Dokument, jehož faksimile vám přinášíme, podepsal za českou stranu v Londýně 18. července 1941 ministr zahraničí Československé republiky Jan Masaryk a za sovětskou stranu mimořádný velvyslanec SSSR v Británii Ivan Michajlovič Majskij. 8. prosinec 1941 je pak datum, kdy se formálně začala organizovat v Buzuluku první samostatná československá jednotka na území Sovětského svazu. Na zveřejněnou výzvu v rozhlase a v novinách se začali sjíždět ze všech konců ti, kteří se hlásili k české a slovenské národnosti, popřípadě měli československé státní občanství, jakož i z Podkarpatské Rusi, nebo židé, nebo i Němci - antifašisté.

(Většina příslušníků československých jednotek v Rusku byli židé a byli na základě těchto dohod propuštěni ze Stalinových koncentračních táborů, kam byli posláni jako nebezpeční cizinci hned po přechodu hranic z bývalého Československa do Ruska - mnozí potřebovali na to, aby se zotavili z hrůz Stalinových koncentračních táborů, řadu měsíců. Viz Erich Kulka, Židé v československé Svobodově armádě, 68 Publishers, Toronto, 1979).

V únoru 1942 začal Ludvík Svoboda organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. 15. července 1942 dosáhla jednotka plného početního stavu. 28. srpna 1942 se Ludvík Svoboda obrátil dopisem k vrchnímu veliteli Rudé armády Stalinovi, nabízí síly jednotky a žádá o nasazení na frontu: "V době, kdy Rudá armáda vede úporné a krvavé boje proti německo -- fašistickým útočníkům, všichni naši vojáci a velitelé jsou si vědomi toho, že nemohou a nesmějí zůstat stranou, a jsou pevně rozhodnuti zúčastnit se co nejdříve aktivně boje bok po boku s chrabrou Rudou armádou."

27. ledna 1943 prapor slavnostně obdržel bojové zástavy, které mu předal tehdejší velitel vojenské mise plk. Heliodor Píka. 30. ledna 1943 bezmála tisíc československých vojáků opustilo Buzuluk a odjelo směrem na západ, na frontu, do prostoru Charkova. Ta cesta skončila pro mnohé smrtí v boji u Sokolova, na Dukle, či jinde. Pro některé živé pak skončila v Holešově na Moravě, pro jiné až v Praze. 8. květen 1945 - den všeobecné kapitulace hitlerovských vojsk, 9. květen 1945 - osvobození Prahy předsunutými jednotkami 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva , 17. květen 1945 - slavnostní pochod československé jednotky Prahou. Konec války.

Osvobození Československa v roce 1945 a konec II. světové války TÉMA BL