Začínám mít opravdu obavy o duševní integritu V. Havla, když je v interview schopen říct tohle:

" Když se proti tomu u nás zdvihají hlasy, jsou to skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké hlasy, protože ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků totalitního státu a nikdo proti tomu nikdy neřekl ani hlásek."

Kdo jiný, než on by si měl pamatovat, že v době, kdy "ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků" se proti nim dost dobře žádné hlasy zvednout nemohly, resp. i když se zvedly, tak byly totalitní mocí zamlčeny a posléze umlčeny. Právě proto je mi blízký názor, že občané, kteří o úmyslu instalovat u nás radar diskutují, ať z té či oné strany, jen využívají svého demokratického práva, a hlasy, které je obviňují z nedůvěryhodnosti a pokrytectví právě tyto vlastnosti reprezentují. A je mi hrozně líto, že je mezi nimi i hlas člověka, o kterém jsem se domníval, že svoboda slova a názoru i demokracie jsou pro něj hodnotami nejvyššími.

Jak to, že V. Havel nepozvedl hlas proti onomu poslanci ODS, který zpochybnil veskrze demokratický institut referenda? Platí i pro něj "čí chleba jíš, toho píseň zpívej"? Je mi teď hrozně smutno, píše Antonín Konečný.