Impérium chystá úder

16. 1. 2007 / Daniel Veselý

Jestliže se prezident kaje ze svých chyb, tak ve skutečnosti připouští, že zabil více než půl milionu Iráčanů a přes tři tisíce amerických vojáků, rozdělil zemi na nesmiřitelné bojující frakce, zničil infrastrukturu země za desítky miliard dolarů, dopustil se neutuchajících zvěrstev na civilním obyvatelstvu nejen ve městech Fallúdža, Ramadi, Haditha - ba proměnil celou oblast v Mekku terorismu, destabilizoval bez výhledu celý region, vyprovokoval Írán, KLDR a Čínu k horečnému zbrojení. Osobně nevím, jak bych se s tímto faktem vypořádal, existuje něco jako hlodající svědomí, avšak Frankensteinova vize nového uspořádání Blízkého a Středního východu podle amerických tradic a osobností goebbelsovského ražení - George Kennana a Zbigniewa Brzezińského - musí být zhmotněna.

Prezident byl v roce předcházejícím invazi soustavně vojenskými specialisty upozorňován na některá z uvedených nebezpečí, která regionu hrozí, pokud bude invaze provedena. Tito odborníci rozhodně nejsou žádní holoubkové, spíše jestřábi.

Nynější strategický obrat má svůj historický předobraz. Když v roce 1968 vypukla v imperiální válkou zmítaném Vietnamu ofenzíva Vietkongu na buddhistický svátek Tet (během níž tato guerilla zaútočila na sto jihovietnamských měst, vnikla na US ambasádu, zmocnila se rozhlasu a bylo zabito cca dva a půl tisíce amerických vojáků), zanedlouho rezignoval tehdejší prezident Johnson. Jeho nástupce Richard Nixon přišel s doktrínou tzv. vietnamizace, tedy s plánem, aby Vietnamci více bojovali za "demokracii" sami, a to za asistence US jednotek. Tzv. Phoenix Plan coby součást doktríny počítal s vytvořením zabijáckých komand nasazených proti Vietkongu a civilní populaci; konflikt brzy eskaloval v Kambodži a Laosu, na něž bylo sesláno inferno v podobě nemilosrdného masivního bombardování s tragickými (a poučnými) následky v podobě dobrovolných branců do řad genocidních Rudých Khmerů.

Historie nás neustále peskuje za to, že jsme neschopni pochopit naprosto elementární pravdy a její pravidelné cykly.

Se stávajícím americkým vměšováním se do Afrického rohu pod trapnou rouškou boje proti terorismu se zjevně hamižnou chutí (potencionální ropná naleziště) a strategickým zájmem (sto dvacet zemí pro přibývající US vojenské základny), můžeme být ujištěni, že plány na efektivnější kontrolu Blízkého i Středního východu se začínají neurvale prosazovat.

Izraelská politika Olmertovy junty pasuje do puntíku představ Spojených států, ačkoli se supervelmoc navenek tváří umírněně. Podle listu Sunday Times se izraelské letectvo připravovalo a cvičilo na útok proti íránským nukleárním zařízením v Negevské poušti. Izraelská vláda rovněž vypracovala plán, kterak tyto objekty zničit. Podle Democracy Now! by bylo použito taktických nukleárních bomb ekvivalence 1/15 bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki. V americkém periodiku Time jsme se mohli dočíst o tom, že vedle leteckého náletu plánuje izraelská armáda (IDF) taktéž uskutečnění pozemního útoku. O tom, že je na místě brát izraelské volání po válce vážně, se můžeme přesvědčit připomenutím bombardování iráckého nukleárního reaktoru v roce 1981.

Zatímco US/Izrael horují pro válku, Írán Ahmadinežádovými ústy tvrdí, že obohacováním uranu sleduje pouze mírovou cestu. I když se možná jedná o zcela mylnou informaci, podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) nejde o protiprávní akt s ohledem na ustanovení této úmluvy. Hrozba izraelské propagandy, která srovnává nedemokratický režim v Íránu s nacistickým Německem, ba jej považuje za horší režim, než bylo Hitlerovo Německo, se zcela míjí se skutečností, neboť íránský režim by musely hnát sebevražedné pohnutky, aby zaútočil na Izrael jako první, toho času na čtvrtou nejsilnější armádu na světě, vlastnící ilegálně několik set jaderných hlavic v plné polní (fakt, který nepopírá ani premiér Olmert) a mající za zády světovou supervelmoc (s diplomatickou zbraní v podobě práva veta v RB OSN a mediální skrumáží na štítě).

Světoví specialisté a stratégové na Blízký a Střední východ varují před izraelským útokem na íránské cíle, jelikož hrozí, že útok této kadence by prudce zvýšil nenávist džihádistů a obyčejných muslimů vůči Izraeli a USA, a spustil tak lavinu sebevražedných aktivit na americké a židovské cíle kdekoliv na světě (případně by šlo o pravdivou prognózu eskalace konfliktu jako v případě americko-britské invaze do Iráku v březnu 2003). Samotný útok by stál stovky, pravděpodobně i tisíce lidských životů, které se na jaderném programu své vlády nepodílejí. Okolí nukleárních zařízení by bylo zamořeno radioaktivním spadem, i když by snad nešlo o katastrofu černobylského formátu.

Kdybychom podrobně četli čelná západní a izraelská periodika napříč ideologickým spektrem, mohli bychom se vcelku pohodlně dozvědět o obrovském vlivu tzv. izraelské lobby na formování politiky Spojených států na Blízkém východě. Spolu s ultrakonzervativními americkými byznysmeny a politiky a křesťanskou elitou (s individui jako je Pat Robertson, fanatik, který otevřeně volal po zavraždění Hugo Chaveze), která má také svůj nezanedbatelný vliv ve vnitroamerické i zahraniční politice, se utváří gigantická páka nekontrolovatelného stroje, nic nedbajíc na potencionální apokalyptické následky této mesianistické mise.

Konečné řešení palestinské otázky navzdory mírumilovnému PR spektáklu je možné pomalu završit, jak postupuje kantonizace a vyčišťování Západního břehu a permanentní likvidace Gazanů uvnitř a zvenčí.

Válka nezná vyvolených a šíří se nezadržitelně. Dlouhodobé záměry US/izraelské mašinérie počítají s vykořeněním Hamasu a Hizballáhu ze syrské a íránské suverenity, jelikož praktiky těchto kontroverzních seskupení s nimi nekonvenují nikoliv kvůli bezpečnosti obyčejných Američanů a Izraelců, ale za cenu chamtivé agrese proti suverénním státům (neboť vztahy Sýrie a Íránu a těchto hnutí odporu jsou pevně zakořeněny).

Jako by nestačilo, že může Blízký a Střední východ vytrvale hořet, sleduje Bushův mocenský gang strategický a ropný středoasijský region, což nevyvolává úsměv na rtech Ruska a Číny, dvou velmocí, které ještě rozhodně neřekly poslední slovo.

V Afghánistánu nebojují jednotky NATO ve jménu liberální demokracie proti Talibánu, bývalému příteli Impéria, ale kvůli dobyvačné a zištné aroganci, nehledě na křehké svazky zemí v regionu.

I poslední člen osy zla, nevyzpytatelná KLDR, po Bushově stigmatizaci a následném ukončení diplomatických jednání mezi oběma Koreami a uvalení sankcí, stále držen v čím dál větší izolaci se může stát ohniskem nukleární katastrofy.

Americké impérium ztrácí pevnou půdu pod nohama a v agónii se pouští do vysoce nebezpečných experimentů, které, bez nadsázky, mohou po poprvé ve známých dějinách ohrozit existenci lidstva jako biologického druhu.

 

Vytisknout