Dodnes je velmi těžké vytvořit chronologii událostí a změn, kterými EZLN prošlo za posledních pět či šest let. Je ale možné popsat EZLN a pozice, na kterých dnes stojí, a které tento vývoj odrážejí.

Historie EZLN

Zapatova armáda národního osvobození (EZLN) přišla do oblasti Chiapasu na konci 90. let s cílem připravit svržení režimu a převzetí vlády lidem. Pozornosti se jí však dostalo teprve v roce 1994, když 1. ledna (v den kdy měla vstoupit v platnost Severoamerická dohoda o zóně volného obchodu NAFTA) zaútočila na města San Cristobal de las Casas, Las Margitas, Altamirano a Ocosingo. EZLN uspořádala v okupovaných městech veřejné mítinky, dobyla místní kasárna odkud si odnesla zbraně a propustila vězně z regionálních vězení. Mexická armáda na tuto situaci reagovala brutálním útokem -- zapatisté byli z okupovaných měst vytlačeni a jejich základny v horách Los Altos byly vybombardovány. V únoru a březnu mexický prezident Carlos Salinas armádní akce -- bombardování a hromadné popravy odvolal a zahájil vyjednávání. EZLN požadovala vypsání regulérních voleb, pozemkovou reformu, zrušení NAFTA a zlepšení situace obyvatel Chiapasu. Institucionální revoluční strana (PRI) v čele se Salinasem tak široké požadavky odmítala a vyjednávání bylo ukončeno poté, co vládní méně než kompromisní návrh odmítla zapatistická vesnická shromáždění. K překonání této bezvýchodné situace EZLN svolala do Chiapasu Národní demokratický konvent, který měl sjednotit všechny protivládní síly. Přestože se konventu účastnilo několik tisíc lidí, žádné konkrétní politické projekty z něj nevzešly.

Navzdory politické bezradnosti se v letech 1994 -- 1995 podařilo zapatistům obsadit více než 90 tisíc hektarů půdy, vystěhovat velkostatkáře a zorganizovat nové vesnice na autonomistickém základě. Tyto komunity se střetávaly s mexickou armádou, která se nakonec pokusila o další velkou ofenzivu, při níž bylo mnoho zapatistických vesnic zničeno. I tato ofenziva byla po mohutných protestech po celém Mexiku odvolána.

Nová jednání o míru v roce 1995 nakonec vyústila v podepsání Dohody o právech a kultuře domorodých národů, kterou však PRI později odmítla převést do praxe. Stejně jako následující mírová jednání bylo i toto vládou využito k větší militarizaci východního Chiapasu pro boj proti povstalcům. EZLN proto přerušila jednání.

V roce 1996 uspořádalo EZLN Fórum za lidskost a proti neoliberalismu, kterého se v pralese Lacandon zúčastnilo 4000 delegátů. Na fóru byla vytvořena mezinárodní aktivistická síť podporující zapatisty a zároveň koordinující anti - neoliberální aktivity. Ve stejném roce se v Mexiku ustavila také nová guerillová skupina Revoluční lidová armáda (EPR, kterou EZLN odmítlo podpořit kvůli jejímu avantgardismu. Tímto odmítnutím se však EZLN znovu ocitla ve slepé uličce, protože sama nebyla schopna sama znovu zahájit ozbrojený boj. Jako pokus o vymanění se z této situace ustavila Zapatovu frontu národního osvobození (FZLN), která měla sloužit jako fórum pro občanskou společnost mimo Chiapas, ve skutečnosti však představovala politické křídlo EZLN. FZLN byla následně rozpolcena ambicemi levice v Mexico City a je nyní obecně považována za neúspěšnou.

V roce 1997 pochodovalo více než tisíc zapatistů (jeden z každé vesnice), k nimž se po cestě připojovali další sympatizanti hnutí z Chiapasu do Mexico City. Tam byl vyhlášeno Mírové národní povstání -- politický boj za požadavky indiánů, v němž měla hlavní úlohu hrát EZLN. V roce 1999 pak navštívilo 5000 zapatistů každou mexickou vesnici, aby v nich agitovali pro volební podporu pro práva domorodých indiánů a ozbrojené hnutí v Chiapasu. Tato agitace však měla spíše charakter nařízení EZLN.

Až dosud, navzdory blokádě, nebyla mexická armáda schopna zlomit sílu autonomních obcí. To je částečně způsobeno tím, že dosáhnout plné kontroly nad oblastí by v Chiapasu plném indiánských ozbrojenců znamenalo změnit jej v masový hrob a PRI si nechce koledovat o velkou mezinárodní pozornost. Druhým důvodem je, že většina vojáků mexické armády pochází z městských slumů a cítí k zapatistům spíše sympatie. Vedení armády proto nechce riskovat opakování situace, která nastala během prvních měsíců otevřené války v Chiapasu, kdy desertovala více než stovka vojáků. Jediným velkým útokem za poslední dobu tak zůstala ofenziva vůči autonomním komunitám Flores Magon, Tierra y Libertad a San Juan de Libertad v létě roku 1998.

Armáda však poměrně úspěšně proti zapatistům využívá paramilitární jednotky Mascara Rojo (Červené masky), jež jsou zodpovědné např. za masakr téměř padesáti zapatistů včetně žen a dětí ve vesnici Acteal v roce 1997. tyto akce paramilitares vládě zároveň slouží jako ospravedlnění zvyšování vojenské přítomnosti v Chiapasu pod záminkou, že armáda tam musí paramilitares kontrolovat.

Poslední vývoj v Chiapasu směřuje k propojení zapatistů s jinými skupinami v třídním střetu. V roce 1999 přijely do Chiapasu stovky stávkujících studentů z UNAM, největšího studentského hnutí od roku 1968. Po rozbití tohoto hnutí v roce 2000 se studenti, kteří chtěli uniknout vězení za zločin terorismu se zapatisty spojili. S EZLN navázali spojení také dělníci z nezávislých energetických odborů, kteří bojují proti privatizaci energetické sítě. Jejich hnutí zahrnuje více než dvě stě nezávislých odborových sekcí a dalších společenských organizací.

Ideologický profil EZLN

EZLN sice částečně navazuje na tradiční kulturu indiánů (zejména na tradici demokratického přijímání rozhodnutí všemi členy komunity), dokázala se však silně politizovat a vyhnout se tak charakteristickým chybám rolnických hnutí. Zapatisté byli partikulárně ovlivněni rovněž katolickou církví a teorií o politicky aktivní církvi. Tato "osvobozující teologie" měla pozitivní vliv na bojovnost hnutí, zároveň však zpomalila jeho teoretické úsilí.

Druhým ideologickým zdrojem zapatistu byla neomaoistická organizace Síly národního osvobození (FLN), předchůdkyně EZLN. Ovlivněna kubánskou revolucí, prosazovala ozbrojený boj napříč společností, zároveň však zdůrazňovala nutnost participovat na aktivitách organizovaných zdola. Od FLN zapatisté rovněž převzali model hierarchicky organizované armády. Politické kádry mají podle tohoto modelu působit uvnitř armády, aby mohli šířit politickou linii organizace a jejího vedení mezi bojovníky i nebojovníky.

Zapatistická organizace

V Chiapasu je více než tisíc povstaleckých komunit, každá o 300 až 400 lidech. Vztah EZLN a těchto komunit je vyjádřen hesly "Všechno pro všechny, nic pro nás!" a "Velící poslouchají" Vesnice netvoří základnu pro podporu guerilly, ale spíše naopak. Guerilla podporuje soběstačnost vesnic.

Tyto vesnice jsou federovány do 32 autonomních oblastí. Proces přijímání rozhodnutí je jednoduchý: místní rozhodnutí jsou přijímána na místní úrovni, důležitá politická rozhodnutí jsou přijímána na oblastní úrovni. Delegáti ze všech vesnic se schází na shromážděních, která trvají tak dlouho, dokud není dosaženo kompromisu. Mimo to existuje ještě pět Aguascalientes, kulturních center, které jsou místy určenými pro tato shromáždění, ale také pro kulturní a sportovní aktivity. V případě potřeby slouží také jako kasárna.

Armáda je hierarchicky organizovaná, používá také vojenské hodnosti, nepoužívá však tresty. Zároveň se nepotýká s problémem nekázně. Členem armády se může stát každý, žena i muž, na věku nezáleží.

Ačkoli jinak státní legislativu spíše odmítá, EZLN vymyslela a do praxe převedla řadu "revolučních zákonů", které se většinou týkají organizace ekonomiky a armády. Podle Aufheben však reprezentují také snahu učinit zapatistické hnutí vnitřně konzistentnějším. "Tyto zákony, navrženy po nekonečných debatách a diskuzích, jsou pokusem indiánů obdařit svůj boj pocitem trvalosti, jsou způsobem jak říci: Nevrátíme se." EZLN vydala také zákaz alkoholu, který byl místními velkostatkáři používán jako důkladná zbraň sociální kontroly. V některých zapatistických vesnicích existují jinak zrušené soudy a vězení, do nichž může být uživatel alkoholu odsouzen na jednu noc

Důležitým prvkem zapatistické organizace je postavení žen, které EZLN změnila z původního otrockého závazku vůči vesnici a rodině na rovnoprávné. Ženy si mohou zvolit roli bojovnice nebo členky vesnické rodiny. Aufheben však upozorňují, že jisté gendrové stereotypy převládají i v Chiapasu. Problematické je např. postavení těhotné ženy, která je odsunuta z centra veřejného (a vojenského) života do ústraní.

Nová strategie a společenská organizace EZLN

EZLN stanovilo svou novou strategii v sérii prohlášení publikovaných v roce 2003. Hlavními body této strategie jsou odpor a povstání. EZLN deklaruje pozastavení všech kontaktů s vládou a politickými stranami, odmítá dále vyjednávat a účastnit se voleb. Podle představitelů EZLN jsou právě odpor a povstání jedinou cestou, která ještě zbývá. "Naším bojem, odporem a povstáním chceme podpořit daleko větší boj proti neoliberalismu a smtící globalizaci, která ohrožuje celé lidstvo."

Nová politická struktura

Prohlášení z roku 2003 navrhla, s ohledem na zhodnocení minulého procesu ustavování autonomie, také nové politické uspořádání autonomních oblastí Chiapasu. Aguascalientes - politická a kuturní centra v La Realidad, Oventik, La Garrucha, Morelia a Roberto Barrios byly přetransformovány na Caracoles. Tyto Caracoles jsou na rozdíl od Aguascalientes sídly permanentích politických orgánů. V každém z nich je Parlament dobré vlády (Casa de la Junta de Buen Gobierno), který je tvořen jedním nebo dvěma delegáty z každé autonomní oblasti. Úlohou těchto parlamentů je působit proti nerovnoměrnému vývoji v autonomních oblastech a komunitách, dělat prostředníky v konfliktech, bdít nad realizací projektů a komunitních úkolů a kontrolovat dodržování zákonů, zprostředkovávat kontakt s mezinárodním solidárním hnutím, v případě potřeby přerozdělovat prostředky a distribuovat zisk ze zapatistické ekonomiky.

Nové pojetí armády

Zapatisté se nyní rozhodli zvýšit počet lidí, kteří se aktivně účastní práce armády. Ta má nyní vymezeny také nové funkce. Mimo ochrany komunit proti armádě, paramilitares či jiným útokům vlády, v nichž má zaujímat pouze obranné stanovisko, může být povolána také členy parlamentu. Armáda zároveň nemá plnit funkci policie nebo tajné služby.

Závěr

Nové pojetí společenské struktury a armády na EZLN ovládaném území Chiapasu odráží především fakt, že jde o izolované území s omezenými zdroji. Jeho částečná samostatnost je založena pouze na skutečnosti, že jeho hospodářství je na zaostalé úrovni.

Izolovanost regionu se projevila také v nově přijatých společenských pravidlech. Ačkoli v rétorice internacionální, v praxi musí EZLN uplatňovat politiku vytváření svobodné zóny v izolované oblasti, což ji nutí přijímat opatření, která tuto svobodu mnohdy omezují, vytvářet permanentní struktury, které mají nahrazovat spontaneitu rozhodování.

Ačkoli si Chiapas zatím udržuje řadu principů svobodné, neautoritářské společnosti, uvádí do praxe také zcela opačné principy. Řešením této situace však neleží ve vytváření dalších mezinárodních sítí solidarity, ale ve spojení s autentickým dělnickým hnutím Mexika.

Bibliografie:

• Pečínka, P.: Od Guevary k zapatistům.Brno 1998
• Aufheben, London, č.9/2000. A Commune in Chiapas?
• www.ciepac.org