Chleba je všude o dvou kůrkách, jak pravila, tuším, Božena Němcová. Je fakt, že česká společnost je malá, pořád strašně izolovaná a kolektivistická: lidé neradi vidí, že je někdo lepší než oni, nebo třeba pracuje s větším zájmem či nasazením -- interpretují to, že se na ně chce vyvyšovat, a mají tendenci to udupat, anebo se takovému člověku různými úhybnými způsoby mstít.

Z tohoto hlediska je skutečně výhodnější odejít do zahraničí, protože tam -- alespoň v západoevropských zemích či v Americe -- vládne daleko větší kultura otevřenosti a povzbuzování vlastní iniciativy a talentu.

Ovšem ani odchod do zahraničí není bez problémů: zaprvé, protože člověk vstoupí na světový trh talentů, je na něm daleko větší konkurence. Podstatným problémem bývá také zvládnout kulturní a jazykové prostředí -- naprosto základní podmínkou je umět napsat bez gramatických či pravopisných chyb životopis či dopis. Z českého hlediska se to mnohdy tak necítí, ale jak byste se jako zaměstnavatelé tvářili na dopis: Prosým vemte mi do prátse, hledám zamněstnání." Psát anglicky tak, aby nebylo poznat, že nejste rodilý mluvčí, je stejně tak těžké, jako je pro cizince psát dobře česky.

Velmi se zasazuji o to, aby se mladí čeští lidé vydávali do západního zahraničí za studiem. Je to důležité z mnoha důvodů: opravdu dobře se naučí jazyk a naučí se taky orientovat se v novém kulturním prostředí. To je strašně důležité -- svět vládců, lidí, kteří globálně rozhodují, a to i o poměrech v České republice, je světem, kde se mluví dokonale anglicky, méně už německy či francouzsky. Znám na oxfordské univerzitě studenty, nesmírně inteligentní mladé lidi (ano, je to tvrdě výběrová škola), kteří mluví anglicky, francouzsky a španělsky jako rodilí mluvčí a mají také "rodilé" povědomí o poměrech v daných zemích (nejen, že znají tamější literaturu, ale třeba vědí, kdo je v které zemi jaká televizní či novinářská celebrita či politik) - přitom mají odborné politologické, ekonomické či právní zázemí. To jsou lidé -- a je jim všem hodně pod pětadvacet - jimž musejí dnešní mladí Češi konkurovat -- jinak budou jejich podřízenými.

Lidé, kteří nebudou umět anglicky či jiné západní jazyky jako rodilí mluvčí a nebudou stejně tak dobře seznámeni se západním prostředím, nebudou nikdy ani v ČR hráči, které kdokoliv bude brát vážně. Čechy budou stále více ovlivňovány ze zahraničí. Dnešní politické hrátky v bezvládí, to je infantilní anachronismus.

Vysoké školy v západní Evropě jsou většinou lepší než univerzity v České republice: jsou modernější, pružnější a praktičtější, jsou uživatelsky přítulnější (nikdo na studijním oddělení na studenty neštěká) a hlavně podporují samostatné myšlení a iniciativu.

Studovat na Západě ovšem není finančně nejjednodušší -- v Anglii to například od nynějška stojí jen na školném 3000 liber ročně (to však český jako anglický student splácí až po absolutoriu školy prostřednictvím bezúročné státní půjčky, podmínky jsou stejné pro Angličana jako pro Čecha; ve Skotsku se za studium na vysoké škole stále ještě neplatí). V Německu či v jiných západoevropských zemích to bude jednodušší.

Myslím si, že by podnikaví mladí lidé měli z České republiky na studium odcházet houfně do zahraničí -- a český stát by to měl finančně podporovat tak, jak to po desetitisících studentů podporuje komunistická Čína! Jedině tak se poučí, jaký je ve skutečnosti svět -- a pak se mohou volně rozhodnout, zda se vrátit domů či zůstat v zahraničí -- obojí ku prospěchu své vlasti.