Jediný, kdo by mohl vyhrát proti Ortegovi, je kandidát koaličního uskupení Nikaragujské liberální aliance (ALN), zámožný bankéř Eduardo Montealegre (51).

Ortega se narodil ve středostavovské rodině v La Libertad v okrese Chontales. Jeho rodiči byli aktivní v opozici vůči režimu Anastasia Somozy Debayle. V roce 1963 přišel studovat Středoamerickou univerzitu (University of Central America) v Managui a našel si zde rychle podzemní hnutí FSLN. V roce 1967 se stal vůdcem městské partyzánské skupiny FSLN , ale krátce nato byl zadržen pro bankovní loupež. Ve vězení zůstal až do roku 1974, kdy byl propuštěn výměnou za rukojmí, které držel FSLN. Poté navštívil Kubu, hlavní zdroj pomoci pro Sandinisty, a vrátil se ke své roli partyzánského vůdce. Když byl Somoza svrhnut sandinisty v červenci 1979, Ortega se stal členem pětičlenné Junty národní rekonstrukce, kterou založil sandinistický bojovník Moisés Hassan , romanopisec Sergio Ramírez Mercado , obchodník Alfonso Robelo Callejas , a manželka novináře Violeta Barrios de Chamorro, spojená s novinami La Prensa. FSLN začal ovládat juntu, Robelo a Chamorro odstoupili, a Ortega stal se fakto vůdcem země.

V listopadu 1984, Ortega vyvolal celonárodní volby; vyhrál presidentský úřad se 63% hlasů a začal vládnout 10. ledna 1985. Zatímco většina mezinárodních pozorovatelů deklarovala volby jako svobodné a dle pravidel, mnoho opozičních stran je bojkotovalo. Tento fakt byl odsouzen jako nečestný Reaganovou administrativou.

Při prezidentských volbách v roce 1990 , Ortega prohrál s Violetou Barrios de Chamorro , svou bývalou spolupracovnicí v juntě. Chamorrová byla podporována anti-Sandinistickou aliancí 14 stran, známou jako Národní opoziční unie (Union Nacional Opositora, UNO), nejistým spojenectvím, které sahalo. Od konzervativců a liberálů ke komunistům. Různé anti-sandinistické činnosti partyzánů známých jako Contras, podporované , vyzbrojované a cvičené tajnou službou USA, stejně jako obchodní embargo Spojených států velmi zmenšily Ortegovu popularita v těchto volbách. Ortega kandidoval znovu v říjnu 1996 a listopadu 2001, ale prohrál při obou příležitostech. Ortega se dnes těší z podpory venezuelského prezidenta Hugo Chaveze a kubánského prezidenta Fidela Castra. Patří k těm státníkům jižní a střední Ameriky, kteří tvrdí spolu s miliony svých spoluobčanů, že jiný svět je možný. A že v něm nemusí hrát Spojené státy americké prim.

CNN Cold War: Interview with Daniel Ortega ZDE