V roce 1993 byla v ES přijata právní úprava stanovující minimální požadavky na pracovní dobu z hledisky zdraví a bezpečnosti, směrnice o pracovní době: směrnice 93/104/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby. V roce 2000 byla přijata rozsáhlá novela, směrnice 2000/34/ES, kterou se mění směrnice Rady 93/104/ES, aby se její oblast působnosti rozšířila na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice 93/104/ES. Vzhledem k tomu, že bylo novelizováno více než 10 ustanovení, byla vydána nová směrnice o pracovní době, směrnice 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Výše uvedená směrnice stanovuje základní limity v pracovní době -- maximální délku týdenní pracovní doby, minimální odpočinek mezi směnami a v týdnu, maximální délku pracovní doby zaměstnance pracujícího v noci, přestávky na jídlo a oddech, vyrovnávací (referenční) období pro zajištění průměrné týdenní pracovní doby, odpočinku v týdnu, délky noční práce a minimální délky dovolené za kalendářní rok. Směrnice dále upravuje řadu odchylek od uvedených limitů, které mohou členské státy využít při transpozici směrnice do národních úprav.

. V oblasti tzv. "opt-outu" umožňuje výjimka dle čl. 18 odst.1 písm. b) (i) směrnice členským státům překročit maximální délku pracovní doby 48 hodin v období sedmi dnů včetně práce přesčas, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem na tom dohodnou. Evropská komise vyzvala v květnu tohoto roku evropské odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, aby se dohodly na výše uvedených otázkách a uzavřeli rámcovou dohodu. Podle důvodového memoranda k návrhu novely směrnice však sociální partneři nedospěli k dohodě a požádali Evropskou komisi o vypracování návrhu novely směrnice.

Další, teprve připravovaný návrh novely obsahuje především nové definice - doba pohotovosti na pracovišti ("on-call time") a neaktivní doba pohotovosti na pracovišti ("inactive on-call time"). Navrhuje se, aby se za pracovní dobu považovala pouze ta část doby pohotovosti na pracovišti, ve které dochází k výkonu práce. Dále se navrhuje, aby neaktivní doby pohotovosti nebyla považována za pracovní dobu, ale dobu odpočinku. Dále je to zachování výjimky "opt-out" s přísnějšími podmínkami pro využití. Institut je podmíněn dohodou sociálních partnerů nebo kolektivní smlouvou. Pro tuto výjimku se navrhuje maximální limit pracovní doby 65 hodin týdně, pokud kolektivní smlouva nebo dohoda sociálních partnerů neumožní něco jiného.

V případě jeho přijetí, by podle EOK a ČMKOS došlo k podkopání základních práv a ochraně pracovního času po celé Evropě. Dle jejich názoru, může ve svých důsledcích vést až k neuznání role odborů, a tím i k narušení sociálního partnerství a kolektivního vyjednávání v prostoru EU.

Úprava referenčního období, tak jak jí navrhuje Komise, je neakceptovatelná, protože vypuštění ochrany spočívající v kolektivním vyjednávání by mohlo vést k modelům mnohahodinových pracovních týdnů (až 85 hodin!) a také k velmi nepravidelným a nepředvídatelným schématům pracovní doby, což by následně mohlo způsobit velké těžkosti pracovníkům v úsilí o sladění pracovního a rodinného života.

Existuje reálné nebezpečí, že zavedení definice "neaktivní část pracovní pohotovosti" by mělo katastrofální následky pro úpravu pracovního času v mnohem více sektorech než jen u zdravotní péče.

Komise navrhuje, aby limit maximální pracovní doby za týden byl stanoven na 65 hodin, pokud ovšem kolektivní smlouva nestanoví jinak. EOK tento institut shledává nepřijatelný jako celek.

Návrhy Komise povedou podle EOK k prodloužení pracovní doby a k méně příznivým podmínkám pro pracující rodiče pro sladění práce s rodinným životem. Předložit návrhy na opci jako opatření pro zlepšení kompatibility je urážka všech zaměstnanců Evropy.

ČMKOS návrh revize směrnice odmítá jako celek. Podle českých odborářů prakticky veškeré body novely postavení zaměstnanců zhoršují, čímž je popřen účel směrnice zlepšit ochranu a zdraví při práci.

V současné době je na základě rozsudků Evropského soudního dvora pracovní pohotovost na pracovišti považována za součást pracovní doby. Komise navrhuje, aby se nově na evropské úrovni zavedlo řešení obdobné českému. ČMKOS s tím nesouhlasí, neboť má za to, že české řešení je nevyhovující, protože vede k přetěžování zaměstnanců, jejich nedostatečnému odměňování a nadměrné byrokratičnosti, což se nejhůře projevuje ve zdravotnictví. I v případě, že k výkonu práce během pracovní pohotovosti na pracovišti nedojde, jedná se o pracovní dobu, neboť zaměstnanec je k disposici zaměstnavateli, nemůže se svým časem volně disponovat a je věcí zaměstnavatele, zda mu řádně přiděluje práci.

Individuální výjimka (opt--out) o překročení maximální délku pracovní doby byla zavedena proto, aby Spojené království neblokovalo schválení směrnice. Způsobila, že ve Spojeném království je nejdelší pracovní doba v EU-15. V poslední době je též v ostatních členských státech zneužívána pro vyhnutí se dopadům rozsudků Evropského soudního dvora o pracovní pohotovosti na pracovišti. Pokud by však do směrnice byl zaveden institut pracovní pohotovosti na pracovišti, individuální výjimka nemá jakékoliv opodstatnění a slouží pouze k faktickému prodloužení pracovní doby. Navíc institut individuální výjimky (opt--out) byl zamýšlen toliko jako dočasný, a proto nemá nedále mít místo. ČMKOS se tedy domnívá, že by měl být opt-out zrušen a nahrazen povolením sčítání pracovní doby (u více pracovních poměrů), tak jak jej prosazuje EK.

FEMS (Evropská federace lékařů zaměstnanců) ostře vystoupila proti návrhu Evropské komise. Dne 9. října 2004 účastníci shromáždění jednomyslně přijali prohlášení, ve které zásadně odmítají tento návrh novely, který se dle jejich slov, velmi vzdaluje principům obsaženým v Sociální Chartě (přijata 9.12.1989) a který pohrdá rozhodnutími Evropského soudního dvora (případy SIMAP a Jaeger).

Nová koncepce doby nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti (nebyla by považována za pracovní dobu) vůbec nezohledňuje aktuální požadavky lékařů ve službě, kteří zajišťují kromě aktivní zdravotní péče také monitoring. Proto každá hodina, během které je lékař k dispozici a je připraven reagovat na žádost o pomoc musí být považována za pracovní dobu!

Navrhovaná maximální týdenní pracovní doba přináší rizika pro bezpečnost a výkon lékařské profese.

V otázce "opt-outu" z týdenního limitu pracovní doby -- pokračují zásadní politické a koncepční rozdíly mezi skupinou zemí, které požadují postupné zrušení této možnosti dané směrnicí a připouští možnost dočasného použití "opt-outu" pouze prostřednictvím kolektivních smluv tam kde existují odbory a sjednávají se kolektivní smlouvy (Švédsko, Francie, Lucembursko, Španělsko, Irsko, Portugalsko, Řecko, Belgie, Litva, Kypr), a skupinou zemí, které požadují další neomezené pokračování v možnosti využívání "opt-outu" a brání se postupu schvalování "opt-outu" cestou kolektivních smluv (chtějí nadále zachovat možnost ryze individuálního rozhodování zaměstnanců bez předchozího schvalování kolektivní smlouvou) -- Spojené království, Slovensko, Polsko, Malta, Lotyšsko, Estonsko, Německo. Ostatní země se kloní k návrhu Evropské komise, ale současně připouští potřebu vyhovět i potřebám zemí, jejichž mluvčími se stalo Spojené království a Slovensko (např. Itálie, Slovinsko, Maďarsko, Řecko, Holandsko, Dánsko).

Základním právním předpisem, který upravuje pracovně-právní vztahy, tedy i pracovní dobu je zákon č. 65/1965 Sb. (zákoník práce).

Česká republika zaslala v závěru března 2004 Evropské komisi své stanovisko, vyjádřené úředníky MPSV, ve kterém podpořila revizi uvedené směrnice, vyjádřila potřebu upravit definici pracovní doby, vyjádřila souhlas s prodloužením referenčního období na 1 rok pro výpočet týdenní pracovní doby, podpořila názor na zachování možnosti individuálního "opt-outu" a podpořila názor, že všechna uvažovaná opatření vedoucí k revizi směrnice by měla být provedena jako komplexní.