7. 2. 2005
Význam médií a nových informačních a komunikačních technologií při utváření znalostní a informační společnostiReferát připravený pro konferenci Proměny pedagogiky, Praha 3 - 4. 2. 2005
Utváření informační společnosti tvoří souběh spontánních (computerizace společnosti prostřednictvím osvojování kompetencí počítačové gramotnosti a disponibility počítačové techniky) a plánovaných procesů (např. projekt e Europe, digitalizace elektronického vysílání apod.). Utváření informační společnosti je syceno značným podílem spontánních procesů, zatímco "učící se - znalostní společnost" je projektem, jehož realizace je řízena. |
Společnost je živý, dynamický systém, který permanentně obnovuje rovnováhu, neustále narušovanou vývojem jednotlivých subsystémů. Utváření informační a "učící se" společnosti znamená transformaci společnosti v jejím celku a v jednotlivých subsystémech. Dílčí společenské procesy a transformace subsystémů mají vlastní temporalitu, odpovídající podstatě těchto procesů. Vývoj ve společnosti proto probíhá nerovnoměrně, některé oblasti se opožďují a brzdí celkovou dynamiku přechodu na informační a znalostní společnost. Z hlediska transformace společnosti k novému typu společnosti nejsou všechny subsystémy a jejich vývoj stejně významné. Ve společnosti existuje jakési krystalizační jádro nového typu společnosti a vzdálenost subsystémů od tohoto krystalizačního jádra přímo úměrně určuje jejich význam v novém uspořádání společnosti. Co tvoří krystalizační jádro, které lze charakterizovat jako zárodek budoucí společnosti v lůně současné společnosti? Jedná se o:
Obecně lze říci, že krystalizační jádro nové společnosti se nachází v průniku oblastí a procesů, tvořících informatizaci společnosti a procesů směřujících k znalostní - učící se společnosti. Jedná se tedy hlavně o e-learning a další formy nesoucí nové informace a vzdělávání prostřednictvím médií a nových technologií. Průsečík souběžných procesů utváření informační a znalostní společnosti je ve využívání médií a nových technologií pro vzdělávání a jejich začleňování do vytvářeného systému celoživotního vzdělávání, přičemž jsou jiné jejich funkce v počátečním vzdělání (od základního do vysokoškolského stupně) a v dalším vzdělávání. Jaká je reálná a aktuální situace v implementaci a využívání nových technologií v utváření znalostní společnosti? Touto problematikou se zabývá grant MPSV ČR "Vliv computerizace na edukační procesy a na osobnost člověka v informační společnosti". Doposud byl v rámci grantu proveden expertní výzkum a předvýzkum pro celostátní reprezentativní šetření. Cílem předvýzkumu bylo při rozsahu výběrového souboru 400 respondentů především ověření instrumentu, ale nezanedbatelný je také jeho heuristický význam. Základním pojmem ve využívání nových technologií ve vzdělávání je e-learning. V definování e-learningu je i mezi odborníky velká diverzita. Jeho vymezení se pohybuje od nejširšího vymezení jako jakékoliv využití nových technologií pro vzdělávání až po pregnatně úzké, které definuje e-learning jako vzdělávání se pomocí interaktivních multimediálních vzdělávacích programů se závěrečným testováním získaných znalostí a s hodnotícím certifikátem. Pojem e-learning patří v oblasti nových technologií k nejfrekventovanějším, proto ani není zaveden, podobně jako u některých dalších digitálních pojmů, český ekvivalent. Dalo by se proto očekávat, že v české společnosti bude jasná přinejmenším jeho konotace a využívání e-learningu bude běžné. Předvýzkum překvapivě ukázal velmi malou znalost toho, co vlastně e-learnig znamená. Ještě menší informovanost je o e-learningových programech. Využívání e-learningu se pak v podílu z populace dokonce blíží nule. Velmi nízké znalosti jsou u lidí pracujících s počítačem s dosaženým vysokoškolským vzděláním. U lidí se vzděláním nižším se znalost, informovanost a využívání e-learningu téměř nevyskytuje. E-learning je zásadní inovací a společnost si musí nejdříve v procesu komputerizace osvojit jeho technologickou základnu. Tento proces probíhá teprve několik let a lze proto očekávat, že se e-learnig postupně stane základním prvkem vzdělávacího systému. Jinak je však tomu se vzdělávacími pořady elektronických médií. Rozhlas i televize mají mnohaletou tradici vzdělávacích pořadů. I tato média jsou podle výsledků předvýzkumu vnímaná svými diváky a posluchači z hlediska jejich vzdělání jako okrajová instituce. Mezi vzdělávacími rozhlasovými pořady jsou uváděny především pořady, které přežily transformaci na komerční bulvární médium (a to i u veřejnoprávního) z osmdesátých let. Zvláště v rozhlase probíhající komercionalizace a bulvarizace vytěsňuje jeho kultivační a vzdělávací funkci. Vzdělávací funkci elektronických médií nejlépe naplňuje ČT2. Respondenti také hodnotili pozitivní a negativní stránky e-learningu. Mezi klady patří možnost volby času, kdy jedinec rozhoduje, kdy se bude vzdělávat podle vlastních časových možností a psychické kondice pro tuto náročnou činnost. Druhou výraznou předností je možnost volby tempa a vracení se při nepochopení určitého bloku tématu, případně diagnostika vlastních znalostí pomocí testu. Za hlavní negativum je považována absence učitele a možnosti dialogu s ním. Dokonce je však jako nedostatek uváděna také absence spolužáků-kolegů. Zde se promítá sociabilita do procesu poznávání a vzdělávání. Tento faktor je využíván i ve vědě jako synergický efekt např. při "brainstormingu". Poznatky z předvýzkumu, které budou zpřesněny a kvantifikovány výzkumem jsou významné pro didaktiku e-learningu a vytváření kompletnějších vzdělávacích metod, využívajících předností vzdělávání pomocí výpočetní techniky i vzdělávání s pomocí učitele a skupinového efektu. Internet však přináší do vzdělávání nejen pozitiva, ale i problémy, které jsou nastavovány před pedagogiku k řešení. Každý současný učitel již asi rozpoznal u svých žáků sestavování seminárních a dalších prací s pomocí počítače. Hlavní problém je zde v tom, že není naplněn původní cíl seminární práce, kultivace myšlení a rozvoj dovedností při řešení teoretického problému. Někteří studenti dokáží sestavit slušnou seminární práci, aniž by pořádně věděli o čem psali a byli schopni o věci diskutovat. Tento trend je již patrný i u doktorandských a habilitačních prací. Hrozí nebezpečí, že po zoon politicon Aristotela a homo economicus a homo sociologicus R. Dahrendorfa vznikne člověk, který dokáže bleskově zjistit jakékoliv informace, ale nebude schopen tvořivého myšlení. Žijeme v době, kdy je na místě si uvědomit nesamozřejmost bytí. Nesamozřejmá je naše současnost, tím spíše budoucnost. Naše současnost v sobě nese možnost řady možných budoucností, je na nás, jakou alternativu budoucnosti budeme svým myšlením a aktivitami ze současnosti do budoucnosti vyvádět. V hrubých rysech existuje vize informační a znalostní společnosti, existuje však dosti velký počet stupňů volnosti při tlaku současnosti a při realizaci těchto vizi pro pozitivní utváření budoucnosti. Čím je aktivita blíže krystalizačnímu jádru nového typu společnosti, tím je tato aktivita pro budoucnost závažnější. Tímto krystalizačním jádrem je vzdělávání a kultivace člověka, kultivovaná a kompetentní interiorizace a implementace nových technologií a syntéza lidské kreativity a možností informačních technologií a využití nového typu kreativity, zmnožené novými technologiemi, do všech oblastí života společnosti a člověka. Jako příklad uveďme nový typ formy pracovní aktivity, který se v technologicky vyspělých společnostech objevuje již od osmdesátých let, tehdy pod používaným pojmem electronic cottige, nyní jako e-work, tele-work. Informační společnost znamená posun od hmoty a surovin k informacím. Tedy také význam práce se posouvá od práce s hmotou a surovinou k práci s informacemi, přičemž i sám člověk nabývá na významu jako nositel a zpracovatel informací. Vedle reálného světa a spojení lidského společenství v přirozeném světě vzniká virtuální svět -- kyberprostor, v němž na rozdíl od přirozeného světa existuje spojení lidí, které je zcela nezávislé na časoprostoru přirozeného světa. Pokud člověk pracuje s informacemi a produkuje informace, či digitalizovatelné produkty, jeho pozice a pohyb v přirozeném světě ztrácí na významu a naopak roste význam jeho pozice ve virtuálním světě. Již dnes se říká, že kdo není na internetu (elektronická adresa, webová stránka) jako by neexistoval. V tomto vznikajícím světě v řadě profesí nejenže docházka do zaměstnání je irelevantní, ale stává se přímo kontraproduktivní. V řadě zemí je jako kritérium progresivnosti uváděn podíl ekonomicky aktivních, pracujících v režimu e-work. Česká republika je v tomto smyslu hodnocena jako zaostalá. E-working také napomáhá při řešení řady civilizačních problémů. Představme si, kdyby pouhých 30% ekonomicky aktivních lidí nedojíždělo do zaměstnání, ale pracovalo doma v režimu e-work. Při počtu např. 1 miliónu lidí to znamená, že vzroste časová disponibilita denně o 2 milióny hodin (přičemž i zbývající hodiny práce budou kvalitnější, protože lidé nebudou unaveni ranní dopravou do zaměstnání), zmizí ranní a odpolední dopravní špičky, klesne spotřeba pohonných hmot, hromadná doprava bude moci snížit svou kapacitu a zvýšit kulturu, ve městech se sníží emise a zlepší kvalita ovzduší. Tak jako industrializace vyvolala urbanizaci, migraci lidí z plošně víceméně homogenně rozložených sídel do velkých měst a městských aglomerací, s řadou doprovodných negativních jevů, tak informatizace umožňuje zpětný pohyb z velkých měst do bydlení v krajině a v sídlech venkovské typu. Informatizace také umožňuje dekoncentraci vzdělávání. Již dnes probíhají tak revoluční projekty s dopady na vzdělávání jako je digitalizace největších amerických knihoven. Knižní fond se tak do budoucna stane zadarmo přístupným každému jedinci Planety připojenému na internet. Samozřejmě, že nové trendy nevstupují do volného prostoru, ale do společnosti s po staletími utvářenými normami, stereotypy atd. Lze očekávat, že schopnost být nositelem inovace či inovaci přijímat má přirozené Gaussovo rozložení. Proto nové trendy narážejí na odpor, a to i na pracovištích, které by jako celek měly být nositeli těchto inovacích. Ještě dnes existují vedoucí vysokoškolských pracovišť, kteří nejsou schopni používat počítač ani pro nejprimitivnější úkony a v řízení vědecké práce je pro ně základním nástrojem kontrola docházky. Zatímco je i v české společnosti již běžné, že zaměstnanci jsou se svou firmou především ve virtuálním kontaktu, typ vedoucího z překonávaného období trpí nutkavou potřebou neustále mít fyzickou kontrolu nad zaměstnanci, přičemž, co tento zaměstnanec vyprodukuje, jaké jsou jeho pracovní výsledky, je pro něho nepodstatné a proto se tím ani nezabývá. Vstup nových technologií do procesu vzdělávání nemá jen pozitivní dopady, ale přináší řadu rizik a úskalí. Záleží na pedagogické vědě a na dalších společenských vědách, nakolik společnost se s riziky nových technologií ve vzdělávání vyrovná a naopak, nakolik využije potencialitu, kterou nová média ve vztahu ke vzdělávání obsahují. |