"Zaplavené ulice vylidněného města se proměnily v bojiště, kde bandy výrostků podle libosti rabují, znásilňují a zabíjejí. V naprosté většině jsou to mladí černoši. (podtrženo JČ.)

Celý článek ZDE

Pozoruhodné je, že Lidové noviny zdůrazňují, že zločinecké gangy, řádící v New Orleansu, byly černošské. Napsal to ve svém článku Tomáš Jeník. Je to otevřený rasismus: barva pleti zločince je nepodstatná. Tím, že ji zdůrazním, vytvářím podprahově atmosféru kolektivní viny:

V daném článku a v daném kontextu takový výrok přispívá k potvrzování rasistických stereotypů ve společnosti.

Nejde o seriózní analýzu. stereotypu. Oprávněné by to bylo, kdyby LN publikovaly sociologickou analýzu o příčinách zločinnosti v různých deprivovaných společnských skupinách, v ČR nebo v USA. O něco takového však vůbec nejde, jen byl vytvořen dojem "černoši jako takoví jsou pěkné svině". Kolektivistické úsudky jsou nepřípustné. Nikde není dáno, že příslušnost lidí k zločineckým gangům je daná etnicky či rasově. Lidové noviny nemají tyto důkazy, a tak nemají vytvářet stereotypy. Jak k tomu přijdou lidé, kteří v životě nic neukradli? Je to neetické a slušný novinář to nedělá.

Pozn. Bohumila Kartouse: V tomtéž článku v Lidových novinách autor Tomáš Jeník cituje poukaz "levicového" Guardianu na to, že rasové rozdíly se promítají i v tom, že Afroameričané v New Orleans vydělávají zhruba polovinu toho co běloši. Citovaná skutečnost (tedy, že se rasové rozdíly promítají ve výši platů) však nezakládá povinnost upozorňovat na politickou orientaci zdroje, protože tato informace - při pochopení podstaty, že ty rozdíly skutečně korespondují - není politickou orientací Guardianu nijak ovlivněna (v případě citace z deníku Washington Post nebyl uveden žádný "upřesňující" přívlastek). Uvedení, že se jedná o levicový deník, je použito záměrně a jeho účelem je snížit jeho pravdivostní hodnotu. Otázkou zůstává, proč tedy pravicové LN citují levicové zdroje, když jim očividně nevěří... ..Prostě, pro Tomáše Jeníka je normální Washington Post a nenormální Guardian:)

Pozn. JČ: Otázkou je, zda je skutečně vGuardian "levicový" zdroj a co to znamená... :)

Washington Post projevuje přece skoro úplně stejný způsob novinářské práce jako Guardian, bohužel, značně se odlišující od Lidovek :(...

Americký prezident George Bush přednesl v sobotu odpoledne z Růžové zahrady u Bílého domu projev o následcích hurikánu Katrina, v němž přiznal, že jeho federální vláda dosud nereagovala dostatečně energicky. Postavil se do čela intenzivního úsilí pomoci postiženým lidem. Avšak, jak poznamenávají novináři, k intenzivní záchranářské akci, která se rozjela teprve v sobotu, americkou vládu donutil až pocit studu a rozhořčení amerických občanů, že byli postižení lidé pět dní ponecháni bez pomoci.

V pátek konstatoval jeden americký televizní komentátor, že jediným rozdílem mezi chaosem v městě New Orleans a katastrofou v třetím světě je to, že zahraniční diktátor v rozvojové zemi by reagoval efektivněji a rychleji. Shrnul tím podle společnosti BBC pocit intenzivní hanby a hněvu, který zachvátil mnoho Američanů. Útoky na neschopnost prezidenta Bushe přišly neočekávaně tentokrát i z konzervativních kruhů: dokonce i konzervativní komentátoři v normálně Bushovi loajální televizi Fox News ostře kritizovali dosavadní chování amerického prezidenta.

To, že postižení lidé byli v katastrofou zničené oblasti ponecháni po pět dní bez pomoci, u mnoha Američanů otřáslo jejich pevnou vírou v dokonalost Spojených států.

Dnes, v pátek večer, se odhaduje, že jen ve státě Louisiana zahynulo až 10 000 osob. A prezident Bush konečně přicestoval do oblasti, postižené katastrofou uvedl publicistický pořad televize BBC Newsnight.

(Shrnujeme informace podle cca prvních dvaceti minut vysílání tohoto pořadu, kdo má broadband, může si k tomu pustit videozáznam pořadu, který je na internetu k dispozici ZDE až do pondělí 5. 9. do 23. 30 středoevropského času.)

Prezident Bush přiletěl, aby neutralizoval kritiku toho, jak se dosud vypořádal s touto krizí:

Bush: "Jestliže to dosud nešlo přesně dobře, učiníme, aby to šlo přesně dobře. Existují-li problémy, budeme je řešit."

První konvoje s pomocí konečně dorazily do centra města, jak volání o pomoc je stále zoufalejší:

Plačící černoška: "Přišli jsme o všechno. O naprosto všechno. Prosím, prosím! Pomozte nám!"

Strávili jsme den na ulicích města New Orleans.

Moderátor v Londýně: Je toto temná stránka amerického snu? Dva národy, oddělené a žijící v nerovnosti? Bohatí mohou utéci a chudí jsou doslova - opuštěni?

Reportér: Dobrý večer z New Orleansu. Každý se tady dnes musí postarat sám o sebe. To řekl údajně jedné ženě místní policista, která ho žádala o pomoc. Ale uprostřed násilí a rabování se objevují určité náznaky naděje pro tisíce lidí, kteří odsud dosud nemohli uniknout. Konvoje autobusů přijíždějí do města a mají pomoci při evakuaci. Avšak kavalerie má obrovské zpoždění.

Nemají společného nic.

Federální agent Jack Bauer řeší krizové situace související s různými podobami "hurikánů".

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách "Farma zvířat" či "1984" varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je "pravda", ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

První část této analýzy je ZDE, druhá část je ZDE

pátek 12.30: Na pobřeží u řeky Mississippi v New Orleansu došlo k sérii velkých výbuchů. Údajně k nim došlo v továrně na barvy nedaleko řeky. Nad městem je hustý kouř.

Britské Listy uveřejnily krásný článek na pokračování o mediální manipulaci. Přečetl jsem si první dva díly, a tak mohu směle psát, jak s námi manipuluje server Britské listy, míní Radek Chudík a pokračuje:

Lidé, kteří opovrhují reality-show, se podobají slepcům. Společenská smrt, již právě prožívá (aniž o tom ví) jeden ze soutěžících z vily VyVolených, vypovídá o české společnosti víc, než vagón analytických esejů.

Petr Zvěřina, v prvním dojmu sympatický osmadvacetiletý grafik z Prahy, si (právem či neprávem) vysloužil vlnu nenávisti, o které si může kdejaký vrah nechat jen zdát.

Tento výrok F. X. Šaldy podle mne dokonale vystihuje podstatný rozdíl mezi "vysokým" a "nízkým" uměním, z nichž to druhé prostě není umění, ale zábava. Obojí lze dělat dobře a špatně -- v prvním případě může vzniknout kýč, v druhém propadák. Dokonce je možné umění a zábavu propojit -- u Haškova Švejka se skvěle pobavíme, zároveň ale nabízí velmi hluboké podněty k zamyšlení. Přesto je mezi uměním a zábavou bytostný rozdíl, který lze asi nejlépe popsat prostřednictvím odlišného účelu, ke kterému slouží, resp. záměru, který sledují dotyční tvůrci a jejich publikum.

Jan Čulík, "Co je podstatou uměleckého díla?"ZDE

Při polemikách o podstatě uměleckého díla by bylo možná dobré zkusit nastínit, jestli se dá nějak vykládat podstata umění. Mám za to, že dá a že to není jen otázka uměleckých děl. Není nijak převratné říct, že umění je završeno až v interakci mezi tvůrcem a divákem. Často se v souvislosti s uměním a jeho významem mluví o "nastavování zrcadla", což je nejen klišé, ale i nesmysl.

Chce-li skutečné umění něco ukázat, pak to není pohled do zrcadla, ale za zrcadlo.

Vítězové jsou od toho, aby byli souzeni a platili, na což jsme alergičtí. (Zejména na to druhé.)

Přebírat pohled nepřítele má smysl jen tehdy, je-li to zároveň pohled vítěze.

Přiznejme ale jejich českým kolegům, že i oni po válce odvedli -- vzhledem k časovým a politickým omezením -- slušný kus práce. Je pravda, že tak činili ve jménu svobody a humanity, zatímco Němci ve jménu fašismu. Kdyby ještě trval německý odpor, pak by v tom snad byl i rozdíl.

Logika Štěpána Kotrby (a mnoha jemu podobných na všech stranách barikád) je logikou fotbalového chuligána, ke které nepřidává mnoho kromě složitějšího slovníku.

Motto: "Prohráli jste a počítat můžete už jen s mou velkorysostí. Vzdáte-li se dobrovolně, slibuji, že vás nebudu mučit, nýbrž vás zcela humánně rozvěsím po okolních stromech."

Čeští komunisté se dostali do ohniska sporu v současném komunistickém hnutí o to, jaký by měl být obsah a další směr integrace evropské i mezinárodní komunistické a radikálně dělnické levice.

Možná jsou i jeho rukojmím. Něco naznačil už průběh ustavujícího sjezdu Strany evropské levice (SEL) loni v květnu v Římě, kam jela KSČM se záměrem stát se jejím členem. Vrátila se však jako pouhý pozorovatel a s renomé organizace, jejíž delegáti na této akci (sami z vlastní iniciativy) nastolili problém vypuštění kritiky tzv. stalinismu. Pro delegáty nebyl úhelným kamenem vztah komunistického hnutí k integraci Evropy či rozmach asociálního a neregulovaného ultraliberálního globalismu, ale obhajoba bývalého sovětského diktátora.

Proč mohou mít supermarkety v Čechách otevřeno do pozdních nočních hodin? Je to jasné. Světlo mi v tomto punktu nedávno vnesla do hlavy jistá mladá, dynamická "píármanažerka". Je to proto, že ty uštvané ženičky, které řetězce zaměstnávají, jsou vlastně rády, že mohou dlouho do noci pracovat za pár šupů. Díky tomu totiž mají druhý den dopoledne čas se pověnovat svým dětem. Mladá dáma se stotisícovým platem si svým tvrzením byla tak jistá, že se ani neuzarděla. Upřímně řečeno, v té chvíli jsem jí skoro záviděl. Ne plat. Až tak zase závistivý nejsem. Její jistotu.

Na úvod - Píseň z Evangelického zpěvníku č. 467: "Kdož jste Boží bojovníci".

Milé sestry a drazí bratři,

dnes bych se rád věnoval problematice pravdy. Neboť na pravdě vskutku záleží. Autentická existence člověka nutně vychází z pravdy. A církev by měla být společenstvím, hlásajícím pravdu. Křesťané mají následovat svého Pána a Spasitele a ten o sobě řekl: "Já jsem se proto narodil a na svět přišel, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas" (J 18,37). Ovšem spolu s Pilátem Pontským se pak musíme ptát: "Co je pravda?" (J 18, 38).

Nebo podobně: "Kdo je pravda?" či "Kde je pravda?". A zde nastávají potíže, neboť pravda "se ráda skrývá", jak již upozorňoval řecký antický filosof Hérakleitos Efeský.

Pravdu nelze zkrátka jen tak poznat.

K zatopení amerického města New Orleans, které leží pod hladinou moře a blízkého jezera, došlo zřejmě proto, protože byla z finančních důvodů zanedbána renovace hrází u vodních kanálů, které probíhají městem nad úrovní jeho ulic. Hurikán Katrina rozbouřil vodu v blízkém jezeře a ta rozbourala zanedbané hráze. Hráze nebyly řádně zmodernizovány, protože finanční prostředky k tomuto účelu byly převedeny na boj proti terorismu a na financování vojenských akcí v Iráku. Uvedl to ve čtvrtek večer publicistický pořad Newsnight televize BBC, který také informoval, že katastrofa, způsobená hurikánem Katrina v USA, se v důsledku chaotické reakce amerických úřadů a zejména prezidenta Bushe proměňuje v jeho politickou krizi:

Umíte-li anglicky a máte-li broadband, vřele doporučuji pořad Newsnight. Vysílá se každý všední den večer ve 23.30 středoevropského času a je k dispozici, v pozoruhodné obrazové i zvukové kvalitě, na internetu po celý následující den (o víkendu až do pondělí večer). Pořad se zabývá nejaktuálnějšími publicistickými tématy a je asi stokrát lepší než cokoliv, co dokáží dát dohromady české televize... JČ

Zdrojem nemoci šílených krav, která zdecimovala britské zemědělství a na kterou v Británii zemřelo pomalou smrtí asi sto mladých lidí, má zřejmě původ v nakažených mrtvolách, pohřbených do indické řeky Ganghes. Napsal to britský lékařský časopis The Lancet. Rozdrcené tkáně z těchto mrtvol se dostaly do živočišného krmiva pro dobytek.

Zhruba dvouletý spor ve Straně zelených spěje ke svému závěru: po sjezdu, svolaném na 24. - 25. 9. 2005 do Pardubic se ze strany, obsahující radikální i pragmatické křídlo, stane strana jednobarevná, jejíž nové vedení za svůj úspěch bude nemálo vděčit také nedemokratickým praktikám, ke kterým došlo v uplynulém roce.

Americká organizace Western Organization of Resource Councils (WORC) dne 30. srpna 2005 zveřejnila studii nazvanou Úroda v ohrožení ( Harvest at Risk) - která varuje před dopady případného pěstování geneticky modifikované (GM) pšenice v USA. Autorem studie je Dr. Charles Benbrook, který je úspěšným absolventem postgraduálního studia ekonomiky zemědělství na University of Wisconsin-Madison. Dr. Benbrook působí jako prezidentem Council on Environmental Quality a jako výkonný ředitel National Academy of Science Board on Agriculture.

Úzká specializace jednotlivých oborů lidské činnosti, vzájemná izolace a nedostatečná komunikace mezi těmito obory -- to jsou jevy moderní doby, nad nimiž obecně zaměření překladatelé a tlumočníci nezřídka zoufají. Právě paralelní terminologická kreativita specialistů (i pseudospecialistů) tu či onde mívá ale také své půvaby. Někdy totiž umožňuje kontrastním způsobem srovnat charakteristické trendy v jednotlivých oborech.

Text pana Vaníčka, který mi posloužil jako východisko, je typickým produktem evropského protiamerického myšlení, které se snaží dokázat, jak jsou Spojené státy "zlé a ostudaté", když utlačují slabší. Spojené státy jsou především v roli strážců bezjaderného světa pokrytecké, neboť samy disponují značným a stále modernizovaným jaderným arzenálem. Stejně pokryteckých a odpovědných je ale všech 7 zbylých jaderných mocností, které se evidentně své jaderné vojenské síly vzdát nehodlají. Odpovědnost za jaderné odzbrojení je principiálně stejná, ať už jste vlastníkem 200, 2 000 nebo 20 000 jaderných náloží. Jedinou zemí, která byla ochotna zříci se vlastnictví jaderných zbraní, se doposud stala pouze Jihoafrická republika, která po nástupu Nelsona Mandely do prezidentského úřadu demontovala všech sedm jaderných náloží a celý svůj jaderný průmysl podřídila přísnému mezinárodnímu dohledu.

Zatím jsem ještě nedokončil všechny své reportáže z Timoru (dosavadní jsou zde), píše Jaroslav Kováříček, avšak kdo má zájem může se podívat na mé fotky z této země, ZDE

Ačkoli nejsem přítel abstraktních spekulací, jaké jsou pro dějiny estetiky typické, přece jen si dobře uvědomuji, že k reflexi otázky, co je a co není umělecké dílo, je zapotřebí mít nějaká filozofická (ať tematizovaná nebo netematizovaná) východiska. A zde je největší problém každé teoretické diskuse o povaze umění.

Jan Samohýl a Jan Čulík mne podnítili k velice stručnému shrnutí několika myšlenek, k nimž jsem při samostudiu estetiky dospěl. A protože jsem si jako filozofický směr oblíbil i osvojil instrumentalismus, budu uvažovat pokud možno jednoduše.

Když už jste nakousl otázku umění, mohl byste prosím napsat, v čem podle Vás spočívá hodnota skutečného uměleckého díla? K čemu je umění prostředkem (případně proč by mělo být cílem) a proč by se o něj měl člověk zajímat i přes zmiňovanou menší stravitelnost? Složitá struktura plná napětí je i sama o sobě jistě zajímavá, ale složitých věcí je na světě hodně, takže to asi k pozornosti stačit nemůže.

Musím teď uhánět, tak bych měl jenom stručnou (a možná nedostatečnou odpověď ) o tom, co v literatuře hledám já: cokoliv od zábavy, vzrušení, poznání nových lidí, poznání sebe sama a světa kolem, prožití citů a příběhů, které jsou mi jinak nedostupné, procítění krásy jazyka... literatura má tolik účelů a hodnot jako sám život. Ale nejjednodušeji: koho čtení nebaví, nemá číst a nikdo ho žádnou chytrou řečí ke čtení nepřivede.

Koho číst baví, ten vysvětlení v zásadě nepotřebuje, může si ho občas pro radost a pro sebepoznání zkusit najít, ale číst bude dál. Věda o literatuře je založená úplně na tomtéž: koho baví, ten ji dělá nebo vnímá. Ostatní to dělat nemusejí.

Neexistují nevývratné objektivní důvody pro existenci literatury nebo vědy o ní, obojí prostě existuje, docela dobře prosperuje, a tedy pravděpodobně nějaký důvod existence má. Mně to stačí, pojmenovaný, zařazený a definovaný ho mít nemusím.

Hlavní je toto: ptáte se špatně, resp. nehledáte ne té správné cestě. Nikdo, zdůrazňuji nikdo Vám nevysvětlí, co máte dělat, abyste vnímal obsah uměleckého díla. Různé chytré knihy a chytří lidé Vám mohou jenom ukázat směr, ale pokud sám už nevidíte cíl, oni Vás před něj nedovedou.

Vysvětlovat někomu, co má dělat před uměleckým dílem, pokud to sám ze sebe jaksi intuitivně neví, je něco jako popisovat slepému obraz, hluchému hudbu apod. Nebo vysvětlovat, co máte dělat, abyste ve správný okamžik dostal erekci. Nějaké rady se jistě dát dají, ty ale erekci nevyvolají, ta musí přijít z jiného zdroje, jaksi sama od sebe - pokud dotyčný není impotent, pak nepomůže nic.

Nevím, jestli mluvíme o tom stejném jinými slovy, nebo jestli se míjíme.

Zajímal jsem se o hodnotu umění, nepsal jsem nic o tom, že bych já sám pro sebe nebyl schopný nějakým způsobem vnímat umění, čerpat z něj atd. Ale lze si samozřejmě myslet, že už jen mé otázky ukazují, že umění ve skutečnosti nejsem schopen vnímat, jak jsem si byl myslel, a že základ problému je v tom.

Jak by se tedy určovala hodnota díla, kdyby jeho vnímání nebylo možné vysvětlit? Hlasováním na základě takových čistě subjektivních pocitů? Že předmět věd o umění je takto subjektivní?

básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá

(Jan Skácel)

Význam uměleckého díla je jednak ve výpovědi, která se nedá vyjádřit jinak, a jednak v estetické kvalitě, která je jeho součástí. Umělecké dílo má ve své složitosti jednak funkci poznávací - dosahuje do oněch oblastí života a zkušenosti, do nichž se nedá jinak proniknout, a jednak to dělá způsobem, který je esteticky uspokojující.

Právě proto, že to přesahuje běžné verbální vyjadřování, je nemožné to vysvětlit. Přesto to existuje.

Je to, obávám se, kruhová definice: Vzhledem k tomu, že to, co dokáže umění, se nedá řádně vyjádřit slovy, nejde to vyjádřit slovy. Přesto jde o jedinečnou zkušenost, přesahující normální, šedivé, rutinní lidské vnímání. Je to ozvláštnění, záblesk magična, prozření, někteří lidé tvrdí, že náznak "jiného", "nadpozemského" světa. Vynikajícím uměním proniknete mimo hranice našeho černobílého světa. Je to tak trochu jako narkotický "trip" - s tím rozdílem, že intenzivní zážitek má přímou vazbu se skutečností - anebo výjimečný sexuální zážitek. Jsou ovšem lidé, kteří tvrdí, že poslech hudby je lepší než sex...:)

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Informace, která mě opravdu pobavila: podle údajů, které se k nám dostaly, připravuje Marcel Bystroň nový celovečerní film o majoru Zemanovi, kontroverzním představiteli zábavného, ale propagandistického detektivního seriálu z komunistické éry.

čtvrtek 14.30: Kenneth Clarke, bývalý držitel nejrůznějších ministerských funkcí v konzervativních vládách Margaret Thatcherové a Johna Majora a nyní jeden z kandidátů na funkci nového šéfa britské Konzervativní strany, zahájil ve čtvrtek svou kampaň ostrým útokem na invazi do Iráku. Zdůraznil, že válka v Iráku zůstane "problémem, jemuž budou budoucí vlády muset čelit po mnoho let". Clarke uvedl, že argumenty britské labouristické vlády, proč bylo nutno zaútočit na Irák, jsou "falešné", a charakterizoval poválečnou situaci v Iráku jako "debakl", který zvýšil hrozbu terorismu vůči Británii a nijak nepomohl britskému národnímu zájmu. Jako nejvýznamnější "starší politik" v Konzervativní straně, který nesouhlasí s útokem na Irák, Clarke zdůraznil, že to bylo poprvé za celou jeho pětatřicetiletou parlamentní kariéru, kdy argumentoval proti vyslání britských vojáků do zahraničí.

Konečně se někdo zmohl na článek o zrušené akci v Utahu. Budu reagovat pouze na spekulace, proč se o tomto v ČR v médiích nemluví, respektive na to, jakým způsobem reagují česká internetová média na upozornění ohledně těchto záležitostí. Ihned v pondělí po policejní razii jsem narazil na tuto kauzu v diskusi na www.mwm.cz, kde byl uveden odkaz do diskuse www.utrave.org. Když jsem si přečetl, co se tam stalo, okamžitě (23.8.05) jsem psal (i jako organizátor demonstrace v Ústí nad Labem) na www.policejnistat.cz a www.blisty.cz o této kauze. Nikdo se ani neobtěžoval odpovedet, píše Vladimír Charvát.

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách "Farma zvířat" či "1984" varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je "pravda", ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

První část této analýzy je ZDE

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.