Nejsem odborník na mezinárodní situaci, ale mám dojem, že se něco dá vyčíst už z historie, píše Ivo Mareš:

Stejně jako nemálo obrozenců, tak ještě před rozpadem Rakouska-Uherska a 1. sv. válkou si nemálo českým představitelů myslelo, že samostaný český stát nemůže mezi silným Německem a Ruskem existovat.

Neměli pravdu? Československo vydrželo od roku 1918 do roku 1939. Pak jsme byli pod nadvládou Německa až do roku 1945. Jenže jsme se po válce nepoučili a chtěli jsme být "spojovníkem" nebo "mostem" mezi Západem a Východem. Chtěli jsme být "nezávislí" a "nestranní". Naivně si mnoho lidí myslelo, že Sovětský svaz nás "nechá volně žít". No a od roku 1948 do roku 1989 to známe.

Takže předpověď se vyplnila. Byli jsme pod diktátem jak Berlína, tak Moskvy.

Mám dojem, že i dnes nemůžeme ze sebe zase dělat "nestranné" a "nezávislé". Česká republika se sama ubránit nemůže. Myslet si, že se nás něco v tomto globálním světě netýká, je hloupost a naivita. Proto plně podporuji naše členství v NATO, EU, stejně jako být otevřeným spojencem USA.

Poznámka JČ: Pane Mareši, jsem dalek toho, abych chtěl nějak ovlivňovat váš názor. Upozorňuji však na to, co považuju za logické chyby:

1. Je rozdíl mezi spojenectvím a vazalstvím. Česká republika v současnosti není sama, je součástí NATO a Evropské unie. Každý útok proti České republice je útokem proti organizaci NATO. Proč musí ČR poskytovat prostor pro stavbu americké základny na svém území, když to nedělají žádné západoevropské země? (Americké základny v Německu jsou okupační základny z doby po ukončení druhé světové války a jsou zastaralé.)

2. Neexistuje žádná "dobrotivá mocnost". Vidíte v ČR všude kolem sebe, že život je brutální střetáváním se sobeckých zájmů. Proč si myslíte, že třeba v Rusku nebo v USA je tomu jinak? V interní politice USA do jisté míry koriguje sobectví mocných demokracie. Většinou tomu tak není v zahraniční politice, protože občané zemí, nad nimiž vykonávají Spojené státy vliv, nemohou v USA hlasovat. Mocnosti se vždycky chovaly sobecky a kořistnicky vůči jiným zemím, i když to byly uvnitř demokracie.

3. Nejde ani tak o americkou základnu v ČR, ale o princip. Vláda bez mandátu vnucuje obyvatelstvu, které s tím nesouhlasí, závažné a dlouhodobé řešení, které nikdy nepředložila voličům v předvolebním politickém programu, naopak ho utajovala. V zavedené demokratické zemi (Británie, Francie, Německo) by to bylo důvodem k okamžité rezignaci vlády.

29. ledna 2007 - Mezinárodní trestní soud se sídlem v Haagu dnes potvrdil obžalobu proti Thomasi Lubangovi, bývalému prezidentu Unie konžských vlastenců. Tímto rozhodnutím může být zahájen historický první případ instituce, jejíž založení 1. července 2002 je považováno za nejvýznamnější událost v mezinárodních vztazích od vzniku OSN.

Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. "Tímto postojem ukazuje Česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí," říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.

Nejen televize NOVA, ale i Česká televize - v nedělních Otázkách Václava Moravce dala docela slušný prostor iniciativě Ne základnám, jmenovitě jejímu mluvčímu Janu Tamášovi (který je jinak předsedou Humanistické strany). Moravec dokonce slíbil, že některý z dalších dílů pořadu bude americkému záměru věnován celý a že do něj Jana Tamáše pozve.

V referátech o pořadu se ale o vystoupení mluvčího iniciativy nic nedozvíte. Internetová média zmiňují jen to, že předseda KDU-ČSL vysvětlil původ peněz, jež se objevily na jeho účtu, zásadní, přesvědčivé a mediálně excelentní argumenty vyřčené Tamášem však zřejmě opakovat nebudou.

Když nás v roce  1968 přijeli "osvobodit a zachránit" Rusové byl jsem puberťák a strašně těžce jsem to nesl. Jejich okupaci jsem chápal jako urážku naší důstojnosti. Nenáviděl jsem Rusy a nechápal jsem dospělé, že se tak lehce vzdali a tak lehce hrbili záda. Pochopil jsem to o pár let později. Proto jsem byl šťastný , když se po roce 1989 začali věci měnit k lepšímu a i já jsem mohl narovnat svoje pokřivená záda. Ještě šťastnější jsem byl, když se za posledním ruským vojákem zavřela závora v  Čierné pri Čope. Byl jsem hrozně rád, že na našem území už nikdy nebudou cizí vojska. To, že Rusové odtáhli, bylo mimo jiné odrazem politiky amerického prezidenta Ronalda Regana.

Byli jsme opět suverénní a svobodnou zemí !

Četl jsem hodně, ale zdá se, že vím jen asi toto. Vláda USA požádala vládu ČR, aby na jejím území mohlo být umístěno jakési zařízení. Všechno ostatní je ponořeno hluboce v informačním šeru, tvořeného fámami a dohady a velkými slovy a gesty. Myslím, že by bylo dobré říci občanům především poctivě to, že právě toto zařízení, jeho umístění a neumístění na našem území bylo vybráno jako prubířský kámen toho, co si u nás mohou naši vyvolení dovolit. Kam až sahá mandát zastupitelské demokracie a kam až na druhou stranu sahá ochota lidí sebou vláčet. A boj už vzplál.

Ano, docela mrzce jsem si "vypůjčila" titulek Štěpána Kotrby ze 7. března roku 2006, který zněl: "České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie Pendolina".

Tentokrát škoda spočívá jednak ve zhruba 17 milionech, které byly vyplaceny firmě Medistyl jako mimosoudní vyrovnání při vyvázání z naprosto nevýhodné smlouvy, kterou za ČD s.o. podepsal právě Milán Matoušek. Možná se na tento případ podívá i "velký čistič" - ministr vnitra MUDr. Mgr. Ivan Langer. PhDr. Milán Matoušek je uveden na internetových stránkách CEVRO jako jedna z osobností, s touto společností působících.

Celý článek v březnu 2006 mě totiž inspiroval k tomu, abych se začala zajímat a pídit po tom, proč PhDr. Milán Matoušek nesnášel ředitelku plzeňské železniční polikliniky MUDr. Helenu Němcovou.

Dlouhodobost požadavku Spojených států na umístění systému protiraketové obrany v Česku a Polsku přímo volá po neutuchajícím úsilí prezentovat i opačné názory, byť s rizikem opakování se Zvláště v situaci, kdy argumentační portfolio těch, kteří si uzurpují moc o tom rozhodnout, se vůbec nevyvíjí věcně a otázky i pochybnosti všeho druhu jsou vesele ignorovány. To jediné, co trápí naše politiky pak je, aby jim nikdo nevzal možnost si prosadit svou. Což je důležité, protože jejich názor sdílí z veřejnosti málokdo a trochu to připomíná situaci, v jaké je Bushova administrativa se svými válečnými iniciativami ve vztahu k podpoře svým vlastním elektorátem. Nicméně oficiální žádost o umístění radaru v ČR byla podána a i když to až dosud vypadalo, že základnu se podaří sestavit dříve, než vládu, a že ta k odsouhlasení celého projektu snad ani nebude třeba, údajně právě teď se bude rozhodovat.

Vytčený problém mi poslouží k přemýšlení o tom, co se může v našich hlavách stát, když události vzbudí pozornost svým načasováním; když navíc tu nutně jsou jisté generačně registrované reminiscence; když tu zároveň jsou jinak "jisté" současné mezinárodně-politické souvislosti; a když v takových případech by to byl zázrak, aby si přitom taky někdo nechtěl přihřát svou poťouchlou polívčičku.

Současný boj o umístění základny Národní protiraketové obrany USA v České republice představuje pozoruhodný studijní materiál. Jen málokdy se člověku naskytne příležitost, aby z bezprostřední blízkosti sledoval, jak se "natvrdo" dělá propaganda, jak se masírují mozky přesvědčovaných lidí, aby přijali to, co si většina z nich nepřeje. Jen málokdy má pozorovatel české politické scény možnost analyzovat, jak jsou ty největší, do očí bijící nesmysly a logické kontradikce akceptovány "novými mozky". Jak se z černého stává bílé.

Vyberme si nyní z pitoreskní mozaiky probíhající agitace pár kamínků a prohlédněme si je.

V červnu 2006 se v České republice konaly volby. Výsledek byl nerozhodný, levostředové uskupení získalo 100 poslaneckých mandátů, pravostředové také 100, takže se až do druhé poloviny ledna 2007 nepodařilo utvořit v České republice vládu. Teprve v pátek 19. ledna získala pravicová vláda Občanské demokratické strany (v koalici se Zelenými a katolíky) důvěru parlamentu, protože dva sociálnědemokratičtí poslanci se rozhodli zradit svůj poslanecký klub a dát jim důvěru. Okamžitě, jak byla schválena tato slabá vláda, jejíž důvěryhodnost spočívá na podpoře dvou přeběhlíků z jiného politického tábora, požádaly Spojené státy tuto vládu, aby schválila stavbu zařízení pro americkou raketovou obranu v České republice. Navzdory tomu, že nic takového nebylo nikdy v žádném předvolebním politickém programu a navzdory spornému mandátu své slabé vlády vyjádřil pravicový premiér Mirek Topolánek bezvýhradnou podporu rozmístění amerického vojenského zařízení a personálu na českém území, protože, podle jeho slov, je to "prestižní" záležitost a prý to "podpoří bezpečnost České republiky". České sdělovací prostředky začaly drtivou převahou přesvědčovat veřejnost, že stavba amerického vojenského zařízení a příchod amerických vojáků do ČR je pozitivní záležitostí. Podle průzkumů veřejného mínění se staví více než tři čtvrtiny českého obyvatelstva proti budování cizí vojenské základny v ČR. Americký personál na českém území má být vyňat z jurisdikce České republiky, americké zařízení na českém území bude pod velením americké armády a mimo jurisdikci ČR*) mají být i američtí zaměstnanci základny. Pražský městský úřad zakázal pochod demonstrantů protestujících proti základně, plánovaný na pondělí 29. 1.

Toto jsou fakta, která jsem v pátek večer předložil skupině mezinárodních studentů, z různých zemí světa, na Glasgow university. Nechápali, proč česká vláda americkou základnu podporuje. Můžete jim to někdo prosím vysvětlit? Velmi rádi bychom v Britských listech publikovali přesvědčivé argumenty pro stavbu americké základny v České republice. Existují?

Normální lidi nevěří svým očím.

*) PS: Server "Novinky" tvrdí, že "Na americké radarové základně bude platit české právo". Odhlédněme od té formulace: Novinky už základnu berou jako hotovou věc. Kromě toho - prostě nevěřím. I deník Guardian napsal ještě 22. ledna ZDE že základna má být pod americkou jurisdikcí.

Spojené státy NIKDY neuznaly mezinárodní soudní dvůr a NIKDY nedopustily, aby nějaký jejich občan byl podřízen cizí jurisdikci. Nevěřím, že podřídí americké občany české jurisdikci. Nevěřím, že podřídí základnu české jurisdikci. Ona bude snad česká vláda či česká armáda rozhodovat, proti komu má základna zasáhnout?

The devil is in the details ("dábel je v podrobnostech"), jak říkají Anglosasové. Je docela dobře možné, že česká strana bude mít jurisdikci nad základnou v tom smyslu, že tam bude smět sekat trávu...

Lidi by se měli ptát, co to přesně znamená, když americký velvyslanec tvrdí, že " bude i na území základny platit české právo pro všechny tamní pracovníky a všechny, kdo se budou na základně pohybovat". Vysvětlit na příkladech. Bude americký velitel základny podřízen českému vojenskému velení?

"Proč je hrozba [z] Íránu a KLDR reálná a proč by se o rozmístění [sic, autor myslí "umístění"] základny nemělo rozhodovat v referendu," píše v čtyřdílném článku student mezinárodních vztahů na Masarykově univerzitě v Brně Viktor Dvořák, který zdůrazňuje, že "veřejná debata o tomto problému se vede nevěcně a je plná dezinformací, mlžení či lží, což je případ například občanské iniciativy NE základnám." ZDE ZDE ZDE ZDE

Pan Čulík v pátečním vydání Britských listů píše, že by rád publikoval argumenty pro stavbu americké základny v České republice.

Tady je 10 nejčastějších poplašných tvrzení odpůrců základny a jejich vyvracení, píše Tomáš Čáslavka z iniciativy "Pro základnu".

Dívat se do zrcadla a přitom vidět sám sebe.

Po tom co Messiers Topolánek a Vondra oznámili světu že Česko bude hostit naši (čti americkou) základnu, jsem začal číst ČR tisk a koukám s úžasem, že Vaši expertové se stále dohadují, k čemu je. Jako tenhle expert na "byznys s hloupostí" Luboš Wišniewski profesionál v oblasti elektroniky říká že chceme základny NMD (Národní raketové obrany) abychom krmili náš industriálně-obranný průmyslový komplex. Jenže ten komplex tam je už od dob Eisenhowera a jeho vliv je stále stejný, zatím co NMD jde nahoru a dolů podle toho, kdo je u kormidla.

(Některé amerikanismy byly v textu záměrně ponechány.)

K tomu "Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století" ZDE

Americká strategie národní bezpečnosti TÉMA BL

Je úsměvné, kolik úsilí musí vynaložit PR oddělení firem, aby dostaly do mainstreamových médií jakoukoliv, byť zajímavou technologickou informaci bez negativních souvislostí. Dokud rozesílají technicky znějící, ale věcnými údaji nabité zprávy, nikdo se nestará. Nikdo se nestará, ani když informují poslance a protokoly ze zasedání výborů se stávají součástí veřejných archivů. Novináři jsou hloupí a líní. Ti čeští zváště.

"Americká armáda předvedla nové mikrovlnné superdělo", hlásí páteční deník Právo. Jedenáct let poté, co celý vývojový program US Department of Defense začal. V podobném barnumském duchu informují i další média s odkazem na německou agenturu DPA a další agentury... Novináři se tak díky vlastní lenosti a hlouposti stali oběťmi PR strategie americké armády.

Hnutí proti základně může najít nečekaně mnoho inspirace v písemném rozhovoru Václava Havla poskytnutém nedávno ČTK. Mezi řádky Havlových výroků lze totiž najít heslovitý návod, co v boji proti umístění americké základny v ČR dělat:

nenechat tento problém jiným - nesedět vyčuraně doma a čekat, jak to dopadne -- překonat malost a cítit spoluodpovědnost za stav světa.

Text, který následuje, se sice o Havlovi několikrát zmiňuje, ale není o něm. Je o všudypřítomných manipulacích moci, do nichž se tento, v propagandistu přerozený filosof, zapojuje - v tomto rámci pravdy, že statistika a lid jsou dvě děvky, které je možné jebat ze všech stran (neboli zneužívat dle libosti).

S lidem totiž Havel v rozhovoru citovaném ZDE pěkně vyjebává (omluva: tento výraz je použit v kontextu s výše zmíněnou pravdou; český jazyk pro něj nemá rovnocenný, politicky korektní ekvivalent).

Lid mu byl dobrý, když pod tribunou moudře cinkal klíči za příčinou změny režimu a provolával Havlovu sluchu libě znějící heslo: "Běž na Hrad a vládni nám, ó (malý český) velikáne". Časy se ale mění a situace vypukla takového druhu, že lid zvlčel a chce v jisté věci rozhodnout sám a přímo. To je ale pro moc nebezpečné, a tak Havel přispěchal s prohlášením, že není vhodné, aby český národ o otázce americké vojenské základny na svém území rozhodl v referendu.

Já jsem spíše PRO základnu... a je to pro mne nikoli věcí argumentace o detailech (vojenské projekty nikdy nemohou být detailně přístupné veřejnosti), ale určité důvěry v to, že na rozdíl od EU, USA aspoň něco dělají v rozvoji vojenských technologií (EU žije asi v bláhové paralýze, že zbraně a vyspělé vojenské technologie nejsou na světě vůbec zapotřebí -- jediný, kdo se tomu aspoň trochu věnuje, je Británie -- a někde daleko za ní možná ještě Francie) -- a nevěřím, že to činí v náš neprospěch či v neprospěch EU (kdyby to Rusům nebo Němcům nebo Francouzům opravdu vadilo, ono by se to řešilo na úrovni diplomatických misí -- a tam panují poměry mezi těmito zeměmi a USA velmi dobré).

Systém je tak silný jako jeho nejslabší článek. V naší české sociální oblasti jsou nejslabším článkem bezesporu bezdomovci. Trest smrti byl sice zrušen, aby hlavně nepostihl zbohatlé na úkor zchudlých, ale přestěhoval se nenápadně na periferii společnosti do třídy úplně zchudlých občanů.

"Skladatel Karel Svoboda si vzal život"

Dole se můžeme dočíst - "Vzhledem k množství příspěvků porušujících pravidla byla diskuze zablokována. Všem slušným přispěvatelům se omlouváme."

iDnes: Skladatel Karel Svoboda se zastřelil

A dole zase čteme: "Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě."

Kde to jsme, ptá se Karel Stehlík.

Příležitosti i hrozby. To přináší pokrok nejen podnikatelům, ale i subjektům, které "zisk" nemají v popisu práce. Úkolem médií veřejné služby je uspokojovat to, proč vznikly. Naplňovat své poslání, sloužit. Sloužit občanům, ne politikům, ne lobbistům, ne PR agenturám. Pokušením laciné zábavy, nekompetentnosti, neznalosti i snahám o privatizaci odolá jen sebevědomá , silná instituce s osvíceným managementem. V případě vpádu globálních multimediálních vydavatelských domů na český trh odolá jen obdobně silný multimediální dům, který zde bude navíc doma - který bude vpravdě národní kulturní institucí. Dávající práci umělcům, uchovávající minulost, zaznamenávající současnost pro budoucnost, vytvářející podmínky pro přežití národního jazyka, rozvíjející národní kulturní identitu. Už i politici zjistili, že na prahu digitální, multimediální doby existuje jen jedna možnost - vytvořit digitální, multiumediální instituci. Jednu. Jako je BBC, ORF, ARD. Digitální multiplex veřejné služby je také jen jeden. Před deseti lety myšlenka vyklíčila kdesi poblíž Státní inforamční a telekomunikační politiky . Před šesti lety se na toto téma vedly strategické úvahy a modelovaly se cesty budoucího vývoje. Před třemi lety jsem tento koncept spolu s bývalým generálním ředitelem Vlastou Ježkem, dnes ředitelem Národní knihovny nazvali ČeRT. Český rozhlas a televize. Je čas slov, ale je i čas činů.

2001, Štěpán Kotrba: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby ZDE

Sotvakdo z tisíců bývalých čtenářů ABC mladých techniků a přírodovědců si v lednu vzpomněl, že právě před padesáti roky vyšlo první číslo tohoto časopisu. Na historickou událost si však 21. ledna přišli do restaurace V rohlíku na Kavčích horách zavzpomínat bývalí pracovníci a spolupracovní-ci redakce. Sešlo se jich tu přes čtyřicet, mezi nimi i první šéfredaktor Jan Čeřovský, člen první redakční rady Ing. Radoslav Šrot, výtvarník Jindra Kovařík, tvůrce pozdějšího loga ABC, i redaktor Vlastislav Toman, který pak od roku 1959 po třicet dva roky časopis řídil jako šéfredaktor. Po celou tu dobu byl jeho zástupcem Karel Dunda.

K tomu: Štefan Švec, Jan Čulík, "Dnešním časopisům pro děti něco chybí...: Rozhovor s Vlastislavem Tomanem" ZDE

Do očí bije fakt, že ani Čechům, ani Polákům není nabízena moderní výzbroj; nenabízejí jim ani technologii, která by, dejme tomu, zvýšila účinnost celosvětového boje s terorismem. Místo toho by však na tyto dvě země, ostatně stejně jako na některé pobaltské státy, plnou tíhou dopadla možnost vojenského střetu mezi USA a Ruskem.

Premiér České republiky Mirek Topolánek před několika dny oznámil veřejnosti, že se jeho země může brzy stát částí amerického protiraketového obranného systému.

Pojem duševní vlastnictví je u nás silně deformovaný desetiletími komunistické totality, kdy se čekalo na dobu, až všechno bude patřit všem. Ta doba jakoby nastala, celosvětová internetová pavučina nabízí ku stažení takřka cokoli. Od seminární práce po satelitní snímky. V případě ukradené seminární práce se pod okopírovaný text podepíše student, který práci odevzdává. V případě publicistického článku se podepíše poslanec Zdeněk Škromach, který jej vystaví pod svým jménem, se svou fotografií, na svých webových stránkách.

V předvečer Dne památky obětí holocaustu byla ve vídeňském informačním centru Spojených národů UNIS otevřena otřesná putovní výstava památníku holocaustu Yad Vashem "Žádná dětská hra".

Výstava zveřejňuje mimo jiné obrazy dětských hraček, které jejich majitele, zasažené holocaustem, udržovaly při životě. Při této výstavě nejde jen o dějiny nebo popisování fyzického násilí, o hračky, obrazy a deníky, a básně dětí, ale ukazuje pohled do jejich života a duševního stavu během holocaustu. Hračky totiž nesloužily jen k radosti a uklidnění dětí, ale byly výrazem instinktu přežití během šoa. Mnozí medvídci a panenky doprovázely děti během celého jejich martyria a často se staly důležitým vlastnictvím nejmladších obětí, pokud se jim podařilo přežít.

Je mi srdečně jedno, že jeden z předních intelektuálů v řadách ČSSD, bývalý rektor VŠE Věněk Šilhan v deníku Právo vyznal, že nehodlá Melčáka a Pohanku označit za zrádce, protože to údajně není jeho slovník. Ještě méně mne zajímá, že soukromník Václav Havel se dokonce podivuje nad tím, že si je někdo troufá označit i za přeběhlíky. A vůbec již mne nezajímají názory všech těch sebepyšných "nadústavních" politiků, kteří se zběhle či méně promyšleně pokouší hodnotit uvedený krok dvou ústavních činitelů. Jsem totiž naprosto jednoznačně přesvědčen o tom, že jediní, kdo mají právo posoudit sporný čin jmenovaných pánů, jsou jejich voliči.

Názor M. Picka: "Proto i Brežněvova invaze v srpnu 1968 zdaleka nesloužila jen k potlačení reforem, ale také - a možná především - k tomu, že konečně sem ty základny dostali" mi byl velmi blízký. Je to vysvětlení, které se při hodnocení aktivit velmocí ve studené válce samo nabízí.

Jediný důvod, proč jsem od tohoto názoru ustoupil, je ten, že je v rozporu s historickými fakty. Až do r. 1983 totiž neměla armáda bývalého SSSR v Československu žádné rakety, které by stály za řeč, vlastně ani ne jiné rakety, než které měla tehdejší ČSLA, píše Jiří Kouba.

To, čo priniesol uplynulý týždeň, sme na Slovensku nemali už dávno. Jednou z hlavných vnútropolitických tém sa stala naša zahraničná politika. Návšteva premiéra na kubánskej ambasáde a plánované návštevy v dvoch údajne problematických krajinách. Hlavnú tému diskusií z nich robia médiá, rôzni analytici a komentátori a parlamentná opozícia. Ak si však myslia, že tým oslabia Ficovu pozíciu, opäť strieľajú vedľa.

V prvom rade treba povedať, že premiér si na Slovensku naozaj nemusí lámať hlavu s tým, že sa chce stretnúť s nepriateľmi USA.

Pravicová opozícia je naozaj zúfalá zo straty svojich pozícií a zo získavania čoraz lepšieho postavenia vládnych sociálnych demokratov. Najnovšie sa v spolupráci s "nezávislými" mimovládnymi organizáciami a neobjektívnymi novinármi, ktorí si nevidia ani na špic nosa, pokúsili zdiskreditovať Roberta Fica prostredníctvom kritiky jeho zahraničnej politiky. Samozrejme, že to nepovedie k žiadnemu úspechu, ba už aj tak zlé postavenie pravice to môže ešte viac zhoršiť.

Nenápadné přihřívání vlastní polívčičky, zakamuflované a navenek nepřiznané kopání za "barvy" kohosi v pozadí pod pláštíkem ostentativně deklarovaného "veřejného zájmu"... Odborně se tomu říká novinářská HIDDEN AGENDA (doslova: SKRYTÁ AGENDA). To je, jak záhy vyrozumí nejeden externí autor Britských listů, věc, které se redakce snaží dle možností různými opatřeními maximálně čelit! (Tím, že nevede diskuse u článků, zbavuje např. autory pokušení vychvalovat pod různými pseudonymy vlastní články a hanět odpůrce -- což by mimochodem třeba takový Jaroslav Hašek, kdyby v jeho době internet existoval, určitě v diskusních fórech vesele provozoval.)

Nebylo mi dobře. Byl jsem unaven z kašle, z bolení hlavy a z teploty. Šel jsem do pokoje, sedl jsem si do křesla, myslel jsem na radarovou základnu inženýra Topolánka a zavřel jsem na několik vteřin oči...

Když jsem oči zase otevřel, viděl jsem Barbaru Bushovou, třetí prezidentku USA z rodu Bushů a druhou ženu v americkém prezidentském úřadě po Hillary Clintonové v rozhovoru s Emmou Čulíkovou, šéfredaktorkou Amerických listů, vycházejících ve Washingtonu. Probíhalo to takto:

Napsal jsem něco jako fejeton píše nám Jaroslav Čejka. Napsal jsem tu bajku z nostalgie - zhruba před čtyřiceti lety jsem začal publikovat v tehdejším Hostu do domu. A cca před 15 lety mě začaly bojkotovat téměř všechny české noviny a časopisy (po vydání mé [autobiografické] knihy Aparát aneb Soumrak polobohů). Ale podobně je na tom většina mých vrstevníků z někdejší generace tzv. pětatřicátníků.

Za tretieho panstva Vladimíra Mečiara lámal krivku sledovanosti v Slovenskej televízii politický komentár istého Pavla Kapustu. Fašíroval v ňom udalosti, do nahrubo pomletého surového mäsa sypal štipľavé sarkastické feferónky, riadne presáľal. Kam človek prišiel, všade sa tá televízna Fašírka prežúvala -- jedni ju v ústach omáľali s potešením, druhým sa z nej dvíhal žalúdok.

Prišli nové parlamentné voľby, v televízii sa po novom rozdali karty a všetci čakali, ako si Milan Materák poradí s tým žuvancom. "Kto je to Kapusta?" začudoval sa nový generálny, a odrazu bolo po probléme. Elegantnou iróniou ho zabalil, zmenšil do nevidenia.

Fašizmus je priam čítankovým príkladom, na ktorom možno poukázať na rozdiely medzi prírodnými a spoločenskými vedami. Ako raz ktosi napísal, bádateľ zaoberajúci sa včelami sa nemôže dostať do smrteľného konfliktu s bádateľom skúmajúcim mravce, ak sa sporia o tom, ktorý z týchto tvorov je lepší a inteligentnejší. Kým v prírodných vedách je používanie analógie navýsosť plodné, v spoločenských vedách môže byť nezriedka scestné...

Keď roku 1914 vypukla vojna, ktorá onedlho dostala prívlastok svetová, ani ten najväčší pesimista netušil nielen to, že bude mať nečakaný priebeh, ale ani to, že jej dôsledky otrasú dovtedy platným systémom politických a morálnych hodnôt. Nikdy predtým neboli zmobilizované také množstvá ľudí, ktorí zažili také hrôzy.

Ľudia majú niekedy bizarné názory. Ešte bizarnejšie však je, ak sa bizarné názory udomácnia v spoločnosti a ľudia sa s nimi stotožňujú ako s normálnymi postojmi. Tak je to aj v prípade daní. Nedávno som sedel s kamarátmi na pive a všetci sa zhodli na "normálnom" názore, že dane sú akýmsi štátnym zlodejstvom. Jednotne tvrdili, že by najradšej žiadne dane štátu neplatili a že štát by vlastne nemal narúšať slobodu občanov tým, že ich zbavuje časti ich príjmov.

Desetitisíce lidí, včetně americké herečky Jane Fondové, demonstrovaly ve Washingtonu a požadovaly stažení amerických vojsk z Iráku. Demonstrace se konala pouhých několik dní předtím, než bude Kongres jednat o strategii prezidenta Bushe vyslat do Iráku dalších 21500 amerických vojáků.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Výrobce počítačových čipů Intel oznámil, že začne vyrábět procesory s transistory o šířce pouhých 45 nanometrů (miliardtiny metru). Tím dojde k dalšímu zrychlení nové generace mikročipů. Čipy se začnou vyrábět koncem roku 2007. Znamená to, že základní "zákon" jímž se řídí vývoj mikročipů, známý jako Moorův zákon, stále platí.

Spoluzakladatel firmy Intel Gordon Moore předpověděl v roce 1965, že se počet tranzistorů na čipu zřejmě bude každé dva roky zdvojnásobovat. Nové procesory firmy Intel jménem Penryn budou obsahovat více než 400 milionů tranzistorů na prostotu o velikosti poloviny poštovní známky. Vědci museli začít používat nových materiálů, protože tradiční křemík už při takto malých velikostech řádně nefunguje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tisková zpráva Ligy lidských práv

Krajský soud v Hradci Králové bude v pátek 2. února rozhodovat ve věci romské rodiny z Jičína, která se v květnu 2003 stala terčem útoku dvou policistů. Dva podnapilí policisté vtrhli v pozdních večerních hodinách do bytu rodiny, kde slovně i fyzicky zaútočili mimo jiné na mladou ženou v devátém měsíci těhotenství. Rodina se za podpory právníků z Ligy lidských práv domáhá na útočnících omluvy a přiměřeného zadostiučinění za zásah do svých osobnostních práv.

Americká vláda chce, aby světoví vědci vyvinuli technologii, která by zablokovala sluneční světlo jako poslední pokus zasáhnout proti globálnímu oteplování. Američané argumentují, že výzkum technik, jak by byla obří zrcadla či prach, který by odrážel sluneční světlo, napumpovaný do atmosféry, by byl "důležitým pojištěním" proti rostoucím emisím. Americká vláda lobbuje, aby tuto strategii doporučila významná zpráva OSN o podnebných změnách, jejíž první část má být publikována v pátek.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.