Bydlení je v klimatu našich zeměpisných šířek základní životní podmínkou. Zcivilizovaný člověk se v lese na sněhu nevyspí. Proto je hazardování s bydlením základním předpokladem moderního otroctví (ekonomiky). A komu se toto otroctví nelíbí, prosím, může jít na ulici. Za několik měsíců nebo roků, ulice na něm vykoná exekuci, zcela bez potřeby euthanasie. Zajímavé je, že ti kteří onen otrokářský řád, dnes nazývaný jako demokratický, vytvářejí, činí tak proto, aby v něm získali větší volnost, tzv. svobodu. Odstrašující případy sociálního odpadu, který vytváříme a který se povaluje v parcích a na ulicích, navíc působí výstražným příkladem na poslušné občany, aby si dali pozor a poctivě pracovali na nepoctivé nad-občany dál.

Situace bezdomovců je opravdu žalostná. Azylových domů a prostředků na resocializaci, či alespoň na minimální životní péči, se samozřejmě nedostává. Jediný, kdo jim poskytne pomoc, je nakonec onen poslušný občan na ulici. Ale i on velmi často trpí předsudky, že bezdomovci si za svůj osud mohou vyloženě sami, že jsou líní, nechtějí pracovat a tak dále. Jedni jsou vinní, že se mají špatně a druzí jsou vinní, že se mají více než dobře. Obvykle spolu oba extrémy souvisí a jeden vyvolává druhý. Ti v plusu (tzv. nahoře) se všemožně ospravedlňují a snaží se vést chirurgický řez mezi dvěma póly magnetu své sociální vazby, jehož druhou část tvoří ti v mínusu (tzv. dole).

Ponechme fakt stranou, že někdo je malý a zchytralý příživníček a vyhovuje mu ve špíně parazitovat na periferii společnosti a režimu, na vrcholu jehož pyramidy parazitují grandiózní příživníci; nebo i to, že řada osob je z důvodu osobní retardace (duševní nemoci, narkomanie, alkoholizmu aj.) neschopna se integrovat do byrokratického systému, ze které integrovaní občané všemožně prchají.

Základním meritem bezdomovectví, je to, že nemají žádný vlastní životní prostor. Je to logické, ale velmi ubohé zvláště v podmínkách tzv. západní demokracie, civilizace, kultury a v době vyhlášeného 21. století. Bezdomovci, narkomani, alkoholici a všechny ostatní skupiny obyvatelstva padající postupně do marginální sféry (např. nemocní, důchodci aj.), nemají poslední štaci, kde by si mohli žít svým způsobem života, který je z našeho hlediska dobře vyspaných a umytých občanů velmi zoufalý.

Úřední i dobročinná péče o marginály je alibistická a neschopná pokrýt celou potřebu. Systém nemůže dát bezdomovcům prostor, místnosti, přístřeší či domy, aby jim alespoň nepršelo na hlavu a kde by pobývali na vlastní nebezpečí. S trochou nadsázky řečeno, systém podle svých všemožných zákonů se může starat o bezdomovce pouze na úrovni hotelu I. cenové kategorie, jinak ne. Nemůže si vzít přece na svědomí, že by bezprizorní občané mřeli jeho nedostatečnou péčí. Někdo by to odskákal. Nechá je tedy umírat v dešti a v mrazu na ulicích a ve veřejných prostorách, které má však rovněž pod svojí nedostatečnou správou. Jako by azylové prostory se stejnou nebo větší nedostatečnou správou, byly něco jiného.

Můžeme být vděční našim bezdomovcům, že jsou velmi mírumilovní, klidní a neútoční. Jak dlouho to vydrží? Kdy začnou terorizovat poslušné občany? Vždyť sledujte celebrity, prominenty a všechny ty, kteří se ve společnosti derou na přední místa. Všimněte si, jak jsou agresivní, jakým silným pudem sebezáchovy kolem sebe vše pošlapávají a ničí, jak se bojí o svoji existenci a přitom je jim bezdomovectví zatím na hony vzdáleno. Zatím...