Zachování práva - to bible opakuje snad v každé své kapitole. Ale pro Bibli právo není jen dodržování psaných zákonů, třeba špatných zákonů nějakého šejdířského panovníka - tedy to, čemu říkáme pozitivní právo. Pro Bibli je právo něčím vyšším -- právo je sama spravedlnost, a to ne jen pro některé a jen někde a jen někdy. Právo je to, čemu dnes říkáme přirozené právo, či základní lidská práva. A tato práva platí pro kohokoli a kdekoli a kdykoli. A Bible přichází navíc s převratnou, mimo biblické myšlení absurdní představou, že ono pro kohokoli, kdekoli a kdykoli se týká lidí ne jen mého kmene, národa, náboženství, ale skutečně všech lidí na celém světě, všech národů, všech ras a všech společenských vrstev. Všichni mají stejná práva!

Tohle je věc, pro kterou v naší atheistické společnosti nemáme moc porozumění. Jsme sobci, ukřivděně zahledění do vlastních pseudoproblémů a jsou nám často lhostejné problémy našich nejbližších spoluobčanů, natož abychom měli porozumění pro bolesti a trápení lidí jinde ve světě.

Dá se to dobře dokumentovat na jedné skutečnosti: všimli jste si, že jak náš prezident, tak náš premiér ve svých novoročních projevech mluvili -- narozdíl od státníků ostatních zemí -- pouze o své republice? O našich českých úspěších, či neúspěších? Přitom v celém takzvaném prvním světě, to jest v bohatých státech severní polokoule Země, patří k povinnosti politika vzpomenout i na chudou část světa, která potřebuje pomoc nás, bohatých, kteří dodnes koneckonců profitujeme z bývalého kolonialismu. Vždyť chudoba je v mnoha zemích opravdu strašlivá a nelze jednoduše říci, že si za to obyvatelé těchto zemí mohou sami.

V roce 2000 se na takzvaném Summitu tisíciletí 191 členských států OSN -- včetně České republiky - společně zavázalo, že budou usilovat o zlepšení kvality života lidí na celé planetě. (Millennium Declaration - Deklarace tisíciletí). Bohužel -- u nás se o tom téměř neví. Na onom summitu se vyhlásil požadavek typicky biblické solidarity bohatých s chudými. Státy, které Deklaraci tisíciletí podepsaly, přijaly za své priority koncepci udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby. Do roku 2015 přitom musí být splněno osm konkrétních Rozvojových cílů (Millennium Development Goals). Jsou to:

1. Chudoba: Snížit počet počet chudých ve světě, kteří přežívají za méně než dolar denně o polovinu.

2. Vzdělání: Základní vzdělání pro všechny chlapce i dívky.

3. Rovnoprávnost pohlaví: Odstranit rozdíly mezi pohlavími, zejména v přístupu ke vzdělání a posílení pozice žen.

4. Úmrtnost malých dětí: Omezit úmrtnost dětí ve věku do pěti let o dvě třetiny.

5. Zdraví matek: O tři čtvrtiny snížit počet žen, které umírají v důsledku porodu a mateřství.

6. Nemoci: Zastavit šíření HIV/AIDS, malárie a dalších smrtelných chorob.

7. Životní prostředí: Zahrnout principy udržitelného rozvoje do politických programů a cílů v jednotlivých zemích, o polovinu zmenšit počet lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě.

8. Ekonomika: Globální partnerství pro rozvoj mezi státy, firmami a nevládními organizacemi. Znamená to především otevření trhů a finančních systémů pro chudé země, snížení dluhů, přitažení pozornosti na problémy malých a chudých zemí.

DOKUMENT: Osm rozvojových cílů tisíciletí ZDE

Millennium Declaration TÉMA BL

A nestačí jen to, že třeba loňského roku odpustila Světová banka a Mezinárodní měnový fond 18. nejchudším zemím světa jejich dluhy. Rozvojové země stejně naléhavě potřebují, aby bohaté země zrušily své obchodní bariéry. Ty jdou shrnout do skutečnosti, že každá kráva v Evropě dostává dvakrát tak velkou dotaci, než kolik vydělává např. většina Afričanů.

Od zítřka se budou každý večer křesťané různých denominací scházet opět společně při Aliančním týdnu modliteb. Organizátoři tohoto týdne učinili jeho programem právě oněch osm Rozvojových cílů Deklarace tisíciletí. Takže: v neděli se bude mluvit a přemítat nad příběhem o nasycení pěti tisíc nad prvním cílem, to jest nad chudobou, v pondělí nad příběhem o dvanáctiletém Ježíši v chrámě se bude přemýšlet nad druhým cílem, to jest nad umožněním vzdělání, atd.

Rád se přiznávám k tomu, že mi organizátoři Aliančního týdne udělali tímto programem velikou radost. Vždyť to je přesně to, oč v tom dnešním příběhu o nasycení pěti tisíc jde: ten příběh nechce ohromit masivním zázrakem.

Ostatně v Janově evangeliu se právě tomuto chápání sám Ježíš brání, když říká: "Nehledáte mne proto, že byste pochopili, k čemu ukazuji, ale jen pro to, že jste se najedli" (J 6,26). Ten příběh nám říká, že přijetím biblického vidění světa, přijetím ježíšovského smyslu života a právě jeho přijetím můžeme pracovat k odstranění bídy, hladu, nespravedlnosti na celém světě. Je třeba se jen zbavit našeho sobectví a vzít ježíšovskou etiku nasycení všech vážně. Účinné prostředky, technologii i dostatek zdrojů k tomu nasycení milionů máme. V tom ten zázrak netkví. Je třeba, aby se s námi stal větší zázrak, zázrak altruismu, smilování se nad druhými. Je třeba se zbavit pochybností, které vyjadřují učedníci: "máme málo jídla -- to snad máme jít a pro všechny nakoupit"?

A konečně -- je třeba nedávat jen drobty, zbytky, těch dvanáct košů, to je třeba to oddlužení, či potravinová pomoc, i když pro záchranu mnohých konkrétních lidských životů to mnohdy stačí. Je třeba začít vážně uvažovat i o tom, připustit nejchudší země do světového obchodu, aby nemusely žít jen z milodarů, ale mohly důstojně rozvíjet své hospodářství.

Ježíš říká: "Já jsem chléb života". Je to v něčem až nepříjemná, nepohodlná pravda. Chceme-li se neminout s opravdovým smyslem života, chceme-li v odpovědnosti usilovat o udržitelnost života a ne jen krátkodeše drancovat, jak vidíme v současném sporu o další barbarskou těžbu uhlí kousek od nás, chceme-li být bratry našim chudým příbuzným a ne připravovat situaci, že si v hněvu a násilí přijdou pro naše bohatství -- chceme-li toto všechno, pak se musíme změnit. Bible tomu říká činit pokání. Musíme se přestat orientovat jen na požitkářství a přepych a musíme zasednout spolu s těmi hladovějšímu ke společné Kristově hostině. A na závěr už jen citát z programu Aliančního týdne modliteb:

V prvé řadě je třeba posílit angažovanost církve a jednotlivých společenství k praktické a účinné pomoci chudým a potřebným v duchu evangelia, dále posílit kapacitu všech organizací i misijních děl tak, aby biblicky reagovaly na potřeby chudých a utlačených a prostředky nebyly promarněny. Nakonec bude třeba také prorocky promlouvat k vládám a mocným, aby se zastali práv chudých a pomohli potřebným a slabým.

Amen