Prapory se známým trojzubcem UPA vlající na kyjevském náměstí v čase "oranžové revoluce" již tehdy u mnohých vyvolaly nedobrý pocit. Stejně jako ultranacionalistická uskupení odvolávající se na tradici Organizace ukrajinských nacionalistů (UON) v Juščenkově volebním bloku. Co však je možné s velkou mírou tolerance přijmout v čase "revolučního" kvasu, je obtížné pochopit a omluvit nyní.

Ukrajinská povstalecká armáda byla na sklonku roku 1941 založena Stefanem Banderou (odtud "banderovci") jako vojenské křídlo Organizace ukrajinských nacionalistů. Hlavním cílem útoků UPA bylo polské civilní obyvatelstvo, proti Němcům bojujících oddílů polské Zemské armády, komunisté, členové kolchozů a zejména Židé. Doloženo je také 376 jmen zavražděných volyňských Čechů. Pokud jde o Němce, Ukrajinská povstalecká armáda se stejně jako OUN rozhodla "šetřit síly". Němci si brzy uvědomili tuto orientaci banderovců a začali je vyzbrojovat, zásobovat a školit a také využívat.

Souběžně v roce 1943 navíc z podnětu vůdce OUN A. Meľnyka a byla vytvořena neblaze proslulá 14. granátnická divize Waffen SS Galizien. Tato divize se krom jiného podílela na potlačení Slovenského národního povstání, což zajisté nelze chápat jako boj za nezávislost a svobodu Ukrajiny.

Po porážce Německa ve 2. světové válce působily oddíly "banderovců" zejména na území Ukrajiny a Polska až do roku 1950. V poválečném období také ve dvou etapách přenesly své působení na Slovensko, kde se některé jejich oddíly dopouštěly násilí na civilním obyvatelstvu, často hlavně z rasistických důvodů. V Kolbasově, malé vesnici na východě Slovenska, zavraždili banderovci jedenáct mladých Židů, kteří přežili holocaust. Svědectví o událostech z 6. prosince 1945 hovoří takto: "Banderovci se při svém pokusu prorazit na západ dostali do vsi. Ptali se po Židech. Ti se toho dne sešli u jednoho z nich. Vtrhli do domu, nechali si nosit jídlo a pití, pak znásilnili ženy a všechny postříleli." Takovýchto příkladů z působení potenciálních ukrajinských hrdinů je možné najít na Ukrajině, v Polsku i na Slovensku více.

Zločinné působení příslušníků UPA je ovšem relativizováno také některými publicisty i v České republice, např. P. Šustrovou na stránkách Lidových novin. Snad je proto účelné připojit hodnocení publicisty Abrahama Brumberga zveřejněné v The New York Review: "Rozsah kolaborace Ukrajinců s nacisty je ovšem nutno vidět v širších souvislostech. Miliony Ukrajinců nacisté vyvraždili, četní ukrajinští venkované nasazovali pro záchranu Židů své životy. Desetitisíce Ukrajinců sloužily v sovětských ozbrojených silách, mnozí vytvářeli protinacistické partyzánské jednotky. Nelze však ničím ospravedlnit ani potlačování pravdy o kolaboraci s nacisty, ani ignorování Banderovy činnosti. Na Ukrajině se s tím dnes bohužel setkáváme i mezi univerzitními profesory." A. Brumberg dnes může k profesorům připojit také ukrajinského prezidenta.

Navrhované uznání příslušníků UPA , které přišlo v předvečer květnového výročí porážky nacismu v roce 1945, má potom ještě jeden aktuální rozměr. Je možné ho vnímat jako nepřijatelnou provokaci. Uvažujeme-li nad slovy ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, nutně musí napadnout myšlenka, že vůbec nemyslí vážně proklamované zapojení Ukrajiny do evropských struktur. Ukrajina oslavující bojovníky za vítězství nacistů a zločince odpovědné za vyvražďování Židů by totiž v takové společnosti neměla co dělat.

Autor je předsedou občanského sdružení Res publica