Kdo určí, co je skutečná kultura? Jedině čas. Nemůžete to naplánovat, podobně jako nemůžete naplánovat vědecké objevy, takže představa, že nějaká elita rozhodne, co je kultura a co ne, a na co se tedy mají dát peníze, je naprosto zcestná. Zkrátka, něco se tou kulturou stane a něco jiného naopak ne.

Protože to nelze dopředu určit, vlastně na tom vůbec nezáleží, kdo rozhoduje o tom, které projekty se realizují. Tedy o nich mohou rozhodovat i přímo lidé. A existuje spousta příkladů, kdy se masová a komerční zábava stala součástí kultury. A na řadě zase jiných příkladů je vidět, že i obyčejní lidé se starají o své kulturní dědictví. To za prvé.

Za druhé, tvrdím, že libovolný umělecký nápad (myšlenku, sdělení) lze realizovat jenom pomocí bloku papíru a tužky (popřípadě s pár přáteli, jde-li o vystoupení), takže peníze v umění zkrátka nejsou problém.

A pokud je dobrý nápad, peníze na realizaci třeba celého filmu nebo jiného drahého díla, už se nějak seženou. Podívejte se jenom kolik vynikajících filmů (a divácky úspěšných, tj. zaplatily se) bylo natočeno podle vynikajících knih. To je skutečná demokracie.

Je to plýtvání zdroji, vydávat peníze na megalomanické projekty, o které téměř nikdo pak nestojí. Mluvím o srdci na Hradě, kyvadle atd. To, co chtěl příslušný umělec národu sdělit takovým dílem by bezesporu šlo realizovat i mnohem levněji.

Jistě, nemělo by to možná ten efekt, ale ten se k tomu vždycky nechá dodatečně přidělat, pokud je originální nápad dobrý (třeba scénář nebo kniha) a lidé o to mají zájem. Ale těmto pseudoumělcům nejde o sdělení ani pobavení, ale právě jenom o nějaký laciný (nebo spíš naopak) efekt.

Za třetí, vy pletete dvě věci dohromady. To co chce většina, a to co je té většině nabízeno klikou filmových a televizních producentů. Je fakt, že lidé jsou často líní a zvyklí, a nechce se jim hledat alternativy, pokud nejsou zrovna fajnšmekři. Je to ale právě nedemokratičnost výběru (už v tom co se vyrábí!), která způsobuje tenhle problém. Schválně počkejte, až BBC zveřejní všechny své pořady na internetu; jsem přesvědčen, že budete velice překvapeni, jaké perly umění si lidé ve skutečnosti pouští. A je třeba rozlišit mezi uměním a zábavou. Přestože je Smetana naše kulturní dědictví, ještě to neznamená, že se mi musí líbit.

Za čtvrté, k VyVoleným a jim podobným. Je to manipulace s divákem, založená (zejména) na lidské zvědavosti, jak to dopadne. Co přesně má dopadnout, jestli telenovela, výběr talentovaných zpěváků nebo lidé zavření v domě, na tom až tak nezáleží. Je otázka, jestli se jedná ještě o zábavu, pokud vás k ní někdo takovým trikem vmanipuloval. Je gambling zábava, jste-li na něm závislí?

Na závěr bych se rád vyjádřil k mediální manipulaci obecně. Nikdo, ani intelektuálové (mám dojem, že si to o sobě rádi myslívají), vůči ní nemá šanci. Kdo mi nevěří, ať se podívá na nějaké dobré kouzelnické představení.

Pokud nejste v obraze vůbec, jednoduše nedostanete dost informací, abyste mohli iluzi prokouknout. A i kdybyste znali dost triků, je obtížné říct, o který se právě jedná. A přitom show běží dál... Není na to čas, všechno detailně ověřovat a analyzovat. Podobně jako u kouzelníků, musíte se tím naplno zabývat, pokud by vás zajímalo, jak se manipulace dělá, a ani to není záruka, že vám bude hned všechno jasné; někdy to prostě možné není. Ovšem toto platí zejména tehdy, čelí-li člověk manipulaci sám. Navzájem komunikující lidé jsou pro mediální manipulaci největší nepřítel (zde bych rád Britské listy ocenil).