Oficiální memorandum britské vlády varuje, že "nikdo řádně nepomyslel na poválečnou dohru a jak ji utvářet."

V tomto memorandu konstatují britští činitelé, kteří se právě vrátili z Washingtonu, že Bush a jeho poradci jsou přesvědčeni, že je válka nevyhnutelná, a jsou rozhodnuti použít výzvědných informací o zbraních hromadného ničení Saddáma Husajna a o jeho stycích s teroristy jako ospravedlnění útoku na Irák.

"Výzvědné informace a fakta jsou přizpůsobovány, aby to odpovídalo této politice," konstatuje toto memorandum. Toto konstatování učinil tehdejší šéf britské výzvědné služby. Američtí činitelé a Blair na tiskové konferenci s Bushem minulý týden ve Washington to popřeli. Demokraté v americkém Kongresu však připravili k této věci na čtvrtek neoficiální slyšení.

Zveřejnění tohoto memoranda, připraveného pro britskou vládu - a další britské dokumenty, které byly nedávno publikovány - podle Washington Postu dokazují, že Blairovi poradci nebyli znepokojeni pouze ohledně ospravedlňování, jakého Washington používal pro invazi, ale byli také přesvědčeni, že Bushův tým nechápe, co se může stát po invazi.

V oddílu nadepsaném "Přínos/Rizika" se v memorandu konstatuje: "I s řádným právním ospravedlněním a realistickým vojenským plánem je stále ještě nutno zajistit, aby byl přínos akce vyšší než její rizika."

"Musíme si být jisti, že důsledky vojenské akce budou odpovídat našim cílům," praví se v memorandu: "Poválečná okupace Iráku by mohla vést k dlouhodobému a nákladnému úsilí vybudovat nový stát." Autoři dodávají: "Jak už jsme ukázali, americké vojenské plány o této věci téměř úplně mlčí. Je možné, že bude od nás Washington požadovat, abychom sdíleli nepřiměřeně velký díl tohoto břemena."

Neschopnost Bushovy vlády plánovat adekvátním způsobem dohru po invazi do Iráku je dobře zdokumentována, konstatuje list. Pentagon například ignoroval rozsáhlé studie ministerstva zahraničí ohledně toho, jak po invazi dosáhnout stability, jak řídit poválečnou vládu a znovuvybudovat zemi. A činitelé irácké správy přiznali, že bylo chybou zrušit iráckou armádu i důchody jejích veteránů - to ochromilo bezpečnost, posílilo protiamerické nálady a bylo katalyzátorem toho, z čeho později vzniklo násilné povstání.

Britové se soustřeďovali na pochybnosti o poválečném Iráku už v prvních měsících roku 2002, podle interních memorand.

Z Blairova memoranda Davidu Manningovi, tehdejšímu poradci britského premiéra o zahraničněpolitických otázkách, datovaného 14. března 2002, vyplývá, že po rozhovorech s Condoleezzou Ricovou, informoval Manning, je jasné, že "pan prezident musí teprve nalézt odpovědi ... a taky to, co se stane ráno po invazi."

8. dubna 2002 psal ministr zahraničí Jack Straw v přípravě na Blairovu schůzku s Bushem v Crawfordu v Texasu: "Jak může existovat jistota, že jakýkoliv nový režim bude lepší, vzhledem k tomu, že Irák nemá historii demokracie?"

Straw pokračoval, že americké analýzy "předpokládají, že bude Saddám Husajm svržen, aby byla odstraněna hrozba iráckých zbraní hromadného ničení. Avšak nikdo uspokojivě neodpověděl na otázku, jak bude nový režim po invazi zabezpečen..."

Tyto pochybnosti z britské strany se objevovaly znovu a znovu. Blairova vláda vždycky pochybovala, že budou koaliční vojska s jásotem vítána. Londýn věděl, že americké ministerstvo zahraničí připravilo studie, jak si poradit se situací po invazi, ale britská vláda byla "šokována", podle jednoho britského činitele, "když jsme zjistili, že situaci po válce bude řídit ministerstvo obrany".

Podrobnosti v angličtině ZDE