V ohnisku krize, způsobené nemocí šílených krav, bylo kontroverzní rozhodnutí krmit dobytek - býložravce - bílkovinnou moučkou, získanou z rozemletých jiných krav. Nemoc se stala epidemií, protože proměnilo zemědělství přirozené býložravce v kanibaly.

Vědci se domnívají, že se choroba mohla rozšířit z nakažených pozůstatků ovčích tkání, anebo z dobytčích tkání, ale tyto teorie nebyly dosud dokázány. Nicméně bylo běžnou praxí, že nemocný dobytek byl rozemlet a proměněn v bílkovinné krmivo pro krávy.

Britský neurochirurg Alan Colchester léčil první oběti varianty Kreutzfeld-Jacobovy nemoci. Vysvětluje, jak se tato nemoc rozšířila.

Do Británie se ve velkém množství dovážela kostní moučka, vyrobená z dobytka, především z indického subkontinentu. Podle profesora Colchestera došlo právě tehdy k proniknutí nákazy nemoci šílených krav do britského zemědělství.

Krávy se začaly krmit bílkovinnou moučkou v šedesátých letech a v sedmdesátých letech to byl big byznys. Nikdo to nezpochybňoval. Přitom se bílkovinná moučka vyráběla z tkání starých a nemocných zvířat, u nichž veterináři určili, že jsou nevhodná pro lidskou konzumaci.

Způsob, jak se bílkovinné krmivo vyrábělo, byl tehdy osobním tajemstvím.

Nemoc šílených krav byla objevena právě v sedmdesátých letech.

Hlavním zdrojem bílkovinného krmiva byl indický subkontinent. Tam je důležitou součástí místního obchodu sbírání mrtvol zvířat a jejich kostí z řek. V Indii hindové věří, že jejich tělesné pozůstatky musejí být po smrti navráceny do řeky Ganghes. Proto se v řece vyskytuje také velký počet lidských mrtvol.

Jedna americká antropoložka ukázala v britské televizi fotografii, kde leží na břehu řeky Ganghes velká hromada kostí - není jasné, zda jde o lidské či zvířecí kosti - někdo je na hromadu sebral. Je zřejmé, že místní lidé ty kosti sbírají, drtí je a prodávají je jako hnojivo.

Profesor Colchester objevil dokumenty, vyjadřující obavu, že touto kostní moučkou by se mohl do Evropy dostat antrax. V šedesátých letech zemřel jeden francouzský dokař, když vzal do ruky nesterilizované kosti, dovezené z Asie na výrobu lepidla, želatiny k výrobě potravin pro lidí a krmiv pro zvířata.

Colchester odhaduje, že každoročně umírá asi 120 hindů na určitou formu Creutzfeld-Jacobovy nemoci. Argumentuje, že pokud tito hindové byli pohřbeni do řeky Ganghes, jejich pozůstatky se mohly dostat do bílkoviného krmiva pro krávy v Británii a v Evropě.

Zjistit, odkud nemoc šílených krav pochází, je víc než pouhým akademickým cvičením, argumetovala britská televize. Pokud nebudeme vědět, jak tato epidemie vznikla, nemůžeme být nikdy jisti, že se to nebude opakovat.

Dobytek v Británii jsou nyní zase býložravci, protože od konce devadesátých let je tam zakázáno krmit krávy rozdrcenými jinými kravami. Ale nevysvětlené případy nemoci šílených krav se stále objevují jinde v Evropě a to znamená riziko i pro lidi.