16. 5. 2005
Co je liberalismus?Liberalismus je dnes velmi frekventované slovo. Je to vlastně vládnoucí ideologie globalizace. Slovník cizích slov říká, že liberalismus je politické a ekonomické hnutí, směr zdůrazňující politickou a ekonomickou svobodu, omezení státního vlivu a hlavně ochranu soukromého majetku. Liberální propaganda ve sdělovacích prostředcích i ve školách občana poučí, že má sledovat vlastní cíle bez ohledu na morální předsudky. Liberální řád zakládá své vlastní sebezdůvodnění -- "jsem to, co mám". Tato eticky nepřijatelná teze je do značné míry pravdivá: v kapitalistické společnosti "nemít" může znamenat "nebýt". |
Od této pravdy je pak kousek k měšťáckému vidění, že mít více znamená být více. Liberalismus je výchova člověka k sobectví, ovládání a zneužívání druhých k podpoře vlastních sobeckých zájmů. Tato ideologie ale funguje. Funguje za aktivní pomoci oficiálních ideologů-novinářů a u nás i ideologů-umělců a v rámci ekonomických možností je dokonce relativně stabilní. Jenže liberální egoista chce všechno pro sebe, je tím víc, čím větší část celku má v osobním vlastnictví. Musí tudíž chovat nepřátelské city vůči druhým -- svým zákazníkům, které chce podvádět, svým konkurentům, které chce zničit, svým dělníkům, které chce vykořisťovat. Nemůže být nikdy uspokojen, "musí závidět těm, kdo mají více, a bát se těch, kdo mají méně". Kapitalismus, ovládaný liberalisty, je dnes světovládným systémem, vyvrcholení ekonomického vývoje v lidských dějinách. Dokonce je to konec historie jak říká guru liberálů profesor Fukuyama. A vedoucí stát kapitalismu jsou Spojené státy. Americký deník New York Times ve svém průzkumu dospívá k názoru, že u Američanů triumfuje pocit naděje, že jednoho dne zbohatnou, tak se musejí chovat už nyní jako bohatí, nikoliv jako chudí lidé. Lidé hlasují na základě svých aspirací. Výmluvný byl průzkum z roku 2000, který se ptal Američanů, zda patří do kategorie nejbohatšího 1 procenta Američanů. 19 procent Američanů odpovědělo, že ano a dalších 20 procent konstatovalo, že očekávají, že jednoho dne do té kategorie budou patřit. Takže rázem se 39 procent Američanů považuje za nesmírně bohaté anebo za - potenciálně - nesmírně bohaté. Nikdo z Američanů není ve skutečnosti chudý, většina Američanů jen "ještě není bohatá". Vlivem propagandy si lidé neuvědomují, že je Amerika zemí, kde jsou lidi tragicky a trvale rozděleni podle toho, kolik vydělávají. Peníze jsou alfou i omegou života každého Američana. "USA se vydaly po stopách hitlerovského Německa," napsal 26. září 2001 do ruského listu Literaturnaja gazeta někdejší známý sovětský disident Alexander Zinovjev. A to ještě nevěděl, co přijde. »Taková je dnes sociální skutečnost probíhající přeměny světa. Vyjasnila se také ideologie globálních agresorů, která je srovnatelná s ideologií fašismu a nacismu. Je to ideologie převahy západních lidí nad ostatními národy planety. Poslední jsou považováni za podlidi. Ale nejsou to jen lidi jiných národů. I chudí lidé vlastního národa jsou untermänsch". Tolik bývalý disident. Co vlastně byla ideologie nacismu? Nacismus byl založen na teorii nadřazeného (německého) národa. Německý "herrenvolk" byl nadřazen nad ostatními "untermänsch". Taková teorie se nazývá rasistická. Německý národ byl vyvolený vládnout ostatním. Praktické uplatňování této ideologie muselo zákonitě skončit válkou. Snahou ovládnout a vykořisťovat druhé méněcenné národy. Vyvražďování obyvatelstva v okupovaných zemích byl prostředek zastrašení ke snadnějšímu ovládnutí. Vyvrcholení těchto snah byly koncentrační vyhlazovací tábory a nakonec plynové komory. Existuje tedy nějaký rozdíl mezi nacismem a liberalismem? Ano, liberalismus není rasistický. Liberál rozlišuje jen majetné a nemajetné. Ti druzí jsou untermänsch. Liberál dělá všechno proto, aby bohatí byli ještě bohatší a tím pádem budou chudí ještě chudší. Ochrana a zachování majetku získaného jakýmkoli způsobem je jejich prioritou. Můžeme to vidět na "starosti" našich poslanců aby se neuzákonilo majetkové přiznání aby se nikdy nezjistilo, jak v naší privatizaci někteří lidé nabývali majetek. Propaganda je v demokracii tím, čím je v totalitním státě obušek. To je moudré a dobré, protože zmatené stádo nechápe obecný zájem. Právo na práci a spravedlivou odměnu je sprosté slovo, které musí zmizet. Proto ani není v nové ústavě Evropské unie. Moderní průmyslová společnost začíná mít problémy. Armáda nezaměstnaných se každým rokem rozšiřuje. Ve všech zemích přibývá lidí, kteří nejsou schopni již mnoho let najít práci. Stoupající produktivita vyrábí kromě zboží další nezaměstnané. Ti nemají prostředky, aby mohli kupovat zboží, které vyrábí stále menší množství lidí. To nutí k omezování výroby a dalšímu propouštění. To všechno roztáčí kolotoč nezaměstnanosti, ze kterého nelze vyskočit. Má tato situace řešení? Jak dlouho bude trvat než někdo řekne : zabíjejte chudé!! Samozřejmě ne všechny a ne najednou. Musí jich zůstat dost na práci. Ale je potřeba je zabíjet postupně, po částech. Ti, co přežijí každé další kolo "selekce", budou doufat, že se zachrání i v dalším kole. Když budou kvůli tomu muset makat jako diví, tak to udělají. Naděje udělá z chudých neúspěšné. Chudí mají hloupou tendenci se bouřit, neúspěšní jsou moudřejší (a užitečnější), chtějí se stát úspěšnými. I kdyby jen úspěšnějšími slouhy. Ani liberálové stejně jako fašisté nejsou lidumilové. Zatím nevraždí své chudé nepřátele. Za prvé je potřebují, za druhé ještě na to není připravená doba. Proto je zabíjejí jen psychologicky. Skutečně, zabíjejte chudé, přesvědčete je, že jsou jen neúspěšní. Jednou by se mohlo stát, že se začnou nepříjemně ptát "proč". Proč jsou chudí. Začne je štvát svět, ve kterém slovo trh přemění i hromadnou vraždu za následek nesolventnosti, ve kterém je život zboží jako každé jiné. Ve kterém je utrpení jen osobním neúspěchem. Netvrdím, že je správné chudé zabíjet -- je to efektivní. A efektivita je modla moderní doby. Liberální teorie tvrdí, že pouze malá elita, intelektuální společenství, může chápat obecné zájmy, to, oč nám všem jde, a že tyto věci "široká veřejnost nechápe". Tento názor existuje stovky let. Ve skutečnosti má blízkou podobnost k leninské koncepci, že avantgarda revolučních intelektuálů převezme státní moc, využívajíc lidovou revoluci jako sílu, která je přivede k státní moci, a poté povede tupé masy směrem k budoucnosti, kterou si sami nejsou schopni ani představit. Liberální demokratická teorie a marxismus-leninismus mají k sobě společnými ideologickými předpoklady velmi blízko. To je jedním z důvodů, proč některým lidem u nás po sametové revoluci bylo tak lehké přejít od komunistů do nových liberálních stran, aniž by měli pocit výraznější změny. Jde jen o to odhadnout, kde momentálně leží moc. Možná přijde lidová revoluce, a měli bychom se dostat ke státní moci; a možná, že nebude, a v tom případě budeme pracovat pro ty, kdo mají skutečnou moc -- pro společenství byznysu. Ale budeme dělat totéž: povedeme tupé masy směrem ke světu, který nedokážou samy pochopit. Jestliže se tito lidé pokoušejí účastnit řízení svých vlastních záležitostí, způsobují pouze obtíže. Tudíž potřebujeme něco, abychom zkrotili tu masu nespokojených. Proto máme média a PR agentury. Politikům to musí poskytnout přijatelný pocit reality, ačkoliv i jim musí vštěpovat správné přesvědčení. Musíme si uvědomit, že to souvisí s otázkou, jak se tito lidé mají dostat do pozice, kde mají právo rozhodovat. Dělají to přirozeně tak, že slouží lidem, kteří mají skutečnou moc. Lidé se skutečnou mocí, to jsou ti, kteří vlastní společnost, což je velice úzká skupina. Jestliže přijde někdo z třídy odborníků a řekne, mohu sloužit vašim zájmům, stane se součástí řídicí skupiny. A k tomu slouží PUBLIC RELATIONS. Průkopníkem průmyslu public relations, neboli "práce s veřejností", jsou Spojené státy. Cílem je "ovládat veřejné mínění", jak o tom hovoří sami jejich šéfové. Práce s veřejností je obrovský průmysl. Každoročně se do něj vynakládá něco kolem miliardy dolarů. Po celou tu dobu bylo jeho cílem ovládat veřejné mínění. Koneckonců společenství byznysu kontroluje média a má k dispozici značné prostředky. Problémem bylo, že lidé začínali mít možnost se organizovat. Lidé mají být atomizováni, izolováni a rozděleni. Nesmějí se organizovat, protože potom by se mohli stát něčím víc než diváky. Mohli by se stát účastníky, kdyby se mnoho lidí s omezenými prostředky spojilo, aby vstoupili do politické arény. To je celý smysl dobré propagandy. Potřebujete vymyslet slogan, proti kterému nikdo nebude, a každý bude pro, protože nikdo nebude vědět, co znamená, protože to neznamená nic, ale jeho rozhodující hodnota je v tom, že odvrací vaši pozornost od otázky, která něco znamená: To všechno je velmi účinné. Funguje to dobře dodnes. A je to také důkladně vymyšleno. Lidé v public relations průmyslu to nedělají pro zábavu. Tvrdě pracují. Snaží se vštěpovat lidem správné hodnoty. Mají dokonce koncepci toho, jaká by měla být demokracie: měl by to být systém, v němž je třída odborníků školena, aby pracovala ve službách pánů, lidí, kteří vlastní společnost. Zbytku obyvatelstva by měla být odepřena jakákoliv forma organizace, protože organizace jen způsobuje potíže. Měli by sedět u televize a přijímat sdělení, že jedinou hodnotou v životě je mít více spotřebních předmětů nebo žít jako ta bohatá středostavovská rodina, na kterou se dívají, a vyznávat krásné hodnoty jako harmonii a amerikanismus. V životě o nic víc nejde. Můžete si třeba myslet, že v životě jde o něco jiného, ale protože se díváte sami na tu obrazovku, řeknete si, že jste asi šílení, protože tam se přece nic jiného neděje. A protože není povolena organizace - to je absolutně klíčové - nikdy nebudete moci zjistit, zda jste opravdu šílení, a přijmete to za pravdu, protože je to tak samozřejmé.Lidé, kteří jsou schopni být výrobci konsensu, jsou ti, kteří mají prostředky a moc toho dosáhnout - to jsou ti, pro které pracujete. "Každý, kdo dělá něco pro chudý, je zabit" řekla vedoucí volebního týmu Roberta Kennedyho po atentátu. Tuto větu jsme slyšeli v americkém seriálu Politické vraždy. Lidé by měli velmi pozorně sledovat americké seriály. Po vraždách Kennedyů , Martina Lutera Kinga a dalších je to zajímavý postřeh. Novému presidentu Bushovi něco takového nehrozí. Jen za poslední roky, kdy byl ve funkci George Bush, překročily hranici chudoby v USA další tři miliony dětí, rychle se zvyšuje nezaměstnanost a zadluženost. Reálné mzdy většiny obyvatel jsou opět na úrovni, kde byly přibližně koncem 50. let - a nikdo s tím nic nedělá Otázka je daleko širší. Zní, zda chceme žít ve svobodné společnosti, nebo jestli chceme žít v něčem, co se fakticky rovná dobrovolné totalitě, kde je zmatené stádo marginalizováno, jeho pozornost je zaměřována jiným směrem, je zastrašováno. Vykřikuje vlastenecká hesla, bojí se o život a se směsí úcty a bázně vzhlíží k vůdci, který je zachránil před katastrofou, a kde vzdělaní lidé srážejí paty, opakují hesla, která si myslí, že by měli opakovat, kde se stav domácí společnosti zhoršuje a namlouváme si, že druzí nám budou vděčni za to, že rozdrtíme svět. Takové jsou alternativy. Z těchto alternativ si můžete vybrat. Odpověď je do značné míry v rukou lidí jako vy a já. Světový terorismus vznikl jako odpor proti tomuto procesu. Člověk není dokonalý -- ale DOKONALOST ČLOVĚKA MUSÍ ZŮSTAT IDEÁLEM, CÍLEM, SMYSLEM POLITIKY. Mravnost není směnný obchod -- mravnost je vznešený dar. Liberalismus je výchova člověka k sobectví, ovládání a zneužívání druhých k podpoře vlastních sobeckých zájmů. Autor přiznává, že všechny myšlenky v článku nejsou jeho původní. Jejich kompilace však, podle jeho názoru, dodala důraz a nový smysl. |
Liberalismus | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
16. 5. 2005 | Co je liberalismus? | Josef Vít |