Islám jako ideologická zbraň v rukou Západu

25. 1. 2007 / Daniel Veselý

Tolik proklamovaný protiklad civilizace dobra a semeniště nenávisti, iracionální zběsilosti, zosobněné náboženstvím svaté války, se mi zdá být pouze účelovým nástrojem, kterak před světem skrýt neutuchající touhu vlastnit a ovládat malé, avšak neomezeně mocné politické a ekonomické elity euroatlantické civilizace.

Existuje mnoho pádných důvodů pro obhajobu tohoto tvrzení. Historické i stávající činy naší civilizace jsou dodnes chápány mimo rámec objektivního hodnocení (pro vyznavače západních výdobytků malé srovnání -- marxistické vnímání světa a věd je také zkreslující jako pohled západního vidění vlastních skutků a činů těch neprivilegovaných).

Mnoho částečně promlčených zločinů, které dosahují nestravitelných proporcí, bylo spácháno právě onou proklamovanou západní civilizací pod standartou vysoké mravní zodpovědnosti a tušených ideálů. Těžko odhadnout, zda pachatelé zvěrstev na lidském pokolení opravdu jednali zaštítěni hluboce procítěným patosem a vizemi spravedlnosti, nebo jen z nejnižších hrabivých pudů. Islám vždy nebyl naším nepřítelem, jak by se mohlo dnes zdát; kolikrát hrály a hrají muslimské země, přesněji vlády, za pomoci represivních aparátů těchto států, proti vůli vlastního obyvatelstva i proti nim samotným. Tehdy nebylo namítáno, že věrouka těchto zemí nehraje při páchání závažných zločinů ani druhé housle; šlo a jde o čistý kalkul několika vyvolených patricijů na úkor drtivého počtu plebejců.

Pakliže liberální média hovoří, aniž by vzbouřila pohoršení občanstva, o islámském terorismu jako o "třetí světové válce" namířené proti kladným hrdinům, tedy nám, nikdy se nezmíní o naší záslužné roli při tvoření tohoto fenoménu zla. Naopak - i pozornost bystrého jedince bývá zaměřována z účelových pohnutek jinam.

Al-Káida, světový strašák moderní doby, by jistě nenabyl tak sofistikované podoby a síly, tak rakovinného rozšíření, jak je tomu nyní, kdyby neexistoval plán amerického prezidenta Cartera a jeho vlády - tzv. Afghan Trap (Afgánská past). Jeho podstatou bylo vytvoření armády mudžahedínů, kteří byli shromážděni ze všech koutů muslimského světa i z Indie a Číny, aby byli vycvičeni, vyzbrojeni a placeni americkým daňovým poplatníkem a aby pustili Sovětskému svazu, ještě před jeho agresí do Afghánistánu koncem 70. let, pořádně žilou.

Tvrdé jádro těchto religiózních bojovníků vytvořilo nám tak familiárně známou Al-Káidu. Pozornost západních politiků a byznysmenů byla po stáhnutí sovětských vojsk soustředěna právě na Afghánistán, ježto byl a je důležitým strategickým bodem v ropných fantazií západního politického a ekonomického molochu. Nikdo hlasitě neprotestoval a snad patrně cíleně nezveřejnil fakt o tom, že USA svého času protežovaly tolik proklínaný Talibán proti Severní alianci, neméně brutální organizaci, aby tomu později bylo naopak.

Globální tržní systém, zosobňující imperiální chtíč zejména Spojených států, se snaží dostat k rozsáhlým ropným nalezištím ve střední Asii navzdory nesouhlasnému mručení Ruska a Číny, což by potenciálně mohlo znamenat smrtelnou hrozbu pro celý svět.

Dalším ozbrojeným hnutím vzniknuvším v reakci na západní agresi je Hizballáh, jenž povstal z trosek Izraelem rozbombardovaného Bejrútu a nenávisti v roce 1982 a může patrně opsat šablonu, ve které ničení, zabíjení a útlak rovná se založení radikální a teroristické organizace. Kupodivu jako i další "smrtelně nebezpečná" hnutí zformovaná coby reakce na US/izraelskou válečnou mašinérii (Hamás - po vypuknutí spontánní rezistence proti izraelské okupaci palestinského životního prostoru v roce 1987, Brigáda Mučedníků od Al-Aksá - po výbuchu druhé intifády v roce 2000, frustraci z kolapsu Dohod z Osla a zvýšeném záboru palestinské půdy).

Džihádem je mimo teroristické akce rovněž míněna výchova a starost o děti, jak se v souvislosti se sebevraždou babičky-atentátnice zmiňují palestinské ženy, které kategoricky odsuzují násilnou formu džihádu.

Během bosenské války byli Západem podporováni muslimští fanatici v bojích proti srbskému vojsku i civilní populaci, kteří byli k tomuto účelu draftováni ze Středního východu, aby podnikali zabijácké výpravy ze Srebrenice. Ano, z té Srebrenice, z které západní propaganda vyrobila balkánskou Osvětim, plivajíc tak na památku zavražděných muslimů.

Teroristická muslimská guerilla UCK-KLA byla v předvečer bombardování Srbska NATO vyškrtnuta ze seznamu CIA, na kterém po dlouhou dobu figurovala. Vyšetřování britského parlamentu a OBSE přineslo před několika lety zprávu o tom, že kvóta nutná k tomu, aby bylo provedeno rozsáhlé bombardování Srbska v roce 1999, činila 2000 mrtvých, z kterých bylo UCK-KLA pozabíjeno 1500 (převážně civilistů). Zbytek měla na starosti srbská vojska, která opětovala útoky vyprovokované UCK-KLA.

Ve stejném roce vrcholila čtvrt století trvající genocida v bývalé portugalské kolonii ve Východním Timoru, přičemž se jedná o jedno z nejostudnějších zvěrstev, spáchané západními státy, především USA, Velkou Británií, ale i Austrálií a Japonskem, kdy tyto země poskytovaly zásilky zbraní v řádech miliard dolarů, diplomatickou imunitu a logistickou podporu největší muslimské zemi na světě - Indonésii. Ve Východním Timoru bylo zlikvidováno 200 000 lidí, tedy třetina všech obyvatel; procentuálně se jedná o zločin prvního ranku, srovnatelný s holocaustem.

Na sklonku 90. let bylo Turecko zahlceno dodávkami amerických zbraní (ochotně zaslanými Ankaře Clintonovou administrativou), které byly s jejím přímým souhlasem použity proti kurdské populaci ve středním a východním Turecku. Výsledek? 30 000 mrtvých, 3500 vypleněných vesnic a osad, na dva až tři miliony zubožených uprchlíků.

Západní společenství nehnulo ani brvou, když turecká armáda provedla invazi na Kypr v polovině 70. let a zabila dva tisíce lidí. Marocká ilegální okupace Západní Sahary, trvající desítky let, také nikoho nepobuřuje - vždyť se jedná o přátelskou zemi.

Ani režim, panující dlouhá léta v Saúdské Arábii, není na obtíž. Proč také, když ropa teče a transakce klapají? Přitom si v krutosti nezadá s talibanskou oligarchií; divoký odsun statisíců Jemenců nehraje žádnou roli, veřejné popravy a středověké mučící techniky rovněž.

Výčet je dlouhý a mohl bych pokračovat dál, avšak z tezí, jež jsem představil, je zřejmé, že něco jako globální hrozba islámského fundamentalismu možná platí, avšak především za okolností, kdy slouží jako milosrdná zástěna pro páchání závažnějších zločinů státním terorismem.

Vytisknout