REACH představuje pro Evropskou unii důležitý krok směrem k novému přístupu k regulaci chemických látek, protože výrobci a dovozci chemických látek budou muset doložit některé informace o vlastnostech chemikálií. REACH také nastavuje mechanismus náhrady těch perzistentních a bioakumulativních látek, za které jsou dostupné bezpečnější alternativy. Další pozitivem REACH je to, že umožní veřejnosti požadovat jisté informace o přítomnosti některých nebezpečných chemických látek ve výrobcích.

Zmrzačení REACH ze strany průmyslových lobbyistů se projevuje "mezerami", které např. umožní nadále ve výrobě a ve spotřebním zboží používat i chemické látky, které způsobují rakovinu, vrozené vývojové vady nebo které jsou reprotoxické. Další "dírou" v REACH propadnou desítky tisíc chemických látek dovážených a vyráběných v množství do 10 tun ročně. Asi pro 60% chemikálií spadajících do REACH tak i nadále nebudou dostupné podstatné informace o jejich (ne)bezpečnosti. REACH tedy bohužel ponechá na trhu i nadále mnoho chemických látek, jejichž vlastností nejsou známy.

Klíčovým požadavkem evropského sdružení lékařů, skupin pro ochranu životního prostředí a práv spotřebitelů, odborů i mnohých progresivních firem byla povinná náhrady nejnebezpečnějších chemických látek, za které je dostupná náhrada. Europoslanci však ustoupili tlaku lobujících chemických výrobců, a proto u řady nejnebezpečnějších chemikálií bude pro jejich další výrobu a užívání postačovat prohlášení jejich výrobců či dovozců, že jsou schopni rizika látek "adekvátně kontrolovat". A to i v případě, že je za látky dostupná bezpečnější náhrada. REACH dokonce postrádá záruku, že budou ve všech případech vzaty v potaz informace o bezpečných náhradách nejnebezpečnějších chemikálií od třetích stran (tedy kromě výrobce a orgánů EU).

Smutnou zkušeností je, že na mrzačení chemické politiky EU se aktivně podíleli někteří čeští europoslanci, české Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale hlavně Svaz chemického průmyslu (SCHP). Ten patřil společně s německým, britským a polským chemickým průmyslem k vůbec nejagresivnějším a nejbrutálnějším bojovníkům proti REACH.

Zatímco ropácký postoj MŽP ČR, vedeného postupně ministry Ambrozkem a Kalašem bylo nepříjemným překvapením, ropácká politika Svazu chemického průmyslu nebyla překvapivá ani v nejmenším vzhledem k tomu, že v jeho čele stojí právě jeden z už oficiálně oceněných Ropaků roku - Pavel Švarc. Ten se do funkce prezidenta SCHP dostal, ačkoli je veřejnosti dobře znám zejména z doby svého působení ve funkci předsedy představenstva Spolany Neratovice během jejího zaplavení v srpnu 2002. Následně byl Pavel Švarc zvolen Ropákem roku 2002, a to mimo jiné za zodpovědnost při únicích toxických látek ze Spolany během povodní i mimo ně, za neposkytování informací souvisejících s kontaminací Spolany a jejího okolí veřejnosti, respektive za pozdní a neúplné informování o únicích chemických látek v průběhu opakovaných chlorových havárií a v době po zaplavení Spolany povodní atd.

autor byl zaměstnancem Greenpeace, dnes je "odborným konzultantem v oblasti ekologických a zdravotních rizik", členem Mezirezortní komise chemické bezpečnosti

Poznámka redakce: Ekologické sdružení Děti Země se muselo omluvit bývalému šéfu společnosti Unipetrol Pavlu Švarcovi za tvrzení, jimiž odůvodnilo udělení ceny Ropák roku 2002. Rozhodl tak v listopadu 2006 Vrchní soud v Olomouci, který zamítl odvolání ekologického sdružení a potvrdil dřívější rozhodnutí brněnského krajského soudu.

podrobnosti - ČTK: Ropák se vzepřel, ropák vyhrál ZDE