Havel, místo aby byl šťasten, že lid nesedí jako pecka, leč snaží se být občanstvem, argumentuje, že přesouvat rozhodování na lid by bylo únikem od odpovědnosti (vlády a parlamentu). Havlův motiv je zřejmý: odpůrců základny je na 70% a jejich přesvědčování by vyžadovalo obhajobu americké zahraniční politiky založené na agresivní vojenské doktríně, tedy věcí, s nimiž Evropa ani NATO nechtějí mít moc společného, a svět, včetně části USA, je považuje za sobě nebezpečné.

Havel ovšem ochotně zapomíná, že volby jsou v demokratických státech považovány za referendum o důležitých otázkách obsažených v programech politických stran. Proto tam vítěz vždy zdůrazňuje, že má mandát k tomu, aby se pokusil uskutečnit ten či onen záměr ze svého programu.

Umístění americké vojenské základny na českém území se ovšem nikdy součástí volební kampaně nestalo. Právě naopak, většina politiků zahrávala tuto otázku do autu (lhala, jak v BL zdokumentoval Štěpán Kotrba) nebo význam základny bagatelizovala. Česká vláda ani parlament, vzešlé z výsledku minulých voleb, tedy nemají mandát k tomu, aby o této, podle Havla důležité otázce, rozhodly bez referenda nebo nových voleb.

Havel, který pro svou existenci lid (natož myslící občany) již dávno nepotřebuje, staví těch 70% odpůrců do kategorie vyčuraných Čecháčků, kteří nejsou schopni pochopit velikost okamžiku:

"Budeme moderní evropskou otevřenou společností, která cítí spoluodpovědnost za stav světa a chce se tvořivě podílet na společné práci mezinárodního společenství, včetně společné obrany proti eventuálním agresorům či teroristům, anebo se chceme čecháčkovsky uzavřít do sebe, brumlat cosi o naší skvělé identitě, světové problémy nechat raději jiným a poněkud vyčuraně spoléhat, že v případě nutnosti nás budou bránit ti větší a my, malí se nebudeme unáhlovat, ale raději počkáme, jak to dopadne."

Zdroj: ZDE

Pokud to Havel skutečně takhle napsal, jde o důkaz, že byl z role sólujícího filosofa přemístěn do sboru propagandistů. Jinak by uznal, že odpor k amerického militarismu (jehož symbolem i součástí je zamýšlená americká základna) je jedním z možných projevů tvořivé spoluodpovědnosti za budoucnost světa, po níž sám volá. Havlův výrok je navíc zavádějící, protože americký projekt protiraketové obrany je jednostrannou záležitostí, která nemá s mezinárodním společenstvím nic společného (jde nejen mimo NATO, ale i EU).

Havel zjevně nahradil luxus kritického nadhledu vírou v nadřazenost americké moci. To vcelku pěkně symbolizuje známá fotografie, na níž se tulí k Bushovi. Při jejím spatření se maně vybavuje výrok "netvařte se tak blbě", který na adresu Švejka pronesl policejní komisař v Salmově ulici. Jenže Havel nebyl u Bushe (bohužel) jako následovatel Švejka, který líbaje ruku komisaře, myslí si svoje, ale jako věřící ovečka. Jeho výraz je naprosto autentickým projevem štěstí, že on a nemocnější muž na světe jedno jsou. Tedy alespoň na pár vteřin. Něco na způsob štěstí, které asi pociťuje ministrant v přítomnosti papeže. Víra ovšem zatemňuje mozek a tím následně umožňuje souhlasit s jakýmkoli (zlo)činem vykonaným v jejím zájmu a naopak horlit proti jinověrců.

Občan má ve střetu s arogantní mocí jedinou zbraň - volby. Pokud dají odpůrci základny politickým stranám přesvědčivě najevo, že je nebudou volit, když základnu povolí, mají určitou naději na úspěch. Není právě v tom ta moc bezmocných, o níž Havel kdysi tak přesvědčivě kázal?