B.B.: Rozhodla jsem se vám poskytnout rozhovor, protože Vy informujete Čechy o tom, co se u nás děje, hlavně v politice a v ekonomice. Ale můžete si myslet, že to taky není všechno. Vlastně jde o slova mého otce. Často mi říkával, že bychom nikdy neměli zapomenout na lidi, kteří nám pomohli. A proto bych chtěla hlavně mluvit o tom mluvit, jaký velký význam měl pro Spojené státy bývalý premiér České republiky Mirek Topolanek, jak velký význam měl pro světový mír i pro naši dnešní možnost ovládat všechny atomové mocnosti, velké i malé.

E.Č. : Proč pro Vás měla ta první radarová základna v Čechách takový význam?

B.B.: Víte, můj otec tehdy nejprve promluvil s anglickým premiérem Blairem. Zeptal ho, jestli by byl ochoten postavit první extertoriální americkou základnu v Anglii. Blair mu na to jenom stručně odpověděl, že jeho vztah k Brownovi není tak špatný, aby chtěl pomoci opozici, aby zvítězila v příštích volbách. Tak tím to bylo vyřízeno. Otcův poradce přišel s tím, že bychom neměli zničit politika, který nám chce pomoci. Proto bychom tu základnu měli rozdělit na dvě části, na radarovou a raketovou. Chtěli jsme začít v demokratických zemích v Evropě. Proto jsme neměli jinou možnost než požádat Českou republiku a Polsko. Začali jsme tam, kde se to zdálo lehčí, totiž v České republice. A nechali jsme jim volbu, zda chtějí radar nebo rakety.

E.Č.: Avšak s protesty Čechů jste nepočítali?

B.B.: Ale jistě. Ale taky nám poradci sdělil, že protesty budou jen dočasné. Premiér Topolánek tehdy dokonce vyjádřil názor, jak jsem slyšela od otce, že česká média nebudou problém. Pak se ovšem pár problémů vyskytlo, dokonce došlo k tomu hroznému atentátu na pražské Hlavní nádraží, při němž zahynula řada lidí. Bylo to opravdu politováníhodné. Můj otec si tehdy myslel, že se ten plán realizovat nakonec nedá, ale protože česká vláda s ním souhlasila, tak, jak dobře víte, tu smlouvu nakonec splnila.

E.Č.: Co myslíte, proč se tehdejší premiér Topolánek rozhodl pro radarovou část? Mělo to něco společného s tím raketovým systémem?

B.B.: Radarový systém byl pro voliče stravitelnější. Premiér Topolánek podle mých poradců nebyl v příliš dobré situaci. Tehdy ještě nemohl vědět, že rakety nechceme jen použít na obranu, ale také k útoku, zpočátku možná jen teoreticky, ale jak se potom ukázalo, taky prakticky. Ostatní státy, které následovaly příkladu první instalace systému, rozděleného, ale zároveň integrovaného, o tom nevěděly. My jsme tehdy hovořili jen o obraně. Jinak by se to bývalo nedalo realizovat. A taky bylo důležité, že česká vláda projekt schválila ještě před zvolením paní Clintonové. Už se to pak nedalo zvrátit a takže ona pokračovala v manipulaci těch zemí, které jsme potřebovali, abychom mohli hrozit jiným zemím atomovým útokem bez rizika pro Spojené státy. Sama by možná tu ideu odmítla. Bylo velmi příhodné, že se to všechno povedlo včas. My Američané máme co poděkovat mému dědečkovi i mému otci za to, že naše kontrola nad světem teď v globálním měřítku funguje. Samozřejmě, malé problémy budou vždycky existovat. Musíme být ale také vděčni premiéru Topolánkovi.

E.Č.: Proč myslíte, že premiér Topolánek tehdy ten americký projekt schválil?

B.B.: Jsem přesvědčena, že premiér Topolánek věřil nám Američanům, důvěřoval v politické schopnosti mého otce a chtěl něco učinit pro česko-americké přátelství.

E.Č.: Promiňte, možná bych se Vás na to neměla ptát, ale co měl z toho osobně, protože mohl tušit, že politicky to možná nepřežije?

B.B.: Proč byste se nemohla ptát, jsme ve svobodné zemi, země, kde se každý může ptát na co chce. Ale já vlastně nevím, jestli měl nějaké osobní důvody, ale domnívám se, že -

V tom okamžiku jsem měl záchvat kašle, rozbolela mě hruď a probudil jsem se. Přišlo mi, jaká je to škoda, že nemůžu dál poslouchat rozhovor Emmy Čulíkové s Barborou Bushovou...