Co to přinese...

1. BUDE TO LEVNĚJŠÍ
   1. Budou spojeny neprogramové složky -- méně zaměstnanců, více odborníků, efektivnější využití výrobních prostředků (autorské právo, personalistika, ekonomika, správa budov, autopark...).
   2. Spojeno bude i zpravodajství a publicistika (ušetří se na dopravě, zahraničních zpravodajích, částečně i technice: jedno auto, jeden technik, dva redaktoři, jedna kamera).
   3. Výběr poplatku místo poplatků (ušetří se ½ stávajících nákladů na služby České pošty).
   4. Výhodnější pozice pro jednání o právech (zejména na sportovní přenosy) -- zlevnit mohou nejen platby, ale i náklady na přenosy.
   5. Společné zastoupení v mezinárodních institucích.
      
      
2. PRO TVORBU PROGRAMU I MARKETING OBOUSTRANNĚ VÝHODNÉ
   6. Efektivní využití rozdílného prime time pro křížové promo.
   7. Jednodušší vytváření propojených programových celků (s přihlédnutím k takovým skupinám lidí, jakými jsou neslyšící či slabozrací až nevidomí).
   8. Společný festival (dnešní Zlatá Praha ČT ani Prix Bohemia Poděbrady ČRo díru do světa zatím neudělaly).
      
      
3. ZDŮRAZNÍ SE PODSTATA SMYSLU EXISTENCE, KTEROU JE VYSÍLÁNÍ VEŘEJNÉ SLUŽBY
   9. Programové plánování bude vycházet z jediné definice vysílání veřejné služby -- debaty co vlastně vysílat nahradí diskuse, jak to co nejlépe a efektivně udělat; ne všude musí být nutně oba vysílatelé.
      
      
4. ZNOVU SE OTEVŘE MOŽNOST PRO ZPRACOVÁNÍ KOMPETENTNÍHO ZÁKONA O VYSÍLÁNÍ VEŘEJNÉ SLUŽBY
   10. Všechny dosavadní pokusy o smysluplnou novelizaci či dokonce zpracování nového zákona (resp. zákonů) o ČT a ČRo narazily na tvrdou a vysokou zeď vynucených kompromisů -- politických i lobbystických. Po více než deseti letech existence veřejnoprávních médií v ČR je přitom jasné, že
       • pokud zákon nestanoví principy indexace poplatků, je úplně jedno, zda jsou média financována přímo ze státního rozpočtu nebo z poplatků, o kterých beztak rozhodují politické strany (při financování ze státního rozpočtu by mohla být uplatňována kontrolní pravomoc NKÚ);
       • tvrdí-li se někdy, že ČT či ČRo nejsou efektivní, pak pro Rady těchto institucí dostatečně tvrdé slovo neexistuje (navíc jsou Rady jako celek ze zákona neodpovědné za svou činnost -- o jednotlivcích a jejich výkonech ani nemluvě);
       • zákon vždy jen vágně definoval vysílání jako veřejnou službu...
         
         

...a jak to neudělat špatně

Všechno na světě se dá udělat špatně, tedy i spojení ČT a ČRo. Proti bude pravděpodobně reklamní lobby, část odborné veřejnosti (včetně zaměstnanců ČT a ČRo), někteří politici. Aby mělo smysl o této přeměně byť jen nahlas uvažovat, musí jí předcházet:

1. institucionální pověření ji připravit (nejlépe na úrovni vlády);
2. poté co nejširší veřejná diskuse (řízená tak, aby se diskutovalo o tom jak to udělat spíše než o tom, zda vůbec).

V žádné fázi (příprav ani realizace) nesmí vzniknout důvodné podezření, že jedinou skutečnou změnou bude jedno supergenerální ředitelství navíc.

Základem je ovšem důkladná, jasná a ne-dvojznačná (-mnohoznačná) definice vysílání veřejné služby.

Autor byl generálním ředitelem Českého rozhlasu. Jeho názor inspiroval Štěpána Kotrbu k začlenění konceptu spojení médií veřejné služby do odborného semináře o digitalizaci a roli médií prahu 21. století, který přednesl Radě Českého rozhlasu v roce 2001.