Guevara začíná svou cestu přes africkou a jihoamerickou džungli do obchodu se suvenýry v centru Prahy.

První etapa: Symbol boje proti sociálně nespravedlivému systému a všemu ostatnímu

Ani ne tak Guevarův život, ale hlavně jeho smrt způsobila, že se stal symbolem boje proti stávajícímu společenskému systému (nejen kapitalistickému: herečka Eva Holubová v jednom televizním pořadu líčila, jak na chmelové brigádě na konci šedesátých let skandovala společně s ostatními "Che! Che! Che!", aniž by dost dobře tušila, proč to dělá). Celý historický okamžik byl nakloněn tomu, aby povstal snad poslední romantický hrdina všech dob. Přestože svět měl za sebou už dvě světové války a znal Švejka, stejně se našel vhodný kandidát, který by se neztratil ani v literatuře devatenáctého století. Co je Castrovi platné, že stále ještě dokáže dlouhé hodiny řečnit před tisícihlavými davy. Už jen čeští komunisté jezdí obdivovat revoluci a ani mrknutím nedají najevo, že už docela hodně páchne. Nečiní tak ovšem ze slušnosti, ale kvůli vlastnímu svědomí.

Castro se musí cítit jako pacient, jehož lékaři pozorují s podivným soucitem, který nevěstí nic dobrého. Dlouhá desetiletí plná zlomových historických momentů dokázal vydávat revoluci za stále se uskutečňující proces i navzdory do očí bijící statice společnosti, která se pomalu změnila v občansky nehybnou a neschopnou pohybu. A Guevarův portrét mu k tomu sloužil jako cenná revoluční relikvie. Jenže to je asi pocit dávného vítězství zapadaného všelijakým harampádím a udušeného v pytli minulosti, když se život i říše drolí pod rukama a uniforma už tak nepadne. A Guevaru mezitím nosí na Západě děti na tričkách.

Zemřel sice jako mladý, ale zadělal si tím na společenskou a historickou nesmrtelnost. Castro bude jen ten, kdo vedl do smrti infantilní boj o životaschopnost svého hodně vylhaného díla, o němž věděl, že už je dávno prohrán. Guevara jako romantický hrdina a Castro jako starý blázen.

Pro Guevarovu adoraci není důležité, kolik lidských životů má na svědomí, ale fakt, že nezemřel v posteli vystlané prachem dávného převratu, že zemřel při šíření revoluce. Mesiáš a jeho kult - boj proti nespravedlnosti společenského systému za cenu vlastního života jako vstupenka do síně jistou dobu věčné slávy, což je doprovázeno uctíváním značného množství žáků a obdivovatelů.

To je otázka zejména druhé poloviny šedesátých let, období studentských nebo spíše mezigeneračních bouří. V rozbouřené společenské době umírá v boji slavný revolucionář, což je krásná historická náhodička a revoluce má okamžitě svou tvář. A nejen pro politiku srdce západní Evropy a USA. Že byl Che univerzálně použitelný dokazuje i historka české herečky z dob, kdy se zdejší společnost snažila o socialismus s lidskou tváří. Ačkoli Castrovi na Kubě, mladé generaci na Západě i té v Československu šlo vždy o něco úplně jiného, portrét charismatického revolucionáře byl všeobecně použitelný. Che byl zřejmě tím jediným, co měly soudobé společenské situace a konflikty společného. Mohl být symbolem mladého levicového intelektuála stejně jako adolescenta bojujícího za prodloužení večerky, a to bez ohledu na politickou mapu. Guevara byl člověkem, jehož život bylo možno bez velkých korektur vydávat v románové podobě a bylo tak okamžitě učiněno.

K tomu jistě patří odjakživa důležité osobnostní charisma, jímž byl vhodně obdařen. Ty měkké oči v jinak nelítostném vzezření, u nějž nelze hledat osobní soucit, protože nesoucítí s lidmi, ale pouze s lidstvem. Velmi podobný rys jako u jiného kontroverzního , i když ne tolik globálně populárního svatořečeného bojovníka, Ahmada Šáha Masúda. Charisma je ten atribut, který vynáší jedince nad masu a podporuje chápání jeho vyvolenosti -- výraz osobnosti, který masám odhaluje její nadpozemskost nebo alespoň nadlidskost (v tomto kontextu se tedy nedá pochopit novinářský úzus o charismatu Miloše Zemana, jehož osobnost jakoby stála přímo ve středu masy, kterou reprezentuje).

Jak se může člověk odpovědný za lidské životy stát vzorem pro pacifistickou generaci? Guevarova ideologičnost nebyla upachtěna dlouhodobou vazbou na fyzickou moc přesto, že taková vazba byla možná. Zemřel ve "službě" revoluci, což mělo pro nespokojence se sociálním řádem stejný význam, jako pro společenský řád smrt policisty ve službě jemu. Tím jistě oslovil hlavně intelektuální publikum, ale jeho postava byla dostatečně zajímavá i pro masovou spotřebu. Byl to prostě Marxův génius v Tarzanově těle. Přesto přese všechno si Guevara jako člověk zachoval s Guevarou symbolem alespoň částečně ideologickou kontinuitu, což se dnes určitě tvrdit nedá

Druhá etapa: Prázdná ikona

Jak se ale mohl dostat Che z vlajek demonstrantů také do kapitalistických obchodů pro kapitalistické zákazníky? Docela prozaicky. I kdyby byl největším revolucionářem všech dob, nebylo by mu to v proměnách historie nic platné.

Guevara sice bojoval v revoluci, jenže tato revoluce nakonec nedosáhla vítězství. Změna režimu na Kubě je otázkou let a v ostatních zemích Latinské Ameriky nikdy nedosáhla obdobných úspěchů, ačkoli ještě stále probíhá (často v diskreditované podobě). O sociální rovnosti nebo alespoň o rovných podmínkách si může většina kontinentu jen zdát, zato různé formy diktatury zažili téměř všichni. Che je stále symbolem revoluce, jenže revoluce neúspěšné, ale to ještě neznamená, že by zmizel z veřejného prostoru. Ta trika s potiskem mají stejný význam, jakoby se Guevarova hlava nosila ulicemi na důkaz absolutní porážky a ponížení.

Trh dostal Guevaru do obchodů pro blahobytné turisty, kteří se při pohledu na něj neděsí strachy, ale trika hojně kupují a dávají svým dětem k Vánocům. To ale neznamená, že by trh byl sám proti sobě -- Guevarova sterilita jako symbolu za sociální rovnost je zárukou, že nebude pro společnost nebezpečný. Naopak, společnost, která kalkuluje s mezigeneračními střety může použít takový symbol jako šidítko, na kterém se mladá generace vyřádí a přitom bude pod dohledem, aby se jí něco nestalo. A ještě se na tom dá leccos vydělat, přičemž Che nemůže hnout brvou. Je to navíc symbol tržně využitelný bez omezení, předpokládám, že ochrannou známku na Guevarův obličej žádná firma doposud zaregistrovánu nemá. Castra to asi nenapadlo.

A proč je zašlá sláva jednoho z "vousáčů" světově prodejným artiklem? Svět baží po univerzálních symbolech, protože jen ty mohou zasáhnout globální trh. Kaligrafické znaky, náboženské symboly, artefakty původních kultur, tedy vše, u čeho se předpokládá původně hlubší duchovní význam a co bylo průmyslovým zpracováním tohoto obsahu zbaveno.

Devastace obsahu není nějakým sekundárním jevem, ta je nutností vzhledem k tomu, že trh nechce oslovovat jen úzce vymezenou a předem ideologicky definovanou skupinu, ale co nejširší možné spektrum zákazníků. Aby mohl symbol oslovit dostatečné množství zákazníků, musí být dokonale obsahově sterilizován na úroveň podmanivého vizuálního vjemu. Svého Guevaru si tak dnes pořizují právě ty děti nebo jejich rodiče, protože se jím stávající západní společnost už necítí absolutně ohrožena.

Výskyt a úspěch na veřejném a globálním trhu indikuje neškodnost z hlediska snahy o jeho vyvrácení. Dokonce ani praktikující trockista není odolný proti jeho erodujícímu vlivu, nebyl by toho schopen zaživa, natož po smrti. Nedá se nic dělat, tato revoluce už se prostě vyhrát nedá. Být na tričku ve výloze obchodu se suvenýry v centru Prahy znamená trpký konec pro jednoho revolucionáře.

                 
Obsah vydání       14. 10. 2004
14. 10. 2004 Je "objev" masových hrobů v Iráku americkou předvolební manipulací?
14. 10. 2004 V Londýně začíná Evropské sociální fórum Štěpán  Kotrba
14. 10. 2004 Servery Indymedia se vrátily na své místo Štěpán  Kotrba
14. 10. 2004 Věznění bez soudu způsobuje vážné psychické poruchy
14. 10. 2004 Shromáždění na podporu Jiřího Kajínka
14. 10. 2004 Stovky kurdských mrtvol nalezeny v hromadných hrobech v Iráku
14. 10. 2004 Jak se "extremně levicový protiamerický britský deník" snaží ovlivnit americké prezidentské volby
14. 10. 2004 Che Guevara: revolucionář jako komerční artikl Bohumil  Kartous
14. 10. 2004 Ochrana klimatu či těžba uhlí? Boření obcí nebo nezaměstnanost? Linda  Nová
14. 10. 2004 Pomník pro zbabělce? Odsoudit jej není jednoduché Miloš  Kaláb
14. 10. 2004 Dveře v Bruselu otevírá lobbing Igor  Záruba, Jan  Stuchlík
14. 10. 2004 Michael  Marčák
14. 10. 2004 Stát jako dřevorubec a pravomoc, která je nedělitelná Jaroslav  Doležal
14. 10. 2004 Studium jazyků "zvětšuje mozkové schopnosti"
14. 10. 2004 Vnitřní svět politického člověka Dalibor  Vlček
14. 10. 2004 Mráz kdysi přicházel z Kremlu, dnes přichází z vnitra Oldřich  Průša
14. 10. 2004 Lidé a ne-lidé
13. 10. 2004 Blair znovu obhajoval v parlamentě svou kontroverzní politiku vůči Iráku
13. 10. 2004 V Iráku se ztratila celá jaderná továrna
13. 10. 2004 Mé jednání s Aidanem Whitem a zpráva Mezinárodního svazu novinářů, kterou nikdo nechtěl Irena  Válová
13. 10. 2004 České televize se v prosinci 2000 nezmocnili žádní vzbouřenci Ivo  Mathé
13. 10. 2004 James Baker usiluje zároveň o odpuštění i o vyplacení iráckých dluhů
13. 10. 2004 Od Saddáma Husajna nehrozil útok ZHN do 45 minut
13. 10. 2004 Násilí a běsnění Václav  Dušek
13. 10. 2004 Soubor lístků, poslaných přes propast času
14. 10. 2004 K. M. Čapek - Chod: Držme se !
10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
14. 10. 2004 Che Guevara: revolucionář jako komerční artikl Bohumil  Kartous
14. 10. 2004 Ochrana klimatu či těžba uhlí? Boření obcí nebo nezaměstnanost? Linda  Nová
14. 10. 2004 Věznění bez soudu způsobuje vážné psychické poruchy   
14. 10. 2004 Jak se "extremně levicový protiamerický britský deník" snaží ovlivnit americké prezidentské volby   
14. 10. 2004 Je "objev" masových hrobů v Iráku americkou předvolební manipulací?   
13. 10. 2004 Násilí a běsnění Václav  Dušek
12. 10. 2004 Nebezpečný věk Václav  Dušek
12. 10. 2004 Lidé v ČR jsou bohatí, protože se v Delvitě prodává drahá zmrzlina Bohumil  Kartous
12. 10. 2004 Poslání Národní knihovny je jiné než zpřístupňovat internet Hanuš  Hemola
11. 10. 2004 Královské šaty a královské parohy Efraim  Israel
11. 10. 2004 Pijavice a básníci Václav  Dušek
11. 10. 2004 Vědci zaznamenali drastický vzrůst CO2   
11. 10. 2004 "Povstalci mají právo nás zabíjet"   
11. 10. 2004 O přístupu k internetu v knihovnách v Británii Jan  Čulík
10. 10. 2004 Bezesné noci: Studium postojů, nikoliv fakta Jan  Čulík

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
14. 10. 2004 Che Guevara: revolucionář jako komerční artikl Bohumil  Kartous
6. 10. 2004 Che Guevara byl vrah a zločinec   
29. 9. 2004 My, rozvojové země, financujeme plýtvání zemí rozvinutých Felipe Pérez Roque
24. 9. 2004 Bushova zpráva jasně vyjadřuje záměr zintenzívnit hospodářskou válku proti Kubě   
19. 8. 2004 Svět ruské zahraniční politiky Radek  Vogl
13. 8. 2004 Kubánští disidenti: Bushova vláda nerozumí Latinské Americe   
5. 8. 2004 Nenávist a zaslepenost přivedly americkou administrativu k nemorálnímu a hloupému činu Fidel Castro Ruz
7. 7. 2004 Impérium chce zničit kubánský národ a proklamuje to s neslýchanou arogancí   
18. 6. 2004 Národy třetího světa se začaly bouřit Fidel Castro Ruz
15. 6. 2004 Problém zahraniční zadluženosti musí být vyřešen jednou provždy Fidel Castro Ruz
21. 5. 2004 George W. Bush a Kuba Miloš  Kaláb
17. 5. 2004 Kuba: Až sto tisíc lidí ve vězení Simone  Radačičová
14. 5. 2004 Odpověď Kuby na nové embargo Spojených států   
11. 5. 2004 První máj s Fidelem: Lidstvo bude muset bojovat o víc než o ekonomickou spravedlnost Fidel Castro Ruz
11. 5. 2004 Kuba--USA: Svoboda za každou cenu Štěpán  Kotrba

Bolívie a Evo Morales RSS 2.0      Historie >
14. 10. 2004 Che Guevara: revolucionář jako komerční artikl Bohumil  Kartous
14. 10. 2004 V Londýně začíná Evropské sociální fórum Štěpán  Kotrba
28. 1. 2004 Jakou zemi vyberete jako vzor pro Kubánce? Chile? Josef  Vít
12. 11. 2003 Bolí nás Bolívia?   
11. 11. 2003 Bolívie Ignacio  Ramonet
1. 10. 2003 Konec historie nebo začátek konce kapitalismu? Josef  Vít
17. 9. 2003 Bechtel a krev za vodu: válka jako omluva pro rozšiřování práva korporací Vandana  Shiva
17. 3. 2003 Privatizácia železníc v treťom svete Martin  Brendan
10. 3. 2003 Tajnosti a klamstvá Európskej komisie: oslabovanie sociálneho systému Radovan  Geist