20. 12. 17:30: Na PotterHarry.net rozpoutalo pokračující vyšetřování a nové žaloby nejhorší dobu hrůzovlády, jakou jsem zažil. Teď už jen dostávám reakce kohokoli, kdo na nějakých HP stránkách v ČR dělal. Jeden kluk, co uvedl jen jméno domény PotterHarry.net u sebe, už odmítl i jen tento link mít, protože je to napodobování obchodní známky... Děti hromadně mažou všechny kontakty na sebe a webmasteři HP stránek se bojí k nim přiblížit... Je to Apokalypsa Harry Potter stránek v ČR, ale obávám se, že jen u nich se to nezastaví.

Právě proti tomu jsem se snažil podvědomě bojovat. Vůbec totiž nejde o trest, obvinění, vyšetřování - úplně stačí jen strach, že k něčemu takovému u nás dojít může... Jedna z reakcí kluka, který neměl nic společného s překladem - jen prostě kdysi pomohl s HP stránkami: "lituju toho, ze jsem nekdy uvedl sve jmeno ......jdu smazat odevsad svoji identitu, uz s tim nechci nic mit spolecneho. kaslu na HP, akorat same problemy ...."

Tvrdil jsem o začátku, že policie je příliš mocný nástroj, který teď ani v budoucnu nemá mezi dětmi co dělat. Kdo ho rád užívá, nají se z jeho plodů :-) Spousta lidí teď potřebuje "odděsit"..., píše Martin Macek pro Britské listy.

Kriminalizace fanoušků a Harry Potter TÉMA BL

"Mozartova hudba vám toho hodně sdělí o člověku, Beethovenova hudba o Beethovenovi, Bachova hudba o celém vesmíru." (Douglas Adams)

Rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala od pátku 16.12. do 25. 12. bachovský maraton - kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha.

Většinu pořadů v maratonu Bach Christmas můžete stále ještě poslouchat ze záznamu - BBC R 3 RADIO PLAYERRAM

Americký prezident George Bush znovu energicky hájil své rozhodnutí dovolit po 11. září 2001 úřadům, aby volně odposlouchávaly americké občany bez individuálních soudních příkazů. Bush v pondělí zdůraznil na tiskové konferenci, že schvaluje toto tajné odposlouchávání i nadále. Naléhal také na Kongres, aby obnovil Vlastenecký zákon, nejvyšší americký protiteroristický zákon. Tvrdil, že státním úředníkům poskytuje nástroje na ochranu Američanů. "Nemůžeme si dovolit být bez tohoto zákona po jediný okamžik," uvedl. Není v zájmu USA "politikařit" ohledně Vlasteneckého zákona, zdůraznil Bush. Vlastenecký zákon prošel Sněmovnou reprezentantů, ale Senát odmítl pokusy znovu schválit některé části tohoto zákona. Jeho dosavadní platnost vyprší koncem prosince.

Bush také uvedl, že očekává "plné vyšetřování" toho, kdo prozradil tisku informace o odposlouchávání telefonů. "Podle mého osobního názoru bylo ostudné, že někdo tento velmi důležitý program prozradil v době války," řekl Bush.

Vývoj americké politiky v posledních letech, zejména role náboženských organizací v podpoře prezidenta Bushe, vedl k novým otázkám o vztahu mezi demokracií a náboženství.

Někteří komentátoři, zejména tíhnou-li k pravici, mají tendenci vykládat americkou demokracii jako systém, který v náboženství kotví. Jde však o závažný omyl.

Vysílalo se na rozhlasové stanici ČRo 6 ZDE

Ne příliš početnou (kdo by demonstroval před Vánoci kromě křesťanů), nicméně společensky určitě nesmírně nebezpečnou. Lze tak soudit z vytrvalé přítomnosti "protiextremistického" útvaru policie na ojedinělých demonstracích "tvrdého jádra" technařské komunity, obohacené o takzvané lidskoprávní aktivisty. Technaře, některé stále ještě protestující proti rozehnání open air party Czechtek 2005 vytrvale dokumentuje redakční spolupracovník, fotoreportér Wolf na svých stránkách. Byl totiž na CzechTeku a vůně slzného plynu už v něm zůstala. Jeho poslední úlovky pocházejí z "vánoční demonstrace" 10.12. na Den lidských práv. V tuto chvíli se vyučuje další generace budoucích sametových revolucionářů. Je jen otázka času, kdy budou skládat maturitu... A jako na potvoru, vždy se fotografovi před objektiv připletou "nezúčastnění protestující" s obstarožní malou videokamerou. Poznáte je podle toho, že jsou vždy minimálně o dvacet let starší než demonstranti, oblečení mají od Vietnamců a tváří se nasupeně. Většinou si zakryjí obličej, když je chcete vyfotografovat VY. "Podivné postavy". Fízli. Prohlédněte si je, kdybyste je někdy potkali v davu... A já už myslel, že se už konečně věnují užitečnější práci. Hezké vánoce...

CzechTek & CzechTek after photoz by Wolf ZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDE

Chtěl bych vyjádřit svůj kategorický nesouhlas s článkem, který na vašich stránkách vyšel pod názvem "Pořád stejná sviňárna: Chtěli bychom zmapovat utajené české dějiny devadesátých let". Můj kategorický nesouhlas se zároveň vztahuje i na další články uváděné na vašich stránkách. Rozhodl jsem se, že vám napíši, protože já ani moji přátelé prostě nemůžeme mlčet ke lžím, které vaše stránky šíří. Bohužel se ve vašem případě nejedná o nějáký pouliční bolševický blábol, ale je vidět, že za vašimi Britskými listy stojí zlé síly, disponující bohužel i 15 let po listopadu penězi i vlivem. I přesto že vaše listy hlásají vyložený extrémismus a neštítí se obhajování neobhajitelného a i přesto, že se u vás každý den objevují extrémistické články vyloženě levičáckého obsahu, který by měl být trestně stíhán za šíření komunistického jedu, zůstává na mnoha místech na internetu, i na mnoha zcela nezávadných stránkách váš banner nebo odkaz, píše Marek Košuk z Brna a pokračuje:

"Škvoreckého Zbabělci [demytologizující román o konci druhé světové války na maloměstě] plivají do tváře hrdinům odboje." (Tvorba, 1958)

"Zbabělci jsou červivé ovoce." (Rudé právo, 1958)

V demokracii mají právo na existenci a vyjadřování svých názorů občané jakéhokoliv politického přesvědčení. Jiní občané mají právo s jejich přesvědčením vášnivě nesouhlasit a mohou se s nimi o správnosti jejich politického přesvědčení ostře přít. NIKDY se však v demokracii nedělá to, že by člověk označil svého politického odpůrce - jen kvůli jeho politickým názorům - za zločince a za "zlou sílu". To je předdemokratický, totalitní postoj. Pan Marek Košuk svým článkem projevuje typické komunistické postoje.

Možná je to způsobeno jakousi předčasnou předvolební kampaní, že v poslední době jsou události ve Sněmovně českého parlamentu plné ostrých konfrontací. Zpravodajství médii pak tento dojem u občana dál posiluje, nehledě k tomu, že hlavní aktéři parlamentních potyček (Paroubek, Rath, Langer, Tlustý a i další) se zdají být ke slovním konfrontacím povahově uzpůsobeni. Minulý týden ale došlo i k ostré výměně slov při jinak spíše rutinním a nekonfliktním schvalování zahraničně-politických otázek. Pokud nejde o miliardy z Bruselu, kohopak už v Česku zajímá zahraniční politika?

Předvánočně jsem se bavil, což je v následujícím smyslu, výraz dost hořký, jak by pravil Josef Jedlička, spisovatel, po němž neprávem ani literární pes neštěkne. Tak už to na světě chodí, princi Hamlete. Slova, slova, slova. A čest, jak praví rytíř Falstaff --je jen zbytečná ozdoba na rakev. Přečetl jsem si v Britských listech, a to se skutečně velkým převážně profesním zájmem, článek o reklamě, korupci a úplatných novinářích.

V devadesátých letech čeští žurnalisté, vysvobození ze jha komunistického útlaku, který převážně spočíval v tom, že do té doby komunisty podporovali, se lstivým úmyslem podkopat tak rafinovaně nenáviděný systém, prohlásili, že už tedy nebudou lhát (když se to smí). A vyprávěli mi občas s upřímným nadšením, kterak připravují pořady s cestovními kancelářemi, které je poté, zřejmě dojaty vysokou úrovní relací, posílaly zdarma, či za symbolickou cenu do afrických hotelů a jinam. K palmám, na pobřeží. I s rodinou. Pro jistotu. Ptával jsem se, zda jim to nepřipadá jako úplatek, ale nepřipadalo.

Pod vlivem spravedlivého rozhořčení nad zmlácením studentů jsem i já začal jezdit do nejbližšího okresního města, scházel se s jinými občany na náměstí, diskutovali jsme a vyjadřovali svůj názor, že chceme svobodně cestovat a konec vlády jedné strany. V té době nás bylo pár a policie tehdy občas někoho vytáhla a odvezla k výslechu. V zásadě jsem ale v té době neslyšel názory na to, že má dojít k přeměně na tvrdý kapitalismus, píše Alexa Nowak:

Niečo sa deje? Keď Štepán Kotrba píše o vďačnosti a keď si môj priateľ namiesto sexu odo mňa pýta odpoveď, či už som nakúpila darčeky, tak niečo veľké sa určite deje... Blížia sa Vianoce, sviatky pokoja, lásky, mieru a obchodu. A príde aj Ježiško.

Politickú držkovú sa v tomto čase variť nepatrí, a tak mi slovenský mediálny priestor okolo dvadsiateho štvrtého servíruje tradičné vianočné menu: reklamný aperitív, spotrebno-úverovú polievočku, hlavný chod katolícku múdru kašu a ako dezert Perinbabu a pána Prezidenta. Omámená aperitívom, popálená úverovou polievočkou, rýchlo a tolerantne trávim katolícku kašu a nakoniec prejedená dezertom pri balení darčekov spravodlivo zaspávam. Sníva sa mi o Ježiškovi. Ježiško má oči celkom ako Sokratés. Šibalsky a neústupne sa mi prihovára ľubozvučnou gréčtinou: "Čo si to pojedla na večeru? A prečo nerozmýšľaš o svojich činoch? Začni dnes, práve je ten správny čas, sú Vianoce, sviatky slasti."

Opravdu netuším, jestli je třetí světová válka na spadnutí, jak píše Darius Nosreti. S jistotou však mohu tvrdit, že mi při čtení titulku jeho článku spadla čelist, a to až někam do přízemí. Protože nejsem pravidelným čtenářem Reflexu, našel jsem si nejprve původní Tikovského článek a musel jsem uznat, že Nosreti má, pokud jde o kritiku Tikovského, v mnohém pravdu, i když v jiných věcech - řekněme - poněkud přehání.

Známý izraelský historik Dan Diner, profesor novějších dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a současně ředitel Institutu Simona Dubnova pro židovské dějiny a kulturu na univerzitě v Lipsku nedávno vydal knihu s názvem "Doba nehybnosti" o příčinách stagnace islámského světa. Snaží se zde odpovědět na otázku, proč se ve všech arabských islámských zemích nerozvíjí politická svoboda, proč v nich neprobíhá hospodářský rozvoj, který by nebyl založen výhradně na čerpání surovinových zdrojů, především nafty, a proč je v nich úroveň vzdělanosti tak nízká.

Vysílalo se na rozhlasové stanici ČRo 6

Končí rok a proto pořadatelé her usuzují, že se musíme nutně a s dostatečnou razancí opět rychle dovědět, kdo byl nejúspěšnějším, nejsilnějším, nejrychlejším, nejtěžším, nejbohatším, nejšarmantnějším, nejlépe oblékaným, nejlépe sexy vypadajícím mužem, nejkrásnější, nejpřitažlivější, nejvíce okouzlující, nejlépe oblékanou, nejatraktivnější ženou roku. Totéž se musíme dovědět a naštěstí se také úspěšně dovídáme i o jiných objektech, o autech, o knihách, o bankách, o botách, o pilulkách proti kašli,o make-upu, vložkách apod. Avšak...

Na setkání s lidmi, které postihl nějaký tělesný či smyslový handicap, reagujeme v podstatě dvojím způsobem: Buď vzbuzují náš soucit, nebo naši (někdy až perverzní) zvědavost. Těmito reakcemi však postiženým lidem rozhodně nevycházíme vstříc, protože tím dáváme najevo, že jsou v našich očích odlišní od ostatní populace, a to je přesně to, co si nepřejí. Jestliže svůj handicap psychicky zpracovali, pak se s ním naučili žít stejně jako například člověk malého vzrůstu nebo člověk s pleší; nepřipadají si tedy podivní nebo méněcenní.

Kamarádka se s rodinou odstěhovala na několik let do Kuala Lumpur, hlavního města Malajsie a pozvánka na návštěvu na sebe nenechala dlouho čekat. Svůj první výlet do Asie jsem pojala důkladně, vyhradila si v létě pět týdnů a začala dumat nad tím, jak tento čas nejlépe využít. Dozvěděla jsem se o organizaci WWOOF (Willing Workers on Organic Farms) zprostředkovávající dobrovolnickou práci na biofarmách po celém světě a vida, jedna sympatická se našla i v Malajsii. V průvodci Lonely Planet mě zaujal prales Taman Negara a další místa, kam jsem se plánovala jet podívat. Nakonec bylo vše naprosto skvělé! Chci se s vámi podělit o své zážitky a poukázat na některé zajímavé postřehy u témat, která řešíme i na stránkách A-Kontra.

Vážený pane Čulíku,

posílám vám znovu článek, který jste již jednou odmítl, píše Josef Vít Nechal jsem si ho recenzovat také od pana Hoška [ekonoma z ČNB]. ten mi poprvé odpověděl, že není možné, aby banky půjčovaly peníze, které nemají v depozitech. poslal jsem to také sdružení Testrast, což je Společnost pro ekonomiku a společnost v Brně. Ti mi odpověděli:

Chtěl bych se vyjádřit k titulku Vaší zprávy, kde je uvedeno, že "trestní paragrafy za pomluvu ochromují svobodu projevu". Připadá mi totiž, že se zaměňuje, resp. dává na stejnou úroveň využívání a zneužívání svobody projevu. Trestný čin pomluvy je definován jako sdělení nepravdivého údaje, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost jiného u spoluobčanů (poškodit jej v zaměstnání, poškodit rodinné vztahy apod.). Údaj tedy musí být nepravdivý a zároveň ještě navíc musí být způsobilý značnou měrou poškodit druhého, míní Jan Potměšil

Miloš Čermák v článku HN ze dne 15. prosince Pozor na premiérův rakouský kopírák vyslovil podezření, že premiér chce inovací tiskového zákona po rakouském vzoru omezit svobodu "českého" tisku. Paroubek se musel bránit takovémuto nařčení tamtéž - v článku Svou ženu bráním. Svobodu tisku také! . Čermák zase jednou dokázal, že slovo vyváženost a objektivita mu jsou poněkud vzdálenější, než by měly být pro novináře, který připravoval scénář veřejnoprávního televizního pořadu Bez obalu. Možná proto pořad skončil. Proč? Stačí si přečíst text rakouského tiskového zákona, který pořídila Unie vydavatelů denního tisku, a Čermákův článek, aby bylo jasné, co si Čermák "myslí" (nejen o rakouském zákonu) a co je oproti tomu pravda. Proto.

překlad rakouského tiskového zákona ZDE

Jsem jednoznačným zastáncem polistopadového politického vývoje od zločinného státu ke státu demokratickému. Nespravedlnosti, které se jistě děly v každé společnosti a vždy a které chce medializovat Jan Čulík, odsuzuji -- a myslím, že je nutné o nich hovořit, a to v každé době a na každém místě (protože to prostě jsou nespravedlnosti)

Na Vašich stránkách se nyní široce diskutuje, jak je možné, že někomu, kdo se nedostal z kádrových důvodů na civilní vysokou školu, bylo nabídnuto studium na škole vojenské.

Důvod je myslím velmi prostý a mohu posloužit osobním příkladem.

V roce 1963 vystoupil můj otec z KSČ - to byl v té době těžký přečin a mám v pozůstalosti po otci korespondenci, která svědčí o tom, že se to tehdejším mocipánům vůbec nelíbilo.

Přesto jsem v r. 1968 byl přijat na technický směr na vojenské střední škole. Nebylo to v době počítačů a počítačových evidencí a systém neměl a dle mého soudu ani nemohl mít dostatek prostředků a sil, aby sledoval každého. Pro něj byla většina lidí malé myši a tak se zaměřil na sledování těch, kteří nejvíce vyčuhovali a byli tedy nejvíce nebezpeční, míní čtenář K. Kameník.

Pan Převrátil krásně cituje Čapkův apokryf, píše Petr Wagner. Vzpomínám na "revoluční" dobu v nemocnici na Bulovce. Musela odejít řada klíčových pracovníků nemocnice. Byli členy strany a legitimace nepoložili dost rychle, byli spolupracovníky STB a jejich materiály se neztratily, byli členy dělnických milicí a vědělo se to. Ale byli to špičkoví odborníci, za které nebylo a dodnes není náhrady. Lidé, kteří je vyhnali, je nevyhnali pro ideové neshody. Ale z kariérních důvodů. Některá oddělení se z toho nevzpamatovala dodnes. Vzpomínám si na Einsteinův citát "nemám rád diktatury protože po diktaturách geniů přichází diktatury neschopných..." Nejsem soudce a nemohu soudit vinu či nevinu konkrétních zúčastněných, ale který národ je tak bohatý talenty a odborníky, aby je mohl posílat ne smetiště. Ať už dějin, či společnosti.

V posledních dnech se často setkáváme s pojmem, který už známe povětšinou z minulého režimu. Slovo vyvlastňování je nyní používáno v souvislosti s výstavbou průmyslové zóny v Nošovicích, jež by měla být nabídnuta jihokorejské automobilce Hyundai. Stát se prostě rozhodl, že pro Hyundai zajistí pozemky stůj co stůj, byť ještě není vůbec jasné, zda v ČR Jihokorejci nakonec budou stavět. Je logické, že ne všichni vlastníci půdy chtěli na podmínky stanovené Moravskoslezským krajem přistoupit. Zřejmě proto, že stále ještě pro mnoho lidí znamená rodinný majetek více než vidina nabízených peněz. A jelikož to vypadalo, že dohoda nebude, pohrozil premiér Paroubek vyvlastněním problematických pozemků. Však již také návrh tohoto zákona leží v Poslanecké sněmovně. Vláda si ale oddechla, zbývající vlastníci s prodejem souhlasili. Psychické vyčerpání, nátlak a anonymy vyhrožující zabitím vykonaly své.

Iniciativa Jana Čulíka ke zmapování utajených českých dějin devadesátých let je mimořádnou událostí. Mám před sebou ohlasy na ni datované 16. a 17. prosincem 2005. Petr Tieftrunk oznamuje, že se s touto iniciativou nemůže ztotožnit a proto ukončuje podporu Britských listů. Myslím si pravý opak a proto svoji podporu zdvojnásobím. Jako důchodce jsem dosud přispíval stovkou měsíčně a vím, že ani dvě stovky samy o sobě vás nevytrhnou. Ale možná se nás podobně smýšlejících najde víc.

Tolik o tom aktuálně nejdůležitějším a nyní něco o souvislostech. Na Čulíkově textu je podle mě ze všeho nejpodstatnější konstatování, že české dějiny devadesátých let jsou přinejmenším zčásti utajené, že se tedy o nich dnes oficiálně - v médiích hlavního proudu, na školách, v akademickém prostředí atd. - říkají v nejlepším případě dílčí pravdy, že je k nim třeba v zájmu úplnějšího a pravdivějšího obrazu přidat poznatky, které jsou zatím skryty a čekají na své odhalení, a že bude nutno ve světle těchto poznatků dosavadní obraz korigovat. Naprosto souhlasím.

Rudolf Převrátil ("O českém plebejství trochu jinak") vychází zřejmě z tradičního, v Čechách přes 150 let tradovaného názoru, že plebejec je člověk vinou osudu neurozený a chudý, ale zároveň po vzdělání toužící, inteligentní, čestný, pracovitý a svému národu oddaný.

Se zájmem jsem si přečetl články "Ukončuji podporu vašeho listu", "Nedůvěra" a rovněž také "Promyšlený tah na ochranu nomenklaturních pracovníků KSČ". Dokazuje, že systematická indoktrinace přináší plody. Je mi přes padesát a v zemi, kde režim střídá režim, vlna čistek střídá vlnu čistek a vlna emigrací vlnu emigrací, jsem vlastně pamětníkem. Nejen panu Čulíkovi, ale i jeho vrstevníkům se pak dostává školení od těch, kteří nemohou pamatovat, ale "vědí", protože to slyšeli ve škole a "viděli" v televizi.

Když slyším výklady těchto indoktrinovaných, vzpomenu si na přiznání ženy, která byla vyloučena v roce 1969 z KSČ a vzpomínala na své postoje z mládí, z padesátých let: "Tehdy se mi to zdálo být tak jasné... Na jedné straně jsme byli my, na druhé nepřátelé..."

Nedůvěřující pan M. Navrátil nevěří reálnosti kasuistiky vylíčené panem Čulíkem. Není v rozporu s jeho zkušeností, ale s jeho představou o životě v minulých desetiletích. Ano, přinejmenším od šedesátých let bylo možné, aby někomu, kdo se nedostal z kádrových důvodů na civilní vysokou školu, bylo nabídnuto studium na škole vojenské. Zájem o studium na vojenských školách velmi klesal, proto byli pracovníci vojenských správ odměňováni za získání duší.

Přečetl jsem si Váš zajímavý a odvážný úvodník, píše jeden pravidelný autor Britských listů. Znám spoustu takových případů. Známý český gynekolog Karel Šuk (který dnes dělá pro Sazku tu reklamu v televizi, aby lidi rodili děti) se díky svým vynikajícím vědeckým úspěchům stal po listopadu primářem gynekologicko-porodnického oddělení Thomayerovy nemocnice, ale jelikož byl na Cibulkových seznamech (na vojně byl u Pohraniční stráže a podepsal tam nějaký papír, jako mnoho jiných), byl na zásah ministra Bojara vykopnut. Paradoxní na tom bylo, že byl jen pár měsíců předtím rehabilitován, neboť byl již takto vykopnut v sedmdesátých letech jako "dubčekovec". Podotýkám, že Šuk zůstal dodnes kovaným komunistou, ale člověk by čekal, že aspoň u vagín by to nemuselo vadit. Jeho život se nezhroutil, odešel dělat praktického gynekologa na soukromou kliniku, ale jako příklad je to typické.

Dobře, otevřeme tedy třináctou komnatu.

Těžko posoudit, jestli si to autor článku "Promyšlený tah na ochranu nomenklaturních pracovníků KSČ" uvědomuje, ale dává, tím co napsal, textu Jana Čulíka "Pořád stejná sviňárna" zapravdu.

Není třeba argumentovat, stačí ten text přečíst pozorně, míní Pavel Stankuš.

Karikaturista Martin Ronson vytvořil čtyři papírové ozdoby ve tvarů čtyř čelných britských politiků. Tyto "politické anděly" je možno si stáhnout z internetu ZDE

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Americká sněmovna reprezentantů hlasovala minulý čtvrtek pro návrh, aby byla na hranicích Spojených států a Kanady vztyčena "fyzická bariéra". Spojené státy již postavily plot na svých hranicích s Mexikem, aby zabránily příchodu ilegálních přistěhovalců a pašování zboží.

1.

Projížděje příhraničními pošumavskými vesnicemi, narážel jsem všude na příznaky světovosti. Supermarkety, pravda nevelké, střídaly hypermarkety a shopy, hned vedle night clubů o dvou, třech pokojíčcích. Zimmer frei, křičely nápisy do světa jako kokrhající kohouti liliputánci. Blue Light, Pink Light... Představoval jsem si, jak uvnitř straší několik utahaných Romek a Ukrajinek. Naštěstí jsem pak v jedné obci u Volyně spatřil nápis Kupectví u Tůmů a to mě tak rozveselilo, že jsem tam utratil daleko víc peněz, než jsem zamýšlel. Pak jsem zbytek cesty přemítal o tom, co bych provedl, kdybych místo Pink Lightu uzřel nápis Hanbinec u Lidušky nebo Bordel u čtyř stehen.

Harry Potter je pro piráty zlatý důl, tvrdí Jan Rychetský. Nevím, co vede novináře deníku Právo k takovémuto vyjádření. Ale tvrzení, že nelegální kopie Harryho Pottera se nyní prodávají i s pomocí téměř beztrestných dětí, uveřejněné v souvislosti s rozšířením neoficiálního překladu na internetu, je neodpovědná manipulace. Možná se to líbí bývalému novináři Zdeňku Fekarovi z public relations knihkupectví Kanzelsberger, které pořádá s konkurenčním portálem PotterWeb.cz na Můstku slavnostní večer ke zkažené komerční premiéře...

Harry Potter a princ dvojí krve se objevil před několika měsíci na výpravném fanouškovském internetovem serveru v českém překladu skupiny dětí, milovníků potterovské ságy. Dříve než v tom oficiálním od nakladatelství Albatros. Nikdo ho nemusí prodávat, je přístupný zdarma, stejně jako předchozí díly. V prodeji je už nyní i oficiální české vydání knihy z Albatrosu. Pokud by některé dítě svým kamarádům internetový text přeci jen nabízelo za úplatu, je to "zločin" asi té nebezpečnosti, jako prodej fantasy karet na burze či "kšeft" s angličáky. Poplašná zvěst o "dětech prodávajících padělky" přitom pochází z tiskové zprávy z 14. 12. 2005 obskurní České protipirátské unie, zveřejněné pouze na už neexistujícím serveru Mobilmag, kde se ovšem vztahuje k policejní razii na prodejce DVD na burze v areálu Kolbenova na Praze 9.

Správce stránky potterharry.net, 33letý Martin Macek, známý v této komunitě pod přezdívkou HJP je ale vyšetřován policií za to, že děti samy využily komunikační nástroje, které jim internet dává, ke koordinaci amatérského a nekomerčního překladu knih HP. Ten se pak objevil v odkazech na stránkách jím spravovaného serveru potrerharry.net. A je tam dodnes. A za to má být trestně odpovědný administrátor serveru.

Nazývat i toto trhem s padělky je od Jana Rychetského nejen neprofesionální, ale za situace kdy probíhá absurdní policejní vyšetřování správce stránek, i matoucí a hysterizující celou situaci. Podle Macka disponuje už policie stanoviskem Joanne K. Rowlingové - jako autorky původního anglického textu - že jí tyto amatérské nekomerční překlady na internetu nevadí. Disponuje i veřejným prohlášením nakladatelství Albatros. Autorka je jako jediná oprávněna k nakládání se svým dílem. K trestnímu stíhání tudíž není důvod. A jediné, co může nyní vyšetřovatel učinit, je stíhání odložit. Není tedy důvod ani ke strašení rodičů či mediální kriminalizaci dětí. Vyšetřovatel chce nejspíše být v policii slavný. Právo, zřejmě z důvodů absence chytlavých událostí před Vánocemi, hledá bulvární senzaci i tam, kde není. Spojit oslím můstkem prodej kopií na burze (byl, je a bude) s dětským překladem HP 6 není logické. Nejen policejní vyšetřovatel z Tábora Král, ale i Jan Rychetský by se měli za svá profesní pochybení stydět.

V prvním bojovém šiku zastánců lidských práv stojí prý někdy i jejich chroničtí porušovatelé a vyznavači jediné pravdy -- svoji vlastní. A to se všemi právy a bez větších povinností. Pohodlné, zavánějící fašounkovskými ideály.

Rádi by tito geniové půlvteřiny určovali planetární cesty v nadějném třetím tisíciletí, vybaveni chabými základními znalostmi, zato zakódovaní výkonnou a zlobnou žlučovitou prchlivostí.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 23 306 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 904.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.