Po milionových protiválečných demonstracích v Londýně a dalších městech, po selhání britské zpravodajské služby v případu experta dr. Kellyho, irácké třičtvrtěhodinové hrozby a dalších selháních mnozí Britové uvítali, když Blair ohlásil svůj odchod z úřadu.

Nyní udělal Blair krok stranou a domnívá se, že oživování velmocenské ambice Británie z něj udělá znovu přitažlivou figuru - nejen mezi zklamanými labouristy, ale i mezi konzervativci. Další posun doprava, směrem k "jestřábí" politice, podpoře armády a zpravodajské služby či silové politice jaderného odstrašení se mu může stát ale osudným. Jeho Británie i jeho voliči se změnili. Změnila se i New Labour Party. Změnil se celý svět.

Největší odpor proti modernizaci ponorkového loďstava a raket Trident projevují kupodivu někteří poslanci labouristů. Labour Party totiž měla v 80. letech, stejně jako celá západoevropská levice jako svou oficiální politiku úplné a jednostranné odzbrojení Británie. Když už je systém neproliferace jaderných zbraní a matriálů pod tlakem ohrožení vnitřní bezpečnosti v kauze Litviněnko, Británie by měla preferovat možnost vytvořit podmínky pro globální odstranění jaderných zbraní, a ne nahradit existující zbraně ještě modrnějšími - na úkor sociálních škrtů a podpory znalostní společnosti, tvrdí mnohé, nejen labouristické think-tanky. Vstupní pozice liberálů je váhavá. Respektují existenci jaderných zbaní, nemyslí si ale, že nastal čas na přezbrojení. Považují to za vyhozené peníze. Konzervativci existenci i modernizaci jaderných zbraní plně podporují. A to je právě past, která se může stát Blairovi osudnou. Možná prosadí politiku modernizace britského jaderného potenciálu, jeho vláda i jeho strana ale na tomto vítězství padne.

V červnu 2006, Gordon Brown podpořil veřejně nahrazení jaderných nosičů Trident. V jeho výroční řeči k městu Londýnu z 21. června, kancléř řekl, že Británie musí být "silná kvůli boji proti terorismu, podpoře NATO, podpoře ozbrojenchých sil doma i v zahraničí, a udržet si nezávislý jaderný zastrašovací potenciál." Tato řeč vyprovokovala bouři publicity a diskuzi v Parlamentu.

Chancellor of the Exchequer Gordon Brown, 21. 6. 2006: Mansion House speech to the City of London ZDE

Premiér Tony Blair poté oznámil, že rozhodnutí by mělo padnout tento rok a že vláda vydá Bílou knihu (White paper) popisující její rozhodování o budoucnosti britských jaderných zbraní.

30. června 2006 publikoval výbor pro obranu britského Parlamentu zprávu Budoucnost britských strategických jaderných zastrašovacích prostředků (osmá zpráva ze zasedání 2005-06, HC 986). Zpráva obsahuje množství důležitých postřehů a doporučení:

• Základní politické rozhodnutí musí být v tom, zda by Velká Británie by měl vlastnit strategické jaderné zastrašovací prostředky a nebo ne. Velká Británie by měla zkoumat, zda koncepce nukleárního zastrašování zůstává užitečná ještě i v aktuálním strategickém prostředí a v kontextu existujících a objevujících se hrozeb pro bezpečnost země. Rozhodnutí této velikosti nemůže být učiněno mimochodem. Mělo by být vytvořeno až po úplné veřejné debatě. Nesmí být vládou rozhodnuto v tajnosti.
• Velká Británie bude také muset zvažovat, jak by měla být britská jaderná síla nastavena vůči nové strategické realitě. Systém Trident byl vyvinut během posledního desetiletí studené války a byl navržen v reakci na hrozby, předestřené velikostí a technickými schopnostmi sovětských strategických jaderných zbraní. Británie potřebuje zvážit, zda současná podoba britských jaderných zastrašovacích prostředků je nejvhodnější vůči současným a zítřejším strategickým výzvám.
• MoD by měl vysvětlit své chápání účelu a pokračující závažnosti nukleárního zastrašování nyní a během celé životnosti potenciálního nástupce zbraňového systému Trident
• Dříve, než budou učiněna nějaká rozhodnutí o budoucnosti zastrašujících jaderných prostředků, bude důležité zvážit, zda vlastnictví jaderných zbraní zlepší mezinárodní vliv Velké Británie a zda přispěje k ospravedlnění existence zadržovací strategické jaderné síly. Nejvíce naléhavou hrozbou, která nyní stojí před Velkou Británií je nebezpečí mezinárodního terorismu. Velká Británie nyní nestojí před přímou hrozbou armád vlastnící jaderné zbraně, včetně Ruska, Číny, Indie, Pákistánu, Israele, Severní Korea, Francie či Spojených států. V tom jsou obtíže tkvící v předvídající budoucích hrozeb pro bezpečnost Velké Británie . Dnes není možné předpovídat přesně charakter budoucího strategického mezinárodního prostředí a identifikovat s jistotou hrozby pravděpodobně stojí před Velkou Británií.
• Veřejná debata o budoucnosti britských strategických jaderných zastrašovacích prostředků by měla sledovat dva cíle
  • nezávislost současného britského systému
  • operační a diplomatický dopad potenciální závislosti na USA u případných budoucích britských jaderných zastrašovacích prostředků.
  Je přitom důležité rozlišovat mezi dvěma různými druhy nezávislosti: nezávislosti získání (independence of acquisition) a operační nezávislosti (independence of operation). MoD musí parlamentu objasnit technickou závislost britského systému Trident na Spojených státech a reagovat na tvrzení, že britský jaderný zastrašovací prostředek není doopravdy nezávislý. Při zvážení významu zachování si samostatnosti rozhodování, pozornost se musí obrátit k lišícím se představám Velké Británie a Francie o nezávislosti.
• Stanovení hrozby bude formovat jakékoliv rozhodnutí o budoucnosti britských strategických jaderných zastrašovacích prostředků. Parlamentní výbor připouští, že budoucí hrozby jsou nepoznatelné, ale šíření jaderných zbraní by vytvořilo hlubokou nejistotu v mezinárodních vztahách. Z tohoto důvodu, Velká Británie si může přát udržet si strategickou jadernou sílu jako ochranu proti neznámu. Jestliže MoD věří v hodnotu jaderného zastrašovacího prostředku jako pojistky, spíše než v odpověď na nějakou specifickou hrozbu, Parlamentní výbor věří , že toto je důležité říci jasně jako důvod pro existenci zastrašujících prostředeků.
• Životnost střel by dovolila Velké Británii odložit rozhodnutí, zda nahradit Trident, přibližně do roku 2010 - a prodlužování životnosti stávajících střel by prodloužilo toto období na 14 roky. V tu dobu je možné, že strategické prostředí by mohlo být jasnější.

30. června 2006 - HC 986: The Future of the UK's Strategic Nuclear Deterrent ZDE

Tolik doporučení parlamentního výboru pro obranu. Británie má nyní čtyři jaderné ponorky třídy Vanguard, z nichž každá může mít na palubě až 16 raket Trident s vícenásobnými hlavicemi (až 8 samostatně naváděných střel) a doletem až 12 tisíc kilometrů.

V prosinci 2005, prestižní právní kancelář Matrix Chambers vydala důležitý právní posudek o údržbě a možném nahrazení systému Trident. V tomto názoru, Rabinder Singh QC a profesor Christine Chinkin (LSE) konstatovali, že nahrazení resp. inovace systému Trident pravděpodobně představuje porušení článku VI nukleární smlouvy o nešíření jaderných zbraní - Non-Proliferation Treaty.

19. 12. 2005: Matrix Chambers: The Maintenance and Possible Replacement of the Trident Nuclear Missile System DOC

Beyond Trident project - Acronym Institute, BASIC, Oxford Research Group, WMD Awareness Programme: Does Britain need to replace Trident: You Decide PDF

3. - 4. 12. 2006: Government White Paper on Trident - Worse than Irrelevant? - Media Advisory, London and Brussels ZDE