Ale buďme objektivní: podobných výhřezů hnusu bylo v dějinách naší politické žurnalistiky víc: hrůzná hysterie kolem procesů 50. let, aktivistická a katolicistní publicistika druhé republiky, časopis "Árijský boj" za okupace a před tím třeba veřejné štvanice na profesora Masaryka v dobách hilsneriády nebo za aféry kolem Rukopisů.

Je zvláště politováníhodné, pokud se zastánci "liberálního kapitalismu" a trhu bez přívlastků musí uchylovat k využívání takových odpudivých výblitků.

Vyzývám tímto laskavé čtenáře, aby si našli mé dva články, na něž je reagováno, tedy "Poznámky k automobilismu a k připravovanému "Městskému okruhu" v Praze" (BL, 26.3. 2004) ZDE a "Nejen ke čtvrtečním masakrům v Madridu" (BL 15.3. 2004) ZDE. A pak si rozhodně přečtěte výhřez pana Václava Vlka v Neviditelném psu. A obrázek si udělejte sami.

Tak jako v minulosti, i nyní vyzývám k zachovávání jisté -- ve slušné společnosti opravdu nezbytné - úrovně noblesy při veřejné debatě a v replikách politické publicistiky. Není problémem, že spolu kolikrát nesouhlasíme a někdy třeba i ostře nesouhlasíme. Ale vyvarujme se, prosím velice, kojzaritivů, podpásovek a sprosťáren. A pojďme se domluvit, že ten, kdo k nim klesne, je z debaty automaticky vyřazen a my budeme dělat, jako by nic neřekl, nenapsal -- jako by nebyl.

Ovšem vzhledem k velké porci faktických chyb a desinformací v textu Václava Vlka, jež se mohou dále šířit (a v tom je bohužel princip účinnosti desinformačních aktivit), musím zde pár věci uvést na pravou míru. Nuže:

Nejsem představitelem "zeleného myšlení", jak si ve své omezenosti Václav Vlk myslí. Zelené myšlení je dnes pojednáno v řadě zajímavých knih a problémem je, že nejde o jednolitý proud. Mé myšlení je myšlením Petra Kužvarta, nic víc. Nejsem a ani se nepovažuji za reprezentanta čehokoli. Můj bratr RNDr. Miloš Kužvart nepracuje v exekutivě státu, ale je poslancem Parlamentu ČR. Již v minulosti jsem do médií vícekrát poslal informaci, že s bratrem nijak nekooperuji, téměř se nestýkám (vyjma širších rodinných setkání) a každý jdeme svou cestou. Doby, kdy jsme v 80. letech spolupracovali v odporu proti Přečerpávací vodní elektrárně Křivoklát jsou dávno pryč. Prosím, abych byl spojován se svými aktivitami a nikoli s tím, co činí můj bratr -- a naopak to platí rovněž.

Nejsem a nikdy jsem nebyl členem Ekologického právního servisu, velezasloužilého občanského sdružení se sídlem v Brně a v Táboře. Jakkoli spojovat mé články a v nich publikované názory s touto organizací je od počátku do konce nesmysl.

Subcomandante Marcos z Lacandonského pralesa v jižním Mexiku není maoista. Autor neví, co to je, pouze rudoprávně nálepkuje. Zájemcům z řad čtenářů lze pro bližší seznámení s fenoménem povstání v Chiapasu doporučit vynikající knížku Přemysla Máchy, "Plamínek v horách, požár v nížině", nakladatelství Doplněk, Brno 2003. a stručný ale kvalitní přehled v sešitě "10 let revoluce -- Zapatisté v Mexiku" od Alice Dvorské a Ondřeje Slačálka (příloha časopisu Zprávy alternativních aktivit A-kontra). Obě publikace obsahují bohaté odkazy na světovou literaturu o daném tématu.

Pan Vlk vykřikuje, že by se jako člověk s celoživotní zkušeností s bolševikem mohl smát. Mne z jeho výlevů naopak mrazí. Právě pro svou dlouholetou zkušenost s reálným socialismem mám strach z totalitního myšlení, jež on tak přesvědčivě prezentuje. Je opravdu zlověstné, pokud nálepkuje způsobem typu: "směsice trockistických, polpotovských a maoistických teorií". Ty teorie zjevně ani nezná. Takové nálepky patří do stejné myšlenkové žumpy, jak nacistické "žido-bolševicko-plutokratické" či kojzarovské výlevy na adresu imperialismu a jeho pomahačů, protistátní spiklenecká centra let padesátých - a tak by bylo možno pokračovat. Varuji před touto pokleslou úrovní.

V ostatku je výplod Václava Vlka povrchním demagogickým blábolem politováníhodné úrovně. Netřeba se jím více zabývat.