O slovo jsem se přihlásil i já. Cynici tvrdí, že jako obvykle... Zopakoval jsem v polemice k vystoupení Nikolaje Savického z České televize již dříve vyřčenou tezi, že čím dříve média veřejné služby přijdou o reklamu, tím lépe pro ně. Zopakoval jsem i dříve řečenou další tezi, že platit poplatky by měli všichni plátci daně z příjmu za MOŽNOST příjmu signálu veřejné služby, nikoliv za "vlastnictví přijímače". Že vybírat tyto peníze by měl stát ve prospěch médií veřejné služby prostřednictvím daňových úřadů jako paušální plošnou daň.

Rozšíření programové nabídky a vylepšená televize - nebo sen? 6. 2. 2004 BL

Protože se přestanou poměřovat se "ziskuchtivými" soukromníky a teprve tehdy začnou plnit svou roli. Tou není "být něco mezi divadlem a muzeem, jak se tvořila přirovnání v diskusi, kdy jeden z diskutujících přirovnával televizi k Národnímu divadlu a druhý - o něco kulturnější - k Národnímu muzeu. Zkameněliny a kostry nejsou atraktivní ani pro většinu historiků. Bitva o onu jednu miliardu musí být vzdána co nejdříve (nejlépe ihned) a kapitalistické hřiště přenecháno trhu. Kolik lidí čte dnes inzertní noviny kvůli zprávám a kolik kvůli inzerátům?

Je na čase učinit z elektronických médií privátní služby inzertní televize... Jen najít tu odvahu. Jen tak lze totiž zachovat všechny aspekty veřejné služby a rozvíjet je v jiné logice.

Nikolaj Savický nakonec veřejně a nahlas uznal, že "ideální stavem je televize veřejné služby bez reklamy". Tím mé srdce potěšil, neboť před více než rokem, kdy tato diskuse vypukla na semináři v Českém Krumlově, tvrdil něco úplně jiného. Potvrdil také odhodlání koordinovat kroky médií veřejné služby v programové, zpravodajské i technologické rovině. Na rozdíl od ředitele Českého rozhlasu, který konvergenci institucí vyloučil, a to přesto, že technologie konvergenují bez toho, co si o tom ředitel Kasík myslí. Současnému řediteli ale končí mandát a tak vykročení na digitální cestu bude za rok na tom kandidátovi, u něhož bude jisté, že před digitalizací, konvergencií technologií a globalizací mediálního trhu necouvne do obranné pozice. Protože veřejná služba je jen jedna, technologie umožňují multimedialitu a instituce jsou nyní dvě, neznamená to, že tomu musí být navždy. V současnosti se budoucnost píše pro nejbližší čtvrt století.

ČeRT 4. 4. 2004 BL

Už před třemi lety jsem upozorňoval tehdejší Radu Českého rozhlasu a vládní experty na nutnost přehodnotit koncepci financování médií veřejné služby ve světle úkolů, které jsou nuceny plnit, v souvislosti s přechodem na digitalizaci a nutnosti infrastrukturních investic do budování sítí i programové skladby, stejně jako na nutnost zvážit podíl státního rozpočtu na financování přechodu České republiky na digitální vysílání a věnovat zvláštní pozornost rozpočtovým stránkám koncepce přechodu na digitální vysílání .

Stejně tak jsem apeloval na nutnost věnovat zvýšenou pozornost koncepci programu - obsahu, včetně vymezení přesných pravidel pro "univerzální službu" (podíl otevřených kanálů či částí programů v nich v každém, i komerčním multiplexu), vymezit jednoznačné priority státu v této oblasti jako podmínky státu pro udělení každé licence (podíl nezakódovaných vzdělávacích pořadů, zpravodajství a publicistiky v jednotlivých multiplexech, podíl reklamy v jednotlivých časech vysílání), doporučit dostatečné rozpočtové prostředky vázané ke kompetencím ministerstva školství a kultury na spolufinancování těchto priorit za podmínek jejich vyváženosti a informační otevřenosti . Doposud se z doporučeného stalo pouze velmi málo.

Součástí mých doporučení už tehdy bylo zvážit investiční záměr s dvěma alternativními cestami rozvoje veřejnoprávního sektoru:

• částečnou fúzi dvou hlavních veřejnoprávních mediálních institucí ČT a ČRo v horizontu několika let do jednoho komplexu s koordinací programové, zpravodajské i publicistické části, s jednotným využitím informačních zdrojů včetně informací a zdrojů České tiskové kanceláře a dalších agentur, aby bylo možné vzájemné sdílení analytických, rešeršních a vývojových kapacit, jakož i domácích a zahraničních zpravodajů či výsledků jejich práce
• úplnou fúzi všech veřejnoprávních médií při současném sloučení dozorčích i redakčně programových rad - vytvoření České vysílací společnosti jako veřejnoprávního subjektu s cílem čelit konkurenci multinacionálních multimediálních koncernů na českém území
• zvážit vyčlenění archivů obou institucí do centrálního multimediálního archivu se statutem obdobným Národnímu filmovému archivu, se samostatným rozpočtem a zákonem určeným úkolem pečovat a rozšiřovat fond.

seminář Konvergence médií - Český Krumlov 2004 ČM

Seminář Rady Českého rozhlasu k digitalizaci vysílání 2001 R ČRo

To bylo před třemi lety. Poprvé jsem takto apeloval na Radu Českého rozhlasu 11. července 2001. Bohužel, dnes KDU-ČSL ústy místopředsedy RRTV Šenkýře prosazovala "útěk inženýrů před právníky" pod heslem A kdo, když ne my? A kdy, když ne teď..., které je známé už z roku 1989. Kupónová privatizace a následné hry s nulovým součtem ekonomicky zajistily tehdejší elity. Všichni ti, kteří to považovali za privatizační zlodějinu a puč, doufali, že občané se poučili a podruhé už se to nemůže stát. Naivkové... Za patnáct let se "demokratická" společnost nedokázala poučit ze svých chyb.

Představa, že Rada "naplní zákon" bez obsahu - tzn. bez inovované legislativy pouhou vysvětlivkou, že základní programová specifikace multiplexů se dá určit na 24 let dopředu, "mutiplexor je něco jako svorkovnice" (cit. Šenkýře) a na oněch 24 let dopředu se určí taxativní výčet programů do jednotlivých multiplexů, je scestná. Šenkýřovy vysvětlivky k digitalizaci pro lidovce jsou o to závažnější, že RRTV je správním orgánem a její rozhodnutí určují charakter trhu a jsou přezkoumatelná soudem. S vysvětlikami per analogiam a dobrou vůlí radních co nejdříve začít si soudci nevystačí. Mezinárodní arbitrážní tribunály nezajímá, že jednomu radnímu připadal multiplex jako svorkovnice a kvalitu programu neviděl jinak, než jako PAL nebo SECAM. Podle této logiky by počítač byl "elektromechanický počítací stroj", se kterým by se MUSELO pouze sčítat a odečítat. Maily bychom posílali stále dálnopisem.

Problém České republiky je, že stejně diletantsky se k procesu digitalizace staví předkladatelé zákonů - ministerstvo informatiky a kultury - stejně jako Úřad vlády. Jinak by nebylo možné šalamounské, ale riskantní rozhodnutí kabinetu, že dokument ministerstva informatiky Koncepce zahájení digitálního televizního vysílání v České republice pro roky 2004 až 2006 sice vláda ani neschválila, ani nevzala na vědomí, přesto však doporučila předsedovi Českého telekomunikačního úřadu a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, aby postupovali v souladu s ním (Usnesení Vlády České republiky č. 395 ze dne 28. dubna 2004, odst. III.).

Od února do prvních týdnů června 2004 došlo v procesu přechodu na pozemní digitální televizní vysílání v systému DVB-T k zásadním změnám. Ta nejdůležitější, která tvoří východisko k dalším úvahám vysílatelů, je založena na vyhodnocení zkušeností ze zahraničí, především v SRN, a z experimentálního vysílání v systému DVB-T, které v Praze od roku 2000 provozují České radiokomunikace, a.s., a společnost Czech Digital Group. Z těchto zkušeností vyplynulo, že pro zajištění "dostatečně robustního příjmu" televizního vysílání DVB-T bude při zahájení řádného provozu potřebné použít modulace signálu 16 QAM místo původně zamýšlené a v obou experimentech ověřované modulace 64 QAM.

V praxi to znamená, že se podstatně sníží bitová rychlost, a to ze stávajících 22 Mbit/s na přibližně 14 až 15 Mbit/s. Počet televizních programů v digitálním multiplexu tak v první fázi zavádění DVB-T klesne ze současných čtyř až pěti na dva až tři. Tuto skutečnost zatím nezohlednily koncepční materiály Ministerstva informatiky České republiky ani Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Kolik z této argumentace je pravdivé a kolik nikoliv, ví v Česku pouze několik inženýrů a tři ředitelé telekomunikačních firem (ČRa, CDG a ČTc) a ti pravdu neřeknou, ani kdyby je mučili.

Návrh RRTV pouze přebírá a přesunuje odpovědnost za prakticky téměř vše důležité v oblasti digitálního vysílání na RRTV a de facto i na vlastníky programových licencí.

ČTÚ je ve svém novém "konceptu" v roli servisního úřadu, který nemá možnost jakkoli ovlivnit daný trh -- nerozhoduje o provozovateli multiplexu a nemůže mu uložit ani jakékoli opatření (což je v rozporu nejen s platným zákonem, ale i novým regulačním rámcem). Stanoviska a názory RRTV nerespektují v plném rozsahu nový EU regulační rámec elektronických komunikací, který zahrnuje i digitální vysílání. Stanovisko RRTV nejspíše upřednostňuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání před ostatními zákony s působností v dané oblasti, s čímž ovšem nemusí při nejednotnosti vyslovit souhlas všichni. Oprávněnou zpřesnit výklad je Sněmovna v nových zákonech či soud v těch stávajících. To je jeden problém, který může rozkolísat počátek digitalizace.

Názory RRTV se opírají o striktní interpretaci termínu "technické parametry", které ztotožňují s konkrétní a často dočasnou instancí těchto technických parametrů (míst vysílání, přidělených kmitočtů a dalších technických parametrů DVB-T). Přitom vzhledem k charakteru procesu přechodu k digitálnímu vysílání bude zpočátku často docházet ke změnám těchto parametrů i v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Podle RRTV se bude budoucí kapacita na území České republiky sestávat ze 6 multiplexů. Bude to ale pravda? Jednotlivé programové pozice (tj. 24-30 programů) budou z technického pohledu de facto ekvivalentní a tedy v podstatě přidělení licence na digitální vysílání bude reprezentovat "právo na vysílání na některé z 24-30 programových pozic a povinnost dodržet určitou programovou specifikaci. RRTV de facto limituje obsah multiplexu na jednu definovanou programovou specifikaci, což může vést k neočekávané reakci trhu a dopadům do ekonomiky jednotlivých multiplexů. Materiál RRTV i výklad Šenkýře k němu si plete některé pojmy -- např. zaměňuje Elektronického průvodce programy s teletextem a osvojuje si právo RRTV rozhodovat, co bude náplní EPG, přestože jde o EU doporučení.

RRTV se nevzdá regulace obsahu zbylého datového toku a rozhodování o jeho případném uvolnění pro jiné telekomunikační služby ("v té části kmitočtového spektra, které je určeno pro rozhlasové a televizní vysílání, má vždy přednost vysílání před jakýmikoli telekomunikačnímu službami"). Je ale takto postavené vysílání ufinancovatelné?

RRTV přitom nemá jasno, či nevyjádřila v nedávno rozšířeném materiálu, jak bude postupovat při regulaci těchto služeb, vč. datacastingu. Obecně není postup RRTV zřejmě konzistentní s ustanoveními nového regulačního rámce. Je zřejmé, že RRTV při formulaci svých stanovisek nebere tento důležitý kontext v úvahu. Typické je, že praktickým důsledkem uplatnění postupu dle RRTV je např. popření základního principu nového regulačního rámce -- tj. oddělení regulace infrastruktury od regulace služeb. Postup RRTV de facto vyjímá z kompetence regulátora infrastruktury provozovatele multiplexu.

Na sdělení těchto všech námitek proti tomu, co přednesl Šenkýř, nezbyl účastníkům diskuse - tedy ani mně - čas. Na řadě byl lidovecký řízek s bramborovým salátem. Bylo to takové repetitorium pro lidovecké bafuňáře, keré jim mělo říci, jak je jejich šéf skvělý. Odbornou diskusi pak povedou za několik let nejspíše soudci v Haagu. Protože stejně sebechvalně působí členové vlády, za digitalizaci odpovědní. Protože stejně krátkozrace jedná i dnešní premiér - přes všechno odborné zázemí, které má a které mu tvrdí pravý opak toho, co jeho koaliční ministr. Protože budoucnost by neměli určovat diletanti, ani ve funkci ministra informatiky či premiéra, a to ani na základě mandátu voličů.

Protože i kdyby občané řekli, že dvě a dvě jsou tři, pravda je a zůstane taková, že to jsou čtyři... A digitalizaci médií a s ní související budoucnost veřejné služby by neměl řídit trh bez přívlastků a pravidel. To už jsme jednou zažili.