Pokud chceme při vzdělávání využít poznatky kybernetiky budeme předpokládat, že psychické procesy jsou v zásadě stejně řiditelné jako fyzikální, chemické, biologické a jiné. Vyučování při kterém převládá výklad učitele a žáci nejsou do něho aktivně zapojováni, není dostatečně řízené. Pokud má splňovat požadavky kybernetiky na "dobře řízený systém", musí respektovat dva základní požadavky:

1. Správně členit vyučování.

2. Účelně organizovat vyučování.

První požadavek vyžaduje přesné a podrobné vymezení cílových vlastností a procesů, které je třeba rozčlenit na dostatečně elementární komponenty a vyčlenit jejich strukturu. Toto je mimořádně důležité pro ověřování jejich plnění.

Druhý požadavek vyžaduje organizovat vyučování tak, aby docházelo k utváření požadovaných psychických procesů u žáků. Učitel často neví, jak se přetvářejí předávané informace do vědomí žáků a jestli při jejím zpracování se uskutečňují právě ty procesy, které jsou potřebné. Pokud to nezná nemůže regulovat svoji činnost v souladu se svým zámyslem a efektivně řídit vyučování.

Pro splnění prvního požadavku je třeba rozčlenit probírané téma na jednotlivé elementy, které nazveme jako kroky. Každý z nich svým vstupem navazuje na předchozí. Následuje textové a obrazové vysvětlení v něm obsažené části odborné problematiky a přechod na další krok..Je výhodné když každý z nich je didakticky stejně řešený. V takovém případě bude celý řetězec složený ze stejně didakticky řešených kroků....

Druhý požadavek na organizaci vyučování také vyžaduje ověření, zda se ve vědomí žáků uskutečňují požadované procesy.. Tento problém může vyřešit otázka s několika variantami odpovědi zadaná žákům po části odborné problematiky kroku. Pokud bude počet správných odpovědí dostatečně vysoký, může vyučování pokračovat. Tento případ budeme považovat za kladnou zpětnou vazbu žák -- učitel. V opačném případě, kdy dochází k záporné zpětné vazbě, musí učitel problém nově vysvětlit ( říká se: "tolikrát, až tomu bude rozumět i on sám!"). Pokud má u žáků docházet k řízení psychických procesů je třeba takto splnit požadavek zda se v jejich vědomí skutečně vytvářejí potřebné vědomosti Pokud by učitel tento druhý požadavek nerespektoval, nemohl by účinně řídit vyučování.

Z toho co jsem zde uvedl je zřejmé, že příprava inženýrsky řízeného vyučování je časově i odborně náročná. Pokud půjde o teorii, velikost kroku bude závislá na průběhu odborného tématu. Velikost kroku praxe je odvozena od jednotlivých úkonů např.při obsluze.mobilu. Krok teorie označíme jako elementární psychickou operaci, krok praxe jako elementární motorickou operaci.

Pokud je třeba elementární motorickou operaci i teoreticky zdůvodnit bude se jednat o elementární psychomotorickou operaci. Vždy se však bude jednat o krokové řešení, které je velice blízké průběhu našeho života. Krokově ovládáme elektroniku, automobil i náš domácí život probíhá podle řetězců našich zvyklostí,.od rána do noci. Člověk již od dětství krokově prochází svým životem. Jeho přechod do školy ve které by nebyl do vyučování aktivně zapojován sníží jeho zájem o vzdělávání a často vede k nežádoucím aktivitám.

Pokud se bude didaktické řešení elementární psychické operace lišit pouze odbornou náplní, nabízí se širší využití jedné didaktické techniky případně i zadání požadavků na konstrukci nové ( pedagogové dosud označují za didaktickou i takovou techniku, která byla převážně určena ke komerčním účelům, výjimkou byly vyučovací stroje).

Podobné to bude u elementární motorické operace, kde krokem je jeden praktický úkon na zařízení, které bezprostředně reaguje. Řetězec elementárních motorických operací bývá uvedený v manuálu přiloženém k soupravě, např.mobilu. Ke zvládnutí často využívaných základních funkcí postačilo jejich několikanásobné praktické opakování.

Ze tří uvedených elementárních operací je nejnáročnější třetí, elementární psychomotorická, která požaduje, aby každá elementární motorická operace byla i odborně zdůvodněna. K tomu dojde zvládnutím teoretické problematiky zaměřené na konkrétní technické zařízení. To může posloužit za příklad spojování více odborných témat do jednoho celku a jeho dovedení až do požadovaných dovedností a návyků, např.při příjmu televizního programu (práce kamery ve studiu, přenos úplného televizního signálu, jeho přeměna na obraz, funkce TV antény apod.).

Jednou z možností inženýrského didaktického řízení vzniku elementárních psychomotorických operací může být audiovizuální program který pomocí televizního monitoru umístěného v blízkosti technického zařízení nejdříve vysvětlí teoretickou část kroku a předvede i jeho motorické řešení, které žák na příkaz provede sám ( podrobně je tato možnost objasněna v příspěvku "Jak dochází k učení" Britské listy, 24.4.2006 ).

S podobným řešením jsem se setkal v kurzu Národního programu počítačové gramotnosti pořádaného bývalým Ministerstvem informatiky.

Cílem tohoto kurzu bylo v průběhu 4 x 2 hodiny obsáhnout problematiku obsluhy počítače se základním programem Windows. K tomu byly zhotoveny potřebné texty a tři CD. V textech je krokově popisován praktický postup řešení obsluhy. Počet účastníků byl limitován počtem počítačů ve třídě. Programem, postupně ze tří CD, byl žák textově i obrazově na monitoru počítače seznamován s jednotlivými kroky obsluhy a mohl pomocí kurzoru zvolit buď "UKÁZAT" ( pro opakování řešení kroku ) nebo "VYZKOUŠET". Pokud se žák při volbě "VYZKOUŠET" dopustil chyby byl na ni upozorněn a byla mu i vysvětlena.

Čtyři texty nazvané "Jak na počítač", "Texty v počítači", "Internet a e-mail", "Sám sobě úředníkem", které byly spolu se třemi CD v průběhu kurzu jeho účastníkům předávány umožňují aby byli "dobře řízeni" i při domácím opakování.

Jako jeden z absolventů tohoto kurzu mohu potvrdit, že jeho didaktické řešení splnilo oba základní požadavky kybernetiky na "dobře řízený systém"

Na těchto dvou příkladech "dobře řízených systémů" je zřejmá náročnost jejich přípravy. Výhodou je možnost širokého využití jejího didaktického řešení záměnou odborné náplně. Totéž platí i pro didaktické řešení řetězců elementárních psychických operací. Kdo ale má takto řízené vzdělávání připravovat? Má-li se jednat o "dobře řízený systém" vzdělávání, musí být "dobře řízeným" i systém, který ho bude připravovat. Zatím je řešení didaktické technologie vyučování ponecháváno na školách a jejich učitelích, kteří mají ve svých Školních vzdělávacích programech vyjádřit jak budou didakticky řešit úkoly zadané v Rámcových vzdělávacích programech.

Ve své praxi jsem vyřešil podobný problém pomocí "Integrovaného didaktického systému". Ten podřídil řešení krokového manuálu, výukového filmu, odborné učebny a v ní rozmístěné techniky, práci televizního studia na audiovizuálním programu i metodické pomůcky pro každou hodinu vyučování, jednomu didaktickému zámyslu. Zároveň byla zřízena skupina tzv. komisařů, jejíž příslušníci měli ze úkol, pomocí otázek s výběrovou odpovědí, zjišťovat jak se toto řešení osvědčilo v praxi. Základním úkolem bylo zabezpečit, s potřebným časovým předstihem, jednotnou přípravu obsluh ve výcvikových střediscích pro nově zaváděnou techniku tak, aby mohla být ihned plně využívána.

Pokud má reforma školství respektovat uvedené požadavky na řízené vzdělávání , musí být také řízení schopná. Respektování tohoto požadavku vyžaduje, aby ministrem (ministryní) školství byl odborník nejen pro oblast pedagogiky, v dnešní době inženýrské, ale i s organizátorskými schopnostmi.