Smyslem uměleckého díla je v prvné řadě umělecká výpověď. Což je v zásadě komunikace mezi tvůrcem a "konzumentem", ale ne komunikace v běžném slova smyslu. Výstižně popsat to dost dobře nejde, kdo neví, oč jde, nepochopí to ze sebelepšího popisu. Popsat jdou vždy jen dílčí aspekty toho procesu, podstata je však věc nesdělitelného prožitku - resp. nesdělitelného někomu, kdo jej nezná nebo neprožívá. Umělec Vám prostě cosi říká, oslovuje Vás - a Vy mu můžete, ale nemusíte rozumět. Tak to asi je.

Je pro mě dost zarážející, že někteří lidé neumí umění vnímat. Možná jenom nenašli ten správný případ, nevím. Moc tomu nevěřím. V zásadě by umění měl být schopen porozumět každý člověk, i když samozřejmě na různých rovinách. Je jasné, že některá díla vážné hudby běžný posluchač prostě nezvládne, s tím se nedá nic dělat, totéž platí o jiných oborech.

Všude jsou díla náročnější a přístupnější, od vysloveně elitních až k těm nejjednodušším. Můj děda třeba na počest své zemřelé manželky napsal píseň. První a asi poslední za celý život. Prostou, trochu sentimentální, ale je to velmi opravdová výpověď, týkající se jeho nevnitřnějšího prožití sebe i světa a obrácená k druhým lidem jako sdělení. Do učebnic dějin hudby se určitě nedostane, ale je to taky umění - prostě vyjádření nejhlubších motivů lidské existence estetickou formou. A o tom to je...

PS: Kašlete na teorii, ta Vás to fakt nenaučí! To je jako s tou erekcí...