Přijď, Pane, přijď...
Já volám přijď
já mlčím přijď
já pláču přijď
Já prosím Tebe
srdcem svým
já prosím Tebe
svou bolestí
Víc nemohu Ti dát
víc nemám nic
víc nejsem nic
víc neumím...

Prosím Tě, Pane,
rukama Mariinýma
rukama Tvojí matky,
prosím Tě přijď,
přijď už, Pane...

Prosím Tě slzami
těch, kteří nemohli neplakat
prosím Tě touhou
až k smrti po Tobě toužících
prosím Tě láskou
těch, kdo milovali
a tedy nebyli nikdy nikdy pochopeni
Prosím Tě láskou těch,
kdo neuměli nenávidět
Prosím Tě očima
Jakuba Demla
Františka Bílka
Julia Zeyera
očima obrácenýma k Tobě
jen k Tobě
Prosím Tě důvěřivým smíchem dětí
Prosím Tě modlitbami
Matky Terezy
modlitbami stařenek
v domovech důchodců
Prosím Tě večerní únavou matek...

Prosím Tě touhou Marxe a Lenina
touhou po bratrské společnosti
touhou po lidštějším, krásnějším světě
touhou tisíckráte ztroskotanou
oplivanou a pošlapanou
a přeci vždy znovu se objevivší
touhou věčně živou
nepochopenou
a nenaplněnou...

Prosím Tě utrpením
těch, kteří nenávidí,
prosím Tě strašlivou
chudobou bohatých,
prosím Tě pyramidami a mrakodrapy
hrůznými krví a hladem tisíců,
prosím Tě světem,
z nějž vyprchává láska,
prosím Tě, Pane můj,
prosím Tě,
přijď... Amen.

do Britských listů zaslala autorka