Není už kulaté výročí a tak se zapomnělo. Šedesát jedna ani šedesát dva není šedesát. Tolik let od porážky fašismu, se kterým se potýkáme opět. Ta doba, o kterou jde, leží přežvýkaná dobami, které přišly potom, v učebnicích dějepisu. Dějiny píší historici, najatí vítězi. Málem se dnes učíme, že Československo osvobodili vlasovci. A armáda s jeepy a tanky Shermann, která fakticky dle spojeneckého plánu osvobodila jen jednu malou část tehdejší republiky. Pojďme si zopakovat lekci z historie na snímcích, které loni visely na Pražském hradě. Mnohým navzdory.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

FOTOGALERIE

AUDIOARCHIV '45