Na jisté farmě, zvané Orwellova (zkráceně OF), žila různá domácí zvířata. Všechna si byla rovna, ale některá si byla rovnější. K těm patřila hlavně ta, která mají k člověku biologicky nejblíže -- vepři.

Ale ani vepři na farmě nebyli všichni stejní. Našli se mezi nimi nejen pěkné svině, ale i celkem dobromyslní čuníci, kteří naivně věřili tomu, že by si opravdu měli být všichni rovni.

Zlé svině přísně dohlížely na počínání ostatních zvířat a snažily se je řídit. Ale některá zvířata byla vzpurná, a tak je vedoucí vepři svrhli do staré a špatně zakryté žumpy na dvoře.

Zvířátka v ní plavala, jak se dalo, a vysílala své SOS. Ostatní zvířata dílem dělala, že nic nevidí, a dílem -- ovšem potají -- nadávala na ty svině nahoře. Hlavně si ovšem hlídala svá koryta, korýtka a misky se žrádlem.

Některým čuníkům to však nedalo a nahýbali se do žumpy, aby tonoucím zvířátkům pomáhali udržet se nad hladinou a časem snad i z těch sraček ven. Docela se jim dařilo, některá zvířátka už byla dokonce ze žumpy venku, ale vtom zasáhl nejsilnější farmář v okolí a nabídl vepřům, že je nevydá řezníkovi, když se vzdají své vedoucí úlohy na farmě a nechají ostatní zvířata, ať si samy vyberou jak dál.

Vepři tedy hodili do žumpy žebřík, pomohli zbývajícím jedincům ven a dokonce je pomáhali očistit. Ti pak spolu s většinou ostatních zvířat založili zvířecí hnutí, které však zůstalo u osvědčené zkratky.

Jak se tak do OF všichni hrnuli, ani jim nepřišlo divné, že tam vstupují i mnozí vepři. Zato od čuníků, kteří pomáhali těm postiženým a různě se přitom potřísnili, se všichni pohoršeně odvraceli, ucpávali si nosy a hlasitě upozorňovali na to, jak smrdí.

Dokonce přijali opatření k lustrování všech zvířat, aby rozpoznali i ty smraďochy, kteří by snad chtěli překrýt svůj odér nějakým módním parfémem...

OF se sice po čase rozpadlo, ale nahradily je standardní politické strany, které lustrovaly dál, a tak čuníkům nezbylo nic jiného, než na veřejně prospěšnou činnost zapomenout.

Někteří z nich odjeli na zachráncovu farmu, která se rozkládala za velkým rybníkem, protože otrlému farmáři nesmrděl nikdo, kdo uměl vydělávat peníze.

Jiní je začali vydělávat doma, a to tím, že zaměstnávali ostatní zvířata výrobou různých věcí. Někdy užitečných, jindy zhola zbytečných. A ti, kteří na to všechno neměli žaludek, zmizeli v zapomnění. A tak je to asi i správné, protože jinak by to tak na farmě, kde pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, přece nebylo...

A jaké že z toho plyne naučení? Nikdy netahejte druhé ze sraček! Ať si každý pomůže sám.